RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sněhový Brněnec 2024 (zpráva výsledky). Online. Amatérská scéna 4. 6. 2024
Sněhový Brněnec 2024
Sněhový Brněnec, krajská přehlídky venkovských divadelních souborů Pardubického kraje s postupem na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, proběhl po devatenácté v Brněnci ve dnech 31. května až 2. června 2024. Na programu bylo pět představení. Čtyři soubory uvedly opusy českých autorů a autorek ve vyváženém poměru (tedy dvě autorky ku dvěma autorům), jeden soubor pak sáhl po předloze současného rakouského autora. Všechny soutěžní inscenace režírovaly ženy. Žánrově jsme byli svědky dokumentárního divadla, hořké konverzační komedie, komedie s detektivní zápletkou, komedie s absurdními prvky a parodie na prvorepublikové filmy.
Páteční program zahajoval výjimečný projekt domácího souboru s Kristýnou Pavlasovou v čele, dokumentární divadelní procházka „tady u nás“. „Tady u nás“, to je prostor obce Brněnec, pozornost je soustředěna zejména na místní továrnu, původně papírnu, kterou v roce 1854 zakoupila rodina Löw-Beer a udělala z ní středobod místního života. „Naše fabrika“, jež se dostala do názvu site specific inscenace, byla němým svědkem dějin od poloviny devatenáctého a zejména turbulentního dvacátého století. S pohnutou historií její, rodiny Löw-Beer a okolního kraje je divák seznamován trojím způsobem. Prostřednictvím výkladu, který zaznívá z úst průvodkyně a „asistentky diváků“ Kristýny Pavlasové během přesunů účastníků (kterých se na přehlídce sešlo téměř sto). Prostřednictvím obrazů, které jsou na jedné straně režírovány, na straně druhé je nabízí obec sama (ruiny továrny, která čítala svého času několik osmipatrových budov rozkládajících se podél cesty téměř tři kilometry a dávající práci dvěma tisícům lidí, hovoří samy za sebe). Ale hlavně prostřednictvím sevřených situací, odehraných na vybraných místech. Skrze ně před námi nelineárně, nikoli chronologicky, spíše tematicky seřazené, defilují osobní příběhy, osudy místních lidí, ovšem s výrazným přesahem a zobecňující platností; výpovědí o nemilosrdnosti času a nepatrnosti i velikosti našich životů… Zastřešující je metafora mostu (těch konkrétních jsme prošli v rámci představení osm) – symbolizuje přechod z jednoho břehu na druhý, z nebezpečného domova do bezpečí v zahraničí, také ze světa, jak jsme ho znali, do toho moderního, nepřehledného… Obrazová část funguje velmi dobře. Už příchod k bráně staré fabriky, za níž bez hnutí stojí deset lidí minulosti, je nesmírně silný, podobně manželka továrníka na schodech vily ukrytá jako socha pod potištěnou látkou…. Situace také fungují, jak z hlediska dialogů, tak jednání. Osud židovské rodiny na schodech Löw-Beerovy vily, s provazy jako hranicemi ghett všeho druhu a s jablíčky zastupujícími děti vyznívá přesně tak absurdně, jak má (dopadli dobře, přežili – dopadli špatně, po válce byli souzeni za germanizaci obce a vykořisťování a celý rod ztratil domov, v Čechách nikdo nezůstal)… Výborně zabírá to, co Petr Kolínský (který na inscenaci spolupracoval coby poradce a autor výpravy) nazval scénografickými triky. Různobarevné prapory řinoucí se z dávných nástěnek cti. Procházející se diváci se pouhým zvednutím černé látky v čele stávají průvodem za rakví Izáka Löw-Beera. Obzvláště silný, na hranici imerzivního divadla je úsek, v jehož rámci je divák nejprve součástí rozjásaného prvomájového průvodu, vzápětí je mu předán povolávací rozkaz do pracovního tábora a po přechodu mostu přes nebezpečné německé úředníky se dostane do dobytčáku, v němž s dalšími odjíždí vstříc bůhvíjakému osudu v bůhvíjaké budoucnosti (skupině lidí zvednutá látka znemožňuje výhled, našlapaným tělo na tělo a slyšícím pouze naddimenzovaný zvuk vlaku, rozhodně není dobře)… Naplnění situací by se neobešlo bez pokorných a přesně typově obsazených herců, zvládajících umění zkratky. Problematická tak zůstává průvodcovská textová část – méně by bylo více. Podobně by bylo prospěšné zacílení, komu je site specific inscenace určena – zdali místním, kteří přece jen spoustu informací vědí, nebo divákům zvnějšku, kterým naopak leccos chybí. Nicméně míra osobní zaangažovanosti tvůrců je výjimečná, význam inscenace pro místní komunitu nesporný, stejně jako síla jejího emocionálního účinku. (titulní foto převzato z webu projektu nasefabrika.cz_pozn.red.)
V Klášterci nad Orlicí působí soubor s pozoruhodným názvem Ledříček. Jezdí do Brněnce pravidelně od roku 2007, největší úspěch mu přinesla inscenace hry Lutze Hübnera Úča musí pryč, s níž se zúčastnil Krakonošova divadelního podzimu v roce 2021. Letos sáhli klášterečtí opět do německojazyčné oblasti a jako předlohu své inscenace si zvolili hořkou komedii Rakušana Stefana Vögela Freundschaftsspiel. Přeložila ji Iva Michňová jako Přátelák, neboť v ní jde jak o fotbal, tak o přátelství. Stručně: dvě manželské dvojice a přelétavý přítel, několikeré setkání pod záminkou sledování fotbalového utkání; v jedné rodině děti dvě, ale ona by snesla třetí, čemuž se on brání; ve druhé rodině děti žádné, a ve chvíli, kdy to ona „vyřeší“ a otěhotní na zapřenou s někým jiným, on projde vyšetřením, jež odhalí jeho neplodnost… S lehkou nadsázkou řečeno, na jevišti se mezi těmi pěti postavami dějí hrozné věci, a všechny z přátelství a z lásky. Tradiční klášterecký režisér Václav Štefek je tentokrát podepsán pod úpravou a scénou, k tomu hraje jednu z postav. Režijní taktovku předal Simoně Šenkýřové, jež se také (mimochodem velmi dobře) postarala o líčení. Úkolem režiséra u této hořké komedie je vybalancovat vážnost tématu (touha po dítěti a nemožnost je mít) a komiku plynoucí z následků, která by mohla komedii posunout až ke crazy. K tomu je nutné přesně pojmenovat situace a naplnit je jednáním, což se kláštereckým daří jen do jisté míry. U některých jsme postrádali odpovídající míru nadsázky, nejlépe na tom byl Václav Štefek ztělesňující Bedřicha a zčásti Michal Černoch coby Láďa. Nepomáhá koncepce scény – je příliš mělká a vede k monotónnímu zacházení s prostorem; také absence dveří, jež by dávaly možnost sledovat postavy v okamžiku nástupu či těsně před ním. A vzhledem k tomu, že hra má konverzační charakter, technika mluvy u většiny účinkujících není na dostatečné úrovni. Nicméně devadesátiminutové představení (díkybohu za zrušenou přestávku!) ukázalo, že od dob inscenace Úča musí pryč! soubor zase ušel pořádný kus cesty. A jejich radost ze hry a energie byla nakažlivá.
Služebně nejmladší spolek, ochotnický soubor J. V. Kryšpína z Bystrého, který působí od roku 2019 a Sněhového Brněnce se účastnil poprvé, přijel s inscenací komedie Eriky Suchanové Slavičí dům. Dramaturgicky soubor zjevně důvěřuje autorkám vzešlým z ochotnického prostředí, neboť má za sebou dokonce dvě komedie Kateřiny Pokorné (tato chebská herečka tradičně píše pro soubor z Mladé Vožice) a nyní hraje pohádku Gabriely Nogové. Slavičí dům je vcelku vtipná přiznaná variace na Podivnou paní Savageovou, odehrávající se v atraktivním prostředí blázince, s jednoduchou detektivní zápletkou a s výraznými figurami, která nabízí možnost „si pořádně zařádit“ – nic víc a nic míň. Početná partička z Bystrého – soupis postav čítá devět chovanců, jednu falešnou a jednu skutečnou zdravotní sestru, primáře a redaktorku, a v bysterské inscenaci je všechny ztělesňují krásné a přesné typy – působí na jevišti velmi pozitivně, kultivuje je režisérka Jiřina Leinweberová. Velmi dobře fungovala výprava – scéna, kostýmy, rekvizity – a způsob, jakým se s ní zacházelo. Samozřejmě, že inscenace vykazovala některé začátečnické chyby (přílišnou pietnost vůči textu; zlozvyky v mluvě od „zpívání“ až po nesrozumitelnost; nevyrovnanou míru herecké stylizace), ale je naděje, že se bysterský soubor bude zlepšovat. Pomoci by mu mohl i dramaturgický výběr náročnějšího materiálu. Prozatím všechny okouzlil, protože co účinkujícím ve Slavičím domě chybělo na řemesle, to doháněli autenticitou projevu.
Víkend Ivana Krause, vztahová komedie s absurdními prvky, je postavena na banální zápletce (manželská dvojice se láskyplně loučí před víkendem, aby se ukázalo, že jej stráví on s milenkou, ona s milencem) a ironickém, břitce pointovaném humoru. Má víceméně rozhlasové parametry a pouze jeden překvapivý moment (obě nevěry probíhají v sousedících hotelových pokojích). Úlohou režiséra je udržet diváka v napětí celé čtyři obrazy – tedy přesvědčit ho, že banalita není banální, že jednoduchá zápletka má přesah a že slova, slova, slova nejsou v této komedii všechno. Nutno přiznat, že DS Heřman Heřmanův Městec se mnohé podařilo a řemeslně byl Víkend v trojlístku komedií (vedle Přáteláku a Slavičího domu) nejdále. Režisérka Kamila Davidová, zároveň představitelka Sekretářky-kočičky, ví, co chce, a dokáže své kolegy namotivovat a dovést k sofistikovanému tvaru lehce absurdní crazy komedie. I zbytek účinkujících, Josef Jodas, Jana Čurdová, Michal Beran a Václav Votoupal, je konkrétní nejen v jednání, ale i ve schopnosti zveřejňovat myšlení své postavy, všichni mají smysl pro humor, pro rytmus i přesné pointování. Výborně funguje hudba, která nejen odděluje jednotlivé obrazy a je podkresem přestaveb, ale také určuje rytmus a tempo inscenace. Výprava je vtipně řešená – stůl pro manželskou dvojici v prvním obrazu, paralelní postele pro hotelové pokoje oddělované pouze světlem a dva stoly pro milenecké dvojice a neočekávané setkání nevěrných manželů, zvládnuté svícení a svižné přestavby jsou třešničkou na dortu. Jedinou, bohužel zásadní námitkou ve vztahu k této inscenaci je otázka „proč?“. Obsazení věkově neodpovídá – přece jen autor počítal s generačními rozdíly postav, účinkující se snaží nahradit téma „ujíždějícího vlaku“ postav autenticitou a espritem (a ne vždy to funguje). Navíc v duchu předlohy jsou první tři obrazy pouze přípravou na čtvrtý, který je skutečně vtipný (ale do té doby se to vleče). A konečně na téma vyprázdněnosti vztahů existuje množství lepších a zábavnějších komedií.
Partička kolem Martina Drahovzala, letos v uskupení Mrsťa Prsťa Kouřim, přivezla parodii na prvorepublikovou „červenou knihovnu“ Pytlákova schovanka 2023 aneb Šlechetný milionář. Inscenace byla přihlášena do soutěže, ale vzhledem k tomu, že prošla o rok dřív přehlídkou v Sadské, musela být navzdory faktu, že vyhrála cenu diváků, diskvalifikována. Mělo to nepříjemný následek – Sněhový Brněnec 2024 přišel o právo nominovat, neboť soutěžní inscenace tím pádem zbyly pouze čtyři.
Lektorský sbor ve složení Petra Richter Kohutová, Ivan Loněk, Petr Kolínský a devatenáctinásobná tajemnice Hana Cihlová se rozhodl doporučit pozornosti programové rady Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou dvě inscenace: Naši fabriku DS Eduarda Vojana Brněnec a Víkend DS Heřman Heřmanův Městec.
Sněhový Brněnec pořádá Divadelní soubor Eduarda Vojana a Krajská knihovna v Pardubicích, oddělení kulturních služeb, s finanční podporou Ministerstva kultury, Pardubického kraje a generálního partnera, firmy Silk&Progress. Závěrečného vyhlášení výsledků se účastnili představitelé obce, starosta Blahoslav Kašpar a místostarostka Eva Kozáková. A na závěr dosavadní ředitelka přehlídky Kristýna Pavlasová předala pomyslné žezlo Kateřině Švecové, která se o přehlídku bude starat od dvacátého ročníku, který proběhne příští jaro.
Sněhový Brněnec 2024 – výsledky
Čestná uznání
Lucii Klemšové za roli Holčičky v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Petře Štoudkové za role Maminky a Frau Neumann v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Janu Jelínkovi za herecký výkon v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Zuzaně Dobešové za roli Kamily v inscenaci Přátelák DS Ledříček Klášterec nad Orlicí
Tereze Zárubové za roli Jarušky v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Vlastimilu Vajsovi za roli Lojzíka v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Radku Jílkovi za roli Arnošta v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Kamile Davidové za scénu inscenace Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Janě Čurdové za roli Manželky v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Václavu Votoupalovi za roli Zaměstnance hotelu v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Ceny
Kristýně Pavlasové za scénář a režii inscenace Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Marcele Švecové za role Alice Löw-Beer a Emilie Schindler v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Dušanu Blažkovi za role Waltera Löw-Beera a Oskara Schindlera v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Václavu Štefkovi za roli Bedřicha v inscenaci Přátelák DS Ledříček Klášterec nad Orlicí
Ladislavu Báčovi a Radce Navrátilové za scénu, kostýmy a rekvizity v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Kamile Davidové za režii a za roli Sekretářky v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Josefu Jodasovi za roli Manžela v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Za mimořádnou divadelní událost inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Doporučení pozornosti programové rady Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou – Naše fabrika DS Eduarda Vojana Brněnec
Doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou – Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sněhový Brněnec 2024. Online. Amatérská scéna 4. 6. 2024. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/snehovy-brnenec-2024/ [cit. 20240610]
Sněhový Brněnec, krajská přehlídky venkovských divadelních souborů Pardubického kraje s postupem na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, proběhl po devatenácté v Brněnci ve dnech 31. května až 2. června 2024. Na programu bylo pět představení. Čtyři soubory uvedly opusy českých autorů a autorek ve vyváženém poměru (tedy dvě autorky ku dvěma autorům), jeden soubor pak sáhl po předloze současného rakouského autora. Všechny soutěžní inscenace režírovaly ženy. Žánrově jsme byli svědky dokumentárního divadla, hořké konverzační komedie, komedie s detektivní zápletkou, komedie s absurdními prvky a parodie na prvorepublikové filmy.
Páteční program zahajoval výjimečný projekt domácího souboru s Kristýnou Pavlasovou v čele, dokumentární divadelní procházka „tady u nás“. „Tady u nás“, to je prostor obce Brněnec, pozornost je soustředěna zejména na místní továrnu, původně papírnu, kterou v roce 1854 zakoupila rodina Löw-Beer a udělala z ní středobod místního života. „Naše fabrika“, jež se dostala do názvu site specific inscenace, byla němým svědkem dějin od poloviny devatenáctého a zejména turbulentního dvacátého století. S pohnutou historií její, rodiny Löw-Beer a okolního kraje je divák seznamován trojím způsobem. Prostřednictvím výkladu, který zaznívá z úst průvodkyně a „asistentky diváků“ Kristýny Pavlasové během přesunů účastníků (kterých se na přehlídce sešlo téměř sto). Prostřednictvím obrazů, které jsou na jedné straně režírovány, na straně druhé je nabízí obec sama (ruiny továrny, která čítala svého času několik osmipatrových budov rozkládajících se podél cesty téměř tři kilometry a dávající práci dvěma tisícům lidí, hovoří samy za sebe). Ale hlavně prostřednictvím sevřených situací, odehraných na vybraných místech. Skrze ně před námi nelineárně, nikoli chronologicky, spíše tematicky seřazené, defilují osobní příběhy, osudy místních lidí, ovšem s výrazným přesahem a zobecňující platností; výpovědí o nemilosrdnosti času a nepatrnosti i velikosti našich životů… Zastřešující je metafora mostu (těch konkrétních jsme prošli v rámci představení osm) – symbolizuje přechod z jednoho břehu na druhý, z nebezpečného domova do bezpečí v zahraničí, také ze světa, jak jsme ho znali, do toho moderního, nepřehledného… Obrazová část funguje velmi dobře. Už příchod k bráně staré fabriky, za níž bez hnutí stojí deset lidí minulosti, je nesmírně silný, podobně manželka továrníka na schodech vily ukrytá jako socha pod potištěnou látkou…. Situace také fungují, jak z hlediska dialogů, tak jednání. Osud židovské rodiny na schodech Löw-Beerovy vily, s provazy jako hranicemi ghett všeho druhu a s jablíčky zastupujícími děti vyznívá přesně tak absurdně, jak má (dopadli dobře, přežili – dopadli špatně, po válce byli souzeni za germanizaci obce a vykořisťování a celý rod ztratil domov, v Čechách nikdo nezůstal)… Výborně zabírá to, co Petr Kolínský (který na inscenaci spolupracoval coby poradce a autor výpravy) nazval scénografickými triky. Různobarevné prapory řinoucí se z dávných nástěnek cti. Procházející se diváci se pouhým zvednutím černé látky v čele stávají průvodem za rakví Izáka Löw-Beera. Obzvláště silný, na hranici imerzivního divadla je úsek, v jehož rámci je divák nejprve součástí rozjásaného prvomájového průvodu, vzápětí je mu předán povolávací rozkaz do pracovního tábora a po přechodu mostu přes nebezpečné německé úředníky se dostane do dobytčáku, v němž s dalšími odjíždí vstříc bůhvíjakému osudu v bůhvíjaké budoucnosti (skupině lidí zvednutá látka znemožňuje výhled, našlapaným tělo na tělo a slyšícím pouze naddimenzovaný zvuk vlaku, rozhodně není dobře)… Naplnění situací by se neobešlo bez pokorných a přesně typově obsazených herců, zvládajících umění zkratky. Problematická tak zůstává průvodcovská textová část – méně by bylo více. Podobně by bylo prospěšné zacílení, komu je site specific inscenace určena – zdali místním, kteří přece jen spoustu informací vědí, nebo divákům zvnějšku, kterým naopak leccos chybí. Nicméně míra osobní zaangažovanosti tvůrců je výjimečná, význam inscenace pro místní komunitu nesporný, stejně jako síla jejího emocionálního účinku. (titulní foto převzato z webu projektu nasefabrika.cz_pozn.red.)
V Klášterci nad Orlicí působí soubor s pozoruhodným názvem Ledříček. Jezdí do Brněnce pravidelně od roku 2007, největší úspěch mu přinesla inscenace hry Lutze Hübnera Úča musí pryč, s níž se zúčastnil Krakonošova divadelního podzimu v roce 2021. Letos sáhli klášterečtí opět do německojazyčné oblasti a jako předlohu své inscenace si zvolili hořkou komedii Rakušana Stefana Vögela Freundschaftsspiel. Přeložila ji Iva Michňová jako Přátelák, neboť v ní jde jak o fotbal, tak o přátelství. Stručně: dvě manželské dvojice a přelétavý přítel, několikeré setkání pod záminkou sledování fotbalového utkání; v jedné rodině děti dvě, ale ona by snesla třetí, čemuž se on brání; ve druhé rodině děti žádné, a ve chvíli, kdy to ona „vyřeší“ a otěhotní na zapřenou s někým jiným, on projde vyšetřením, jež odhalí jeho neplodnost… S lehkou nadsázkou řečeno, na jevišti se mezi těmi pěti postavami dějí hrozné věci, a všechny z přátelství a z lásky. Tradiční klášterecký režisér Václav Štefek je tentokrát podepsán pod úpravou a scénou, k tomu hraje jednu z postav. Režijní taktovku předal Simoně Šenkýřové, jež se také (mimochodem velmi dobře) postarala o líčení. Úkolem režiséra u této hořké komedie je vybalancovat vážnost tématu (touha po dítěti a nemožnost je mít) a komiku plynoucí z následků, která by mohla komedii posunout až ke crazy. K tomu je nutné přesně pojmenovat situace a naplnit je jednáním, což se kláštereckým daří jen do jisté míry. U některých jsme postrádali odpovídající míru nadsázky, nejlépe na tom byl Václav Štefek ztělesňující Bedřicha a zčásti Michal Černoch coby Láďa. Nepomáhá koncepce scény – je příliš mělká a vede k monotónnímu zacházení s prostorem; také absence dveří, jež by dávaly možnost sledovat postavy v okamžiku nástupu či těsně před ním. A vzhledem k tomu, že hra má konverzační charakter, technika mluvy u většiny účinkujících není na dostatečné úrovni. Nicméně devadesátiminutové představení (díkybohu za zrušenou přestávku!) ukázalo, že od dob inscenace Úča musí pryč! soubor zase ušel pořádný kus cesty. A jejich radost ze hry a energie byla nakažlivá.
Služebně nejmladší spolek, ochotnický soubor J. V. Kryšpína z Bystrého, který působí od roku 2019 a Sněhového Brněnce se účastnil poprvé, přijel s inscenací komedie Eriky Suchanové Slavičí dům. Dramaturgicky soubor zjevně důvěřuje autorkám vzešlým z ochotnického prostředí, neboť má za sebou dokonce dvě komedie Kateřiny Pokorné (tato chebská herečka tradičně píše pro soubor z Mladé Vožice) a nyní hraje pohádku Gabriely Nogové. Slavičí dům je vcelku vtipná přiznaná variace na Podivnou paní Savageovou, odehrávající se v atraktivním prostředí blázince, s jednoduchou detektivní zápletkou a s výraznými figurami, která nabízí možnost „si pořádně zařádit“ – nic víc a nic míň. Početná partička z Bystrého – soupis postav čítá devět chovanců, jednu falešnou a jednu skutečnou zdravotní sestru, primáře a redaktorku, a v bysterské inscenaci je všechny ztělesňují krásné a přesné typy – působí na jevišti velmi pozitivně, kultivuje je režisérka Jiřina Leinweberová. Velmi dobře fungovala výprava – scéna, kostýmy, rekvizity – a způsob, jakým se s ní zacházelo. Samozřejmě, že inscenace vykazovala některé začátečnické chyby (přílišnou pietnost vůči textu; zlozvyky v mluvě od „zpívání“ až po nesrozumitelnost; nevyrovnanou míru herecké stylizace), ale je naděje, že se bysterský soubor bude zlepšovat. Pomoci by mu mohl i dramaturgický výběr náročnějšího materiálu. Prozatím všechny okouzlil, protože co účinkujícím ve Slavičím domě chybělo na řemesle, to doháněli autenticitou projevu.
Víkend Ivana Krause, vztahová komedie s absurdními prvky, je postavena na banální zápletce (manželská dvojice se láskyplně loučí před víkendem, aby se ukázalo, že jej stráví on s milenkou, ona s milencem) a ironickém, břitce pointovaném humoru. Má víceméně rozhlasové parametry a pouze jeden překvapivý moment (obě nevěry probíhají v sousedících hotelových pokojích). Úlohou režiséra je udržet diváka v napětí celé čtyři obrazy – tedy přesvědčit ho, že banalita není banální, že jednoduchá zápletka má přesah a že slova, slova, slova nejsou v této komedii všechno. Nutno přiznat, že DS Heřman Heřmanův Městec se mnohé podařilo a řemeslně byl Víkend v trojlístku komedií (vedle Přáteláku a Slavičího domu) nejdále. Režisérka Kamila Davidová, zároveň představitelka Sekretářky-kočičky, ví, co chce, a dokáže své kolegy namotivovat a dovést k sofistikovanému tvaru lehce absurdní crazy komedie. I zbytek účinkujících, Josef Jodas, Jana Čurdová, Michal Beran a Václav Votoupal, je konkrétní nejen v jednání, ale i ve schopnosti zveřejňovat myšlení své postavy, všichni mají smysl pro humor, pro rytmus i přesné pointování. Výborně funguje hudba, která nejen odděluje jednotlivé obrazy a je podkresem přestaveb, ale také určuje rytmus a tempo inscenace. Výprava je vtipně řešená – stůl pro manželskou dvojici v prvním obrazu, paralelní postele pro hotelové pokoje oddělované pouze světlem a dva stoly pro milenecké dvojice a neočekávané setkání nevěrných manželů, zvládnuté svícení a svižné přestavby jsou třešničkou na dortu. Jedinou, bohužel zásadní námitkou ve vztahu k této inscenaci je otázka „proč?“. Obsazení věkově neodpovídá – přece jen autor počítal s generačními rozdíly postav, účinkující se snaží nahradit téma „ujíždějícího vlaku“ postav autenticitou a espritem (a ne vždy to funguje). Navíc v duchu předlohy jsou první tři obrazy pouze přípravou na čtvrtý, který je skutečně vtipný (ale do té doby se to vleče). A konečně na téma vyprázdněnosti vztahů existuje množství lepších a zábavnějších komedií.
Partička kolem Martina Drahovzala, letos v uskupení Mrsťa Prsťa Kouřim, přivezla parodii na prvorepublikovou „červenou knihovnu“ Pytlákova schovanka 2023 aneb Šlechetný milionář. Inscenace byla přihlášena do soutěže, ale vzhledem k tomu, že prošla o rok dřív přehlídkou v Sadské, musela být navzdory faktu, že vyhrála cenu diváků, diskvalifikována. Mělo to nepříjemný následek – Sněhový Brněnec 2024 přišel o právo nominovat, neboť soutěžní inscenace tím pádem zbyly pouze čtyři.
Lektorský sbor ve složení Petra Richter Kohutová, Ivan Loněk, Petr Kolínský a devatenáctinásobná tajemnice Hana Cihlová se rozhodl doporučit pozornosti programové rady Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou dvě inscenace: Naši fabriku DS Eduarda Vojana Brněnec a Víkend DS Heřman Heřmanův Městec.
Sněhový Brněnec pořádá Divadelní soubor Eduarda Vojana a Krajská knihovna v Pardubicích, oddělení kulturních služeb, s finanční podporou Ministerstva kultury, Pardubického kraje a generálního partnera, firmy Silk&Progress. Závěrečného vyhlášení výsledků se účastnili představitelé obce, starosta Blahoslav Kašpar a místostarostka Eva Kozáková. A na závěr dosavadní ředitelka přehlídky Kristýna Pavlasová předala pomyslné žezlo Kateřině Švecové, která se o přehlídku bude starat od dvacátého ročníku, který proběhne příští jaro.
Sněhový Brněnec 2024 – výsledky
Čestná uznání
Lucii Klemšové za roli Holčičky v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Petře Štoudkové za role Maminky a Frau Neumann v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Janu Jelínkovi za herecký výkon v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Zuzaně Dobešové za roli Kamily v inscenaci Přátelák DS Ledříček Klášterec nad Orlicí
Tereze Zárubové za roli Jarušky v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Vlastimilu Vajsovi za roli Lojzíka v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Radku Jílkovi za roli Arnošta v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Kamile Davidové za scénu inscenace Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Janě Čurdové za roli Manželky v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Václavu Votoupalovi za roli Zaměstnance hotelu v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Ceny
Kristýně Pavlasové za scénář a režii inscenace Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Marcele Švecové za role Alice Löw-Beer a Emilie Schindler v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Dušanu Blažkovi za role Waltera Löw-Beera a Oskara Schindlera v inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Václavu Štefkovi za roli Bedřicha v inscenaci Přátelák DS Ledříček Klášterec nad Orlicí
Ladislavu Báčovi a Radce Navrátilové za scénu, kostýmy a rekvizity v inscenaci Slavičí dům Bysterského ochotnického souboru J. V. Kryšpína
Kamile Davidové za režii a za roli Sekretářky v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Josefu Jodasovi za roli Manžela v inscenaci Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
Za mimořádnou divadelní událost inscenaci Naše fabrika DS E. Vojana Brněnec
Doporučení pozornosti programové rady Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou – Naše fabrika DS Eduarda Vojana Brněnec
Doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou – Víkend DS Heřman Heřmanův Městec
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Sněhový Brněnec 2024. Online. Amatérská scéna 4. 6. 2024. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/snehovy-brnenec-2024/ [cit. 20240610]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.