Kroměříž, AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová
EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.
Divadelní soubor Domu kultury Kroměříž realizoval scénář Matěje Pulkrábka Ženy v éteru, který vznikl na motivy povídky Marka Cradwicka. Samotný scénář není příliš kvalitní, ale to neznamená, že by na jeho půdorysu nemohlo vzniknout dobré divadlo. Dokonce jsme to do jisté míry předpokládali, protože si z dřívější úspěšné inscenace Jeptišek pamatujeme herecký a pěvecký potenciál souboru, spontaneitu a energii. Ale bohužel se tak nestalo. Zatímco v Jeptiškách si herečky uměly dělat legraci samy ze sebe, tady hrály v podstatě vážně něco jako pokleslý americký sitcom o boji za právo malého ženského rádia na existenci. Přitom pokud by se soubor dokázal právě na sitcomy či neumělá vysílání malých rádií podívat s nadhledem, mohl vzniknout zajímavý a zábavný celek. Režisér Jiří Kašík navíc nevedl ženy k vytváření vzájemných vztahů a nemají proto v podstatě minimálně do doby, než se objeví kontrolor, co hrát. Utíkaly se tak k pitvoření a rovněž nenápaditá choreografie jim příliš nepomohla. V druhé polovině se v poděbradském představení herečky přece jen poněkud uvolnily a daly nám pocítit závan oné výše zmíněné spontaneity a energie. Nesporná je muzikálnost souboru a pokud jde o provedení hudební složky, byla interpretačně na solidní úrovni, především pak při vícehlasých partech. Dokonce se může vloudit domněnka, že všechno ostatní bylo jen záminkou pro to, aby si kapela mohla zahrát a soubor zazpívat. Nic proti tomu. Ale pokud máme klást na celek divadelní měřítka, tak nezbývá než litovat, že se jim nepodařilo vytěžit z nabízeného tématu něco víc, než co můžeme považovat pouze za poněkud pokleslou televizní zábavu.
Divadelní soubor Domu kultury Kroměříž realizoval scénář Matěje Pulkrábka Ženy v éteru, který vznikl na motivy povídky Marka Cradwicka. Samotný scénář není příliš kvalitní, ale to neznamená, že by na jeho půdorysu nemohlo vzniknout dobré divadlo. Dokonce jsme to do jisté míry předpokládali, protože si z dřívější úspěšné inscenace Jeptišek pamatujeme herecký a pěvecký potenciál souboru, spontaneitu a energii. Ale bohužel se tak nestalo. Zatímco v Jeptiškách si herečky uměly dělat legraci samy ze sebe, tady hrály v podstatě vážně něco jako pokleslý americký sitcom o boji za právo malého ženského rádia na existenci. Přitom pokud by se soubor dokázal právě na sitcomy či neumělá vysílání malých rádií podívat s nadhledem, mohl vzniknout zajímavý a zábavný celek. Režisér Jiří Kašík navíc nevedl ženy k vytváření vzájemných vztahů a nemají proto v podstatě minimálně do doby, než se objeví kontrolor, co hrát. Utíkaly se tak k pitvoření a rovněž nenápaditá choreografie jim příliš nepomohla. V druhé polovině se v poděbradském představení herečky přece jen poněkud uvolnily a daly nám pocítit závan oné výše zmíněné spontaneity a energie. Nesporná je muzikálnost souboru a pokud jde o provedení hudební složky, byla interpretačně na solidní úrovni, především pak při vícehlasých partech. Dokonce se může vloudit domněnka, že všechno ostatní bylo jen záminkou pro to, aby si kapela mohla zahrát a soubor zazpívat. Nic proti tomu. Ale pokud máme klást na celek divadelní měřítka, tak nezbývá než litovat, že se jim nepodařilo vytěžit z nabízeného tématu něco víc, než co můžeme považovat pouze za poněkud pokleslou televizní zábavu.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.