RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Žánrově pestrý Červený Kostelec 2025. Online. Amatérská scéna 18. 2. 2025

Žánrově pestrý Červený Kostelec 2025
0 0Více
Tento článek si prohlížíte.
28. krajská východočeská přehlídka činoherního a hudebního divadla v Červeném Kostelci se konala ve dnech 13.-16. 2. 2025 v Divadle J. K. Tyla. Jedna z prvních letošních postupových přehlídek nabídla jedenáct představení deseti souborů.

K vidění byla česká klasika z nejklasičtějších (Stroupežnického Naši furianti a Tylův Strakonický dudák), klasika z nejklasičtějších světová (Lorcův Dům Bernardy Alby a Shakespearův Sen noci svatojánské), dnes již klasika detektivní (Past na osamělého muže, zde uvedená pod starším názvem Stalo se v Chamonix) i zástupci dramatiky 21. století (Vítr ve větvích topolů, Dadákovi Poutníci do Lhasy, adaptace Pratchettových Soudných sester). Objevily se dva autorské tituly, C´est la vie Dominiky Vondráčkové a Jeho vlasť Petra Hakena. Vedle sebe se ocitla představení nejmladší generace (zmíněné C´est la vie v podání orlickotýnišťských Pobertů) a generace nejzralejší (zástupci domácího DS Na tahu v Sibleyrasově Větru ve větvích topolů), vedle čistě ženského titulu (Dům Bernardy Alby) se objevil čistě mužský (Vítr ve větvích topolů). A po boku zkušených účastníků, které v Červeném Kostelci vídáme téměř každý rok, stanuli nováčci z Lovčických ochotníků. A pro zajímavost – přehlídku navštívilo 173 aktivních účastníků (mínus tři Holky Elky a jejich tým – dvanácté představení z programu přehlídky vypadlo pro nemoc) z Královéhradeckého, Pardubického a Libereckého kraje.

Náchodská divadelní scéna, v jejímž rámci se profilují tři skupiny (veteráni, generace 2015 a nadějní gymnazisté), se červenokostelecké přehlídky účastní pravidelně. Tentokrát si režisér Petr Dudáček k realizaci vybral Tetu z Brazílie, komedii údajného krále francouzského bulváru Jeana Barbiera. Komedie se skládá z atraktivních motivů vytrhaných z klasických francouzských frašek (manželská nevěra na několikerý způsob, láska společensky, majetkově a v tomto případě i věkově nerovných partnerů, nečekaná návštěva vzdálené příbuzné, trable s penězi…), které jsou nicméně seskládány za sebou bez průběžné linky, jež by divákovi dala důvod, aby ho představení zajímalo až do konce. Nepomáhá překlad Jana Cimického, v mnoha případech neodpovídající obsazení (výjimkou typem i schopnostmi je Anna Dubnová v titulní roli a Vratislav Hanuš jako inspektor Holub) a nedostatečné uchopení žánru.

DS Na tahu Červený Kostelec se s režisérem Rostislavem Hejcmanem pustil do hry francouzského dramatika Géralda Sibleyrase Vítr ve větvích topolů. Sibleyras je u nás znám jako autor dialogické Půldruhé hodiny zpoždění nebo zejména amatéry uváděné politicko-buranské frašky Ať žije Bouchon! Vítr ve větvích topolů přeložil Tom Stoppard do angličtiny a jeho anglický název, Heroes čili Hrdinové, ač se odchyluje od originálu, lépe vystihuje téma, které by se dalo shrnout sentencí „stáří není pro zbabělce“. Laskavá konverzační tragikomedie nabízí vynikající role pro tři zralé herce a kamenného psa a líčí přípravu hrdinů ala Jonassonův stoletý stařík na útěk z domova důchodců před „smrtelným nebezpečím“ ze strany řádové sestry Madeleine. O život v té hře skutečně jde, ale úplně jinak… Červenokostelecká inscenace mimo jiné zahajovala loňský Jiráskův Hronov. Pavel Zuzek, Jan Brož a Pavel Labík v rolích vojáckého Gustava, omdlévajícího Fernanda a asertivního Reného jsou vynikající, rozumějí tragikomickému životnímu pocitu a umějí ho sdělit, hrají konkrétně a bez sentimentu – a zejména díky nim inscenace, která je i velmi solidně režijně vystavěná, funguje. Během rozpravy po představení tak bylo možné mluvit o subtilnějších tématech, třeba o možných režijních akcentech.

Každá inscenace Novoměstské divadelní sebranky je experimentem svého druhu, NODIVSE nikdy nevstupuje do stejné řeky. Pod vedením režisérky Lucie Kotěrové začali v roce 2018 rasantní úpravou Shakespearovy Půjčky za oplátku, pokračovali středověkou moralitou Odsouzení Hostiny, postupy dramatické výchovy vystavěnou autorskou inscenaci Nahoru na horu – a letos přivezli Stroupežnického Naše furianty. Inscenaci s podtitulem „sousedská veselohra z obce, kde všichni všechno vědí“ uvádějí v epizující úpravě a hrají ji více než rok. Příběh seškrtali na anekdotu a pokusili se ho prezentovat formou jarmarečního divadla, včetně rámujících zpěvů lidových písní doprovázených živým harmonikářem, s náznakovou scénografií a herectvím postaveným na typech, zbavených veškeré psychologie. Tento způsob Stroupežnického se již po půlhodině ukázal jako poněkud nešťastný, vzpíraly se postavy i příběh; navíc režii chyběla důslednost a většina účinkujících hrála nepřesně. Nicméně i když se letos nezadařilo, soubor, řečeno slovy Aleše Bergmana, „dobře tluče na dveře“.

DS Vrchlický z Jaroměře si zopakoval téma ženství a mateřství – po Čapkově Matce se pustil do Domu Bernardy Alby (F.G. Lorca) a přivedl na jeviště deset žen a hudebníky s kytarou a cajonem. Režírovala Stanislava Glembek. Ta zároveň v představení tančí, je personifikovanou svobodou, symbolem vzpoury, obrazem kříže, ale také kamenovanou padlou ženou. Hodinu a půl trvající inscenace je silná v obrazech spolubytí ženských společenství, dívčí skrze Bernardiny sestry, zrale ženské skrze Bernardu, Poncii a Prudencii – těm nechybí jistá autenticita – ale zaostává vedení ke sdělení obecnějších témat. Červenokostelecké představení navíc trpělo nedostatečnostmi v oblasti mluvy, často nebylo rozumět. Nekoncepčně působilo používání hudby nahrané a živé, také důvod přítomnosti hudebníků na scéně se nepodařilo ozřejmit. Přesto představení udrželo pozornost diváků po celou dobu. V dobrém typovém obsazení zaujala zejména Eva Urbancová jako služebná Poncia, velmi konkrétní ve své plebejskosti, a Ludmila Rindová jako Angustias. A je obdivuhodné, že představení vůbec proběhlo – hrálo se se třemi záskoky.

Spolek divadelních ochotníků Úpice brázdil donedávna česká jeviště se svým hitem, Smetanovou Prodanou nevěstou, provedenou s obdivuhodnou energií. Loni v Červeném Kostelci překvapil uvedením Kunderovy Královny Dagmar. Tentokrát uvedl pod vedením debutujícího režiséra Lukáše Králíka Pratchettovy Soudné sestry v překladu Stephena Briggse a, jak jinak, v úpravě Hany Burešové a Štěpána Otčenáška. Inscenace je vynikající pro Pratchettovce-začátečníky, protože příběh je přehledně převyprávěn a všechny linky (s výjimkou té s duchem krále Verence, která je sice zahájena, ale vytratí se do neznáma) mají čitelný začátek, prostředek a konec. Bohužel retardují přestavby a předělová hudba, která zdržuje a k tomu vede k pocitu jednotvárnosti. Sympatické je herecké obsazení s trojicí čarodějek v čele (Irena Vylíčilová jako Bábi Zlopočasná, Jana Hüblová jako Stařenka Oggová a vynikající Helena Košťálová jako Magráta Česneková) a spolupráce zkušenějších herců s nováčky. Inscenační výsledek je velmi slušný. Nicméně příběhy Terryho Pratchetta i nadále čekají na odvážlivce, kteří jeho literární kvality převedou do divadelního jazyka.

Lovčičtí ochotníci (čili LOOCH) se v Červeném Kostelci objevili poprvé. Přivezli rasantní úpravu čilépe vlastní autorskou verzi Snu noci svatojánské, která zachovává oba světy (Athény s Theseem a Hippolytou a les o svatojánské noci s Oberonem, Pukem a Titanií) a dějovou linku čtveřice milenců, matených přes šťávu z laskavce. Zcela zmizela linie řemeslníků, přibyly tři zralé ženy, které příběhem provázejí. Kámen úrazu je divácké očekávání – Lovčičtí svůj kus uvádějí jako Shakespeara, ale ve skutečnosti jde o představení na motivy, žánrově o výpravnou pohádku se zpěvy pro rodiče s dětmi. Jsou zachovány některé Shakespearovy verše v překladu Václava Renče, ale častěji je nahrazují písně režiséra Vladimíra Beňa, dílem parafráze Shakespearových sonetů, dílem odkazy na monolog bratra Vavřince v Romeovi a Julii atd. Sousedské představení v sobě má určitou míru zábavnosti a poklona patří režisérovi, který vše dokázal přizpůsobit svému ansámblu, jeho danostem a schopnostem.

Pobertové z Ústí nad Orlicí loni přivezli komediální detektivku Když končí hra z pera členky souboru Dominiky Vondráčkové, s originálním základním nápadem (mladí adepti herectví si přivydělávají padělatelstvím). Letos uvedené drama C´est la vie, opět Dominiky Vondráčkové v roli autorky, režisérky a představitelky role Heleny, jako by bylo inspirované filmovým muzikálem Mamma Mia! (odehrává se na řeckém ostrově, kde se dějí věci…). Pokouší se ukázat, jak se promění náš pohled na situaci, když nahlédneme za masky postav a odhalíme skutečnou podstatu jejich vztahů. Toho odhaleného je až až – nefungující komunikace, nevěra, manipulace, domácí násilí… Fakt, že soubor má šestnáct členů, kteří chtějí být, zkoušet a hrát kolektivně, je velmi sympatický, ale projevuje se to mimo jiné v tom, že všichni mají na jevišti stejnou energii, stejný rytmus řeči, stejnou dynamiku pohybu, což vede ke stereotypu a k tomu, že divákovi jedna postava splývá s druhou. K tomu všechny závažné problémy, které se ve hře řeší a které členy souboru nepochybně zajímají (v průběhu představení rozdávají letáčky o poradně proti domácímu násilí), jsou jen nahozeny v dialozích bez hloubky i emocionálního účinku. Je nepochybné, že soubor ví, co chce sdělit a proč – a naučit se, jak to udělat, je jeho úkol do budoucna.

Exil Pardubice je zkušený soubor, který často opouští svou komfortní zónu. V sobotu odpoledne uvedl hru Matěje Dadáka z roku 2018 Poutníci do Lhasy a postaral se o nejkontroverznější příspěvek do programu červenokostelecké přehlídky. Černá komedie o bizarní sektičce, která plánuje svůj odpor vůči spojenému fousáčstvu celého světa vyjádřit atentátem na dalajlámu a přípravy realizuje s obdivuhodnou neschopností, má problémy už v předloze. Lidově řečeno „honí mnoho zajíců“ a její devizou je spíše zachycení paranoidní atmosféry a znepokojení stavem světa než kompaktní příběh. Režisérka Naďa Kubínová ve spolupráci s Lucií Haškovou a s požehnáním autora vytvořila obratnou úpravu, která mnohé z těchto problémů eliminuje. Jako hlavní téma zvolila přátelství, které se stává toxickým, také se pokusila sjednotit žánr, který v původním textu výstup od výstupu kolísá. Bohužel ne všechno, co textová úprava vyřešila, se podařilo následně vtělit do inscenačního tvaru. Řemeslná disponovanost souboru je nicméně nesporná. Sektičku v podání zkušených „Exiláků“, Aleše Dvořáka, Lukáše Kopeckého a Matěje Karase, doplnil v roli Jesetera Matěj Hromádka, kterého pamatujeme z loňska z titulní role jesličkovského Krále Ubu. Nejlépe vychází hravý výstup s testováním detektoru výbušnin a také scéna policejního výslechu s laktační komplikací, která připomíná McDonaghova Pana Polštáře a ve které exceluje režisérka v roli Horké.

Náchodská divadelní scéna letos podruhé – a v sobotu podruhé vynikající výkon režisérky v menší roli. Past na osamělého muže čili Stalo se v Chamonix Roberta Thomase, autora Osmi žen a dalších well-made-plays, byla uvedena opět v překladu Jana Cimického. Ve výborně napsané detektivce ohlásí manžel zmizení své ženy a následně sledujeme krok za krokem vyšetřování, v jehož rámci nic není tím, čím se zdá. Náchodská inscenace je poctivě udělaná klasická činohra, dobře vyložená i strukturovaná, s funkční scénou a solidními hereckými výkony, jimž vedle Pavla Ryse coby Corbana a Cyrila Šourka jako komisaře vévodí právě režisérka Ludmila Šmídová v roli Ošetřovatelky. V rámci červenokostelecké reprízy totiž působila zejména první třetina herecky introvertně. Poté, co paní Šmídová vnesla na jeviště správnou kombinaci schopnosti inteligentně a konkrétně naplnit dvojakost své postavy a diváky si tzv. „povodit“, plus správnou míru exprese, strhla ostatní účinkující a ke konci jsme spěli s obdivuhodnou dynamikou a energií.

Autorská Jeho vlasť, pásmo na motivy šesti programních symfonických básní Mé vlasti Bedřicha Smetany s návodným „odehrává se sem tam v současnosti, sem tam za onoho času v okolí Vltavy od Šumavy až k Mělníku“, je dílem režiséra Petra Hakena a Turnovského divadelního studia. Inscenace se pokouší být syntetická: scénografie s jedním ústředním objektem, neckami, používá projekci – ilustrace z Jiráska; kostýmy začínají od lederhosen a pokračují přes trička s nápisy „Fuck Žižka“ či „I love Přemysl“, dívky začínají závoji a dospívají ke koženým korzetům; zní hudba reprodukovaná – samozřejmě většinou Smetana, naživo pak Čechy krásné, Čechy mé, Ktož sú boží bojovníci a podobně; herecké akce jsou dílem pohybové, dílem činoherní; použitý jazyk tu a tam současný obecný, tu a tam stylizovaný, mísící němčinu s češtinou… Ze sledu etud popisujících, kterak dva germánští muži a dvě slovanské ženy plují po Vltavě a přehrávají si staré pověsti české s punkovou nadsázkou, si zapamatujete hlavně to, že Smetana byl pivovarský synek a že „böhmisches Paradies“ jsou pivo, vepřo, holky. Cituji jednoho z diváků – „prostě Haken“.

Kdo jiný by měl inscenovat Tyla než vlastenecký divadelní spolek? V tomto případě Vlastík z Vrchlabí, kterému se ale podařilo stvořit moderní adaptaci starého příběhu při dodržení klasického činoherního přístupu.Báchorku z roku 1847 Strakonický dudák aneb Hody divých žen režisér Tibor Hájek výrazně seškrtal a upravil a vytvořil osmdesátiminutový fungující inscenační tvar s náznakovou scénou, jednoduchými kostýmy a opulentní původní hudbou. Příběh Švandy, který trpí pocitem výlučného umělce, jemuž by měl patřit celý svět a za jeho neúspěchy může vždycky někdo druhý, nabyl díky obsazení generační přídech. Působivá je scéna na popravišti, kde je Švanda atakován nikoli strašidly, ale vlastními vnitřními démony. A sdělení příběhu z 19. století se mimo jiné díky výkladu postav a ústřední herecké čtveřici – Patriku Papouškovi v titulní roli, Markétě Vajdíkové coby Dorotce, Liboru Kukačkovi coby Kalafunovi a Lence Skavroňové jako Kordule – podařilo posunout výrazně k dnešku.

Přehlídku pořádá Centrum uměleckých aktivit, Volné sdružení východočeských divadelníků, Městské kulturní středisko Červený Kostelec a Divadelní soubor NA TAHU s finanční podporou Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR. Lektorský sbor pracoval ve složení Aleš Bergman (předseda poroty), Petra Richter Kohutová, Lukáš Rieger a Regina Szymiková, tajemnicí byla Kateřina Fikejzová Prouzová. Nejčastěji se v rámci rozhovorů po představeních řešil žánr a kterak ho naplnit. Doporučení do programu Divadelního Pikniku Most obdržel DS Na tahu Červený Kostelec s inscenací Vítr ve větvích topolů a Exil Pardubice s Poutníky do Lhasy.

Výsledky KP Červený Kostelec 2025

Čestná uznání

Anně Dubnové za roli tetičky Klementýny Fichonové v inscenaci Teta z Brazílie Náchodské divadelní scény

Rostislavu Hejcmanovi za režii inscenace Vítr ve větvích topolů DS Na tahu Červený Kostelec

Lucii Kotěrové za úpravu Našich furiantů NODIVSE Nové Město nad Metují

Kláře Šrůtkové za roli Verunky v inscenaci NODIVSE Nové Město nad Metují

Evě Urbancové za roli Poncie v inscenaci Dům Bernardy Alby DS Vrchlický Jaroměř

Ludmile Rindové za roli Angustias v inscenaci Dům Bernardy Alby DS Vrchlický Jaroměř

Ireně Vylíčilové za roli Bábi Zlopočasné v inscenaci Soudné sestry SDO Alois Jirásek Úpice

Janě Hüblové za roli Stařenky Oggové v inscenaci Soudné sestry SDO Alois Jirásek Úpice

Petru Košťálovi za roli Šaška v inscenaci Soudné sestry SDO Alois Jirásek Úpice

Vladimíru Beňovi za adaptaci Snu noci svatojánské pro inscenaci Lovčických ochotníků

Anně Petrovické za roli Elfa v inscenaci Sen noci svatojánské Lovčických OCHotníků Lovčice

Pavlu Petrovickému a Heleně Volejníkové za výpravu v inscenaci Sen noci svatojánské Lovčických OCHotníků Lovčice

Barboře Johanidesové za roli Lukrécie v inscenaci C´est la vie DS Pobertové Týniště nad Orlicí

Pavlu Rysovi za roli Daniela Corbana v inscenaci Stalo se v Chamonix Náchodské divadelní scény

Monice Heinzelové za roli Florence v inscenaci Stalo se v Chamonix Náchodské divadelní scény

Patriku Papouškovi za titulní roli v inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen Vlasteneckého divadelního spolku Vlastík Vrchlabí

Markétě Vajdíkové za roli Dorotky v inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen Vlasteneckého divadelního spolku Vlastík Vrchlabí

Liboru Kukačkovi za roli Kalafuny v inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen Vlasteneckého divadelního spolku Vlastík Vrchlabí

Lence Skavroňové za roli Korduly v inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen Vlasteneckého divadelního spolku Vlastík Vrchlabí

Tiboru Hájkovi za dramaturgickou koncepci inscenace Strakonický dudák aneb Hody divých žen Vlasteneckého divadelního spolku Vlastík Vrchlabí

Ceny

Pavlu Zuzkovi za roli Gustava v inscenaci Vítr ve větvích topolů DS Na tahu Červený Kostelec

Janu Brožovi za roli Fernanda v inscenaci Vítr ve větvích topolů DS Na tahu Červený Kostelec

Pavlu Labíkovi za roli Reného v inscenaci Vítr ve větvích topolů DS Na tahu Červený Kostelec

Lucii Kotěrové za scénografii v inscenaci NODIVSE Nové Město nad Metují

Heleně Košťálové za roli Magráty Česnekové v inscenaci Soudné sestry SDO Alois Jirásek Úpice

Nadě Kubínkové za režii inscenace Poutníci do Lhasy Divadla Exil Pardubice

Divadlu Exil Pardubice za ansámblové herectví v inscenaci Poutníci do Lhasy

Ludmile Šmídové za roli Ošetřovatelky v inscenaci Stalo se v Chamonix Náchodské divadelní scény

Doporučení do programu CP Divadelní Piknik Most:

DS Na tahu Červený Kostelec, Gérald Sibleyras: Vítr ve větvích topolů, režie Rostislav Hejcman (viz úvodní foto, autor fotografie Ivo Mičkal)

Exil Pardubice, Matěj Dadák: Poutníci do Lhasy, režie Naďa Kubínková

RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Žánrově pestrý Červený Kostelec 2025. Online. Amatérská scéna 18. 2. 2025 [cit. 2025-02-19]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/zanrove-pestry-cerveny-kostelec-2025/