RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Divadlo Dagmar a jeho lidé slaví třicet let, Divadelník.cz 20. 11. 2023

DIVADLO DAGMAR A JEHO LIDÉ SLAVÍ TŘICET LET

Divadlo Dagmar oslaví ve dnech 21.-26. listopadu 2023 třicet let svého trvání. Že jde o jedno z nejlepších amatérských (či poloprofesionálních?) divadel v České republice, je obecně známo. A také to, že v Karlových Varech je nejmladší nejen dobou trvání, ale i duchem.

Divadlo Dagmar se několikrát proměnilo, přesto zůstává po celou dobu svého trvání pozoruhodně konzistentní. Od novátorsky pojatých titulů světové klasiky (japonské hry nó, Strindbergova Slečna Julie, Zindelův Vliv gama paprsků… atd.) přešlo k převážně současné dramatice a následně začalo pěstovat to, čemu se říká „otevřená dramaturgie“. Čerpá ze všech možných materiálů a nasbírané podněty a střípky sceluje do výpovědi o současném světě na mnoho různých způsobů. Mimoto se proměnila i interpretační základna. Na jaře 2001 vzniklo Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy. Z původní sestavy Divadla Dagmar zůstává dodnes Hana Franková, jednoznačně nejpozoruhodnější osobnost nejen karlovarského divadla.

Divadlo Dagmar – pozoruhodná (nejen) dramaturgie
Per Olov Enquist doprovází existenci Divadla Dagmar prakticky nepřetržitě. Kromě Noci tribádek se do repertoáru vrátil ještě třikrát. Ve scénické koláži na motivy románu Svržený anděl v roce 2004 účinkovali členové tehdy ještě fungujícího souboru Městského divadla Karlovy Vary Pavel Liška a Naďa Pajanková, s nimi Magdaléna Hniličková a Jan Hnilička. V uvedení kontroverzní hry V hodině rysa o šest let později exceloval Honza Hnilička po boku Hany Frankové a Ivany Sedláčkové nebo Lucie Tousecké. A Honza také režíroval v roce 2017 ve Studiu Divadla Dagmar příběh o dobrodružné výpravě dědečka a vnoučat na Horu tří jeskyní na motivy Enquistovy knížky pro mládež Tři jeskyně.

Další dramaturgická zrcadlení
V roce 1997 byla uvedena jako antická inspirace Médea s Lucií Domesovou v titulní roli. V roce 2008 Antigoné s Magdalénou Hniličkovou.
Režisér Braňo Mazúch přivedl v roce 1999 v život tzv. Karlovarskou improvizaci aneb Skvělé divadlo, což byla silně stylizovaná úprava dvou Molierových kousků, Versailleských improvizací a Lékařem proti své vůli. Za podobně nehratelnou byla považována třeba Pánská jízda Gustava Opočenského – a ta se v programu Divadla Dagmar objevila v roce 2022.
Z bývalých členů Dětského studia tvořivé dramatiky a ve spojení s pedagogickou školou pracuje od konce školního roku 2005-2006 Studio Divadla Dagmar a Střední pedagogické školy. První inscenací byl Carrierův Ptačí sněm. „Ptačí“ či „létací“ témata se objevují i později – např. v projektu Honzy Hniličky Doba vzletu (2009). Naposledy pak v inscenaci Tak trochu nerkózní (2023), čerpající z knih Losos, který se odvážil vyskočit výš jihokorejského autora Ahn Do-hyuna a Jonathan Livingston Racek Richarda Bacha.
I další dobré tituly se vracejí. V roce 2016 připravila Hana Franková se svými studenty pořad s názvem K24 aneb Ke dnu tělo prosviťte mi… Hudebně scénickou kompozici z děl českých básníků, kteří se nedožili více než čtyřiadvaceti let. V současné době připravuje obnovenou premiéru. V novém nastudování se objeví Petr Sedláček, Petr Hunyor, Matěj Luňáček, Václav Eduard Štercl a
Jaroslav Skopec.
Inscenace Ohnivá noc byla uvedena v roce 2006 – a letos znovu. Tajemné příběhy a pověsti z Moravy, sebrané a sepsané Klementem Bochořákem, vyprávějí Hana Feranková a Magdaléna Hniličková.

Aktuální látky či reakce na výrazné téma
Bolavá místa české historie přiváděla na scénu Divadla Dagmar silné příběhy a nečekaně aktuální témata, inscenovaná v podobě scénických kompozic či koláží. Pozdravuj všechny doma (2011) – na téma komunistických koncentračních táborů, v níž účinkovalo osmnáct chlapů. Těším se, že mi brzy napíšeš (2013) –příběhy žen vězněných komunistickým režimem v padesátých letech, s hudbou Petry Hynčíkové, frontmanky plzeňské skupiny Lakuna. Osm statečných (2015) –o moskevské demonstraci proti okupaci ČSSR v roce 1968, vycházející mimo jiné z knihy Natalie Gorbaněvské Poledne. Anna (2016) – o životě a díle ruské lágrové básnířky Anny Barkovové. Dýchám i nečtené řádky (2020) –z dopisů Antonie Hasmandové, boromejky Matky Vojtěchy, komunisty vězněné v letech 1952-1960…

Témata o mladých a pro mladé
V roce 2008 poprvé zazářil František Hnilička, a to v inscenaci dystopické knihy o jedné velké potopě Soví zpěv. Velkým hitem byla dramatizace Salingerova románu Kdo chytá v žitě, uváděná pod názvem Já, Holden (2009) v interpretaci Františka Hniličky, Tomáše Havlínka, Tomáše Müllera a Jiřího Švece, v režii Hany Frankové a za pohybové spolupráce Jana Hniličky. Osobní výpovědí posledně jmenovaného byla zmiňovaná koláž Doba vzletu (2009). Později se objevila třeba montáž Spala jsem se svým andělem… (2014) na motivy života a díla básnířky Teodory Žurkové. Box (2014) s podtitulem Taky máte hroznou chuť do něčeho praštit? podle scénáře a v režii Nicole Karráové. Swamplandie podle Karen Russellové (2018)…

„Mateřská“ témata…
… jsou nepřehlédnutelná. Masox aneb Matky v kostce (2008), texty Brechta, Ginzburgové, Préverta, Zindela, Kierkegaarda a Goldflama, v podání Hany Frankové v režii Honzy Hniličky. Maršo Vorijla (2008) s podtitulem „Odpuštění se jen tak nerozdává“ o čečenských ženách, v podání Hany a Jany Frankových. Sám u stmívání (2010), montáž vycházející z díla a korespondence Jiřího Ortena, o jeho vztahu s matkou. Marie (2017) o Bohorodičce (Bohorodičkách) na základě románu Colma Tóibina. Do jisté míry i Pojď sem, ať ti můžu dát pusu podle románu Giep Op de Beeck (2018)…

Uvádění současných (či soudobých) autorů
Ujetá roadmovie Sbal psa a vypadni Jakuba Anděla (2009). Sestra Vladimíra Fekara (2010). Pocit nočního vlaku Radka Malého (2014). Norway.today Igora Bauerismy (2016). Sborovna Jaromíra Břehového (2017). Nad rozlitou Mléčnou dráhou Davida Košťáka (2018). Jako bonus třeba hororová koláž Strach má velké oči, uši, zuby… (2017) v podání těch nejmladších, Dětského studia Divadla Dagmar.

Západočeská témata
Samostatnou kapitolu tvořily a tvoří inscenace látek spojených s Karlovarským krajem. „Kmenovým autorem“ se stal Zdeněk Šmíd.
Podle jeho zpracování západočeských pověstí Strašidla a krásné panny se uskutečnilo hned několik premiér. Ta první ještě pod hlavičkou Divadelního studia D3 – Mezi dvojím zasyčením kosy, aneb Vyprávění (1984). Další už čistě pod Divadlem Dagmar, případně jeho Studiem – Mezi dvojím zasyčením kosy, aneb Vyprávění druhé (1995), Mezipřistání na Andělské hoře (1997), Strašidla a krásné panny, aneb Vyprávění čtvrté (2000), Čekání (2001), Hledání – Suche, aneb Vyprávění páté (2012). Také Lesk a bída Čekání, inscenace uvedená v obnovené premiéře v roce 2019. A nemohu nezmínit dramatizaci dvou třetin knihy Trojí čas hor. Vzniklo tak monodrama Hanes v podání Hany Frankové a cikánská variace pro dvě herečky Katarína. (Na Hanese vzpomínám jako na jeden ze svých nejsilnějších a nejosobnějších „dagmaráckých“ zážitků.)
Z dalších „západočeských“ utkvěla inscenace Sokolov (2019), která se pokoušela o zachycení duše města. Předlohou byla kniha Lukáše Beneše, kterou sokolovská politická garnitura div neodeslala „na index“. Městečko na konci války (2020) – scénické čtení podle sudetského příběhu Karla Frona. A momentálně je s nejnovější „dagmaráckou“ tvůrčí generací v přípravě scénické čtení podle autobiografické knihy První tanec v Karlových Varech autora Heinze K. Henische s pracovním názvem Nejdek. Účinkují František Špaček, Jan Hnilička, Matěj Luňáček, Sabina Malá, Naďa Pajanková, Zdeněk Daněk, Sabina Kateřina Mašková, Gabriela Záhorcová, Lucie Marie Grohová, Rebeka Sládková, Anežka Ponikelská, Václav Eduard Štercl, Jaroslav Skopec a Petr Sedláček. Otevřená zkouška se koná 3. prosince 2023 na komorní scéně „U“.

Výpověď skrze scénické čtení
Scénická čtení zavedlo Divadlo Dagmar jako pravidelnou součást svého repertoáru cca před deseti lety. Ohledává jeho možnosti sympaticky úporně, ani jedno „čtení“ není stejné jako to předchozí, většinou se liší i divácká adresa. Bratři Lví srdce Astrid Lindgrenové (2013), Bertík a Čmuchadlo podle Petry Soukupové (2016), My, zvířata Justina Torrese (2016), Milostná píseň (podle knih Rachel Joyce Neuvěřitelná pouť Harolda Frye a Milostná píseň Queenie Hennessyové, 2019), V sibiřských lesích Sylvaina Tessona (2020), Strasti a slasti života s doktorem Mary Bardové (2021)…

Divadlo Dagmar a 1 (plus) 2 zásadních osobností
Vyplácela se spolupráce s dramaturgem Miloslavem Klímou. Pozoruhodná byla Vlčice, monodrama na motivy Ajtmatovova románu Popraviště v podání Hany Frankové, či „hra na konkurz pro dvě herečky“ Hanu Frankovou a Lucii Domesovou Markéta nebo Dagmar.
Nelze nevzpomenout Janu Frankovou, pozoruhodnou herečku křehké síly. Hrála Johanku v Přidalových Sáňkách se zvonci (1994), se sestrou Hanou se sešla v inscenaci na motivy osudů čečenských žen Maršo vorijla (2008). Pod hlavičkou Divadla Dagmar bylo uváděno její pásmo ze sbírek Podivice a Obec Miloše Doležala pod názvem první z nich (1996), vynikající inscenace čtyř Erbenových balad V poli mnoho bylin stojí… (1997), na přelomu tisíciletí pak Andersenova pohádka O Malence či dramatizace Remizovova Narození Páně.
Libuše Balounová, jedna z nejvýraznějších a nejvytrvalejších osobností karlovarského profesionálního divadla, spolupracovala s Divadlem Dagmar prakticky od začátku. Objevila se jako Chůva v Euripidově Médeie (1997), u této inscenace také bděla nad kulturou jevištní řeči. Své osmdesátiny (!) oslavila v Divadle Dagmar výjimečným hereckým výkonem v roli Mommo v inscenaci dramatu Toma Murphyho Bailegangaire aneb Město beze smíchu (2003). A definitivně naposledy stanula na divadelních prknech v „dagmarácké“ adaptaci povídek Ivana Bunina Mezi čtyřmi stěnami (2004).

Divadlo Dagmar a 2 (plus) 1 zásadních osobností
Petr Richter, herec a režisér přináležející také do Divadelního studia D3, poprvé spolupracoval na japonských hrách nó v inscenaci Břímě lásky (1994), později na dvou aktovkách Tennesseeho Williamse, uváděných pod společným názvem American Blues (1999). Nejvýraznější byla v Divadle Dagmar jeho role železničáře Angela ve vynikající inscenaci dramatu Aleny Zemančíkové Odjezd z konce světa (2012). Charismatický byl ve své takřka sólové roli v hříčce Josefa Kroutvora Starý Herodes aneb Podvečer tříkrálový (2014). A tou prozatím poslední jeho rolí je advokát „Močál“ v Pánské jízdě Gustava Opočenského (2022).
Vladimir Benderski, izraelský divadelník s výraznou vazbou na Česko. Spolupracoval třeba na velmi emotivní inscenaci Koně (2005), scénické koláži příběhů koní z literárního světa (konkrétně skrze povídky N. Tichonova, M. Šolochova a L. N. Tolstého) i ze skutečného světa kolem nás. Dále na Pozdravuj všechny doma… (2011), přibližující zážitky vězňů z jáchymovských uranových koncentráků. Také uvedl pod Divadlem Dagmar své sólové projekty. Tango s Avidanem, inscenaci díla u nás prakticky neznámého hebrejského básníka Davida Avidana, jehož verše si přeložil a s jehož jevištní realizací mu pomohl jako režisér Jan Hnilička. A dvě verze Tuctu, dvanáctera zastavení u židovských příběhů, jejichž obsah a pořadí si losovali diváci.
Jméno Nadi Pajankové se v programech Divadla Dagmar objevuje od roku 2002. Poprvé zaujala jako interpretka Lustigovy Modlitby pro Kateřinu Horowitzovou v roce 2003, ve stejné době zkoušela Thurberovy a Kiplingovy Bajky aneb Jak přežít na širém moři a přebírala od Báry Janatkové role v Preusslerově Útěku do Egypta přes Království české. Jejím osobním projektem, na němž se podílela jako dramatizátorka, dramaturgyně, režisérka, autorka kostýmů a technička, byly Zázraky na motivy legend Selmy Lagerlöfové. Se Střední pedagogickou školou je spojena také jako pedagožka a Studio Divadla Dagmar po Haně Frankové prakticky převzala. Přesněji řečeno – v současné době ho vede spolu s Vojtěchem Löffelmannem a Nikolou Kostadinovovou. Tyto tři osobnosti mimo jiné organizovaly Noc divadel 2023.

Noc divadel 2023 v Divadle Dagmar
Divadlo Dagmar bylo letos jediné, které tento svátek divadla v Karlových Varech pořádalo. Mezi sedmou a desátou hodinou v sobotu 18. listopadu 2023 se po společném potlesku představili členové mladší generace Divadla Dagmar. Anežka Ponikelská a Petr Hunyor přednášeli, svou autorskou tvorbu představili Gabriela Záhorcová, Lucie Marie Grohová a Petr Sedláček. A po koncertu Fla Kvartetu pod vedením Martina Bergera (tedy hudebního tělesa složeného ze samých fléten – jedna z nich vypadala jako z Ikey a stála údajně asi jako nejnovější model Fabie) následovalo improvizační klání. Kromě jmenovaných se ho zúčastnili Nikola Kostadinovová, Aneta Havlíčková, Natálie Vaňkátová, Andrea Picková a Matěj Luňáček.
Večer uvozoval orloj z loutek Divadla Dagmar. Mimochodem, ty loutky mají svůj osobní příběh. Kdysi je pro inscenaci Šťasten jsem tentokráte na světě… vyřezal Jiří Hnilička, interpret této inscenace Divadla Dagmar, která vycházela z jedné kapitoly románu Jiřího Šotoly Kuře na rožni. Celé Kuře na rožni následně, s Jiřím Hniličkou a loutkami v hlavní roli, inscenovalo Divadelní studio D3. Podle dramatizace Zdeňka Potužila, režisérkou byla Anna Franková, chebská dramaturgyně a maminka Hanky… Od počátku pořádání Nocí divadel v Divadle Dagmar jsou loutky zapojovány do programu, pokaždé jiným a novým způsobem. A před pár dny se objevily v asi nejzábavnějším letošním pořadu pobočky Krajské knihovny na Lidické, Básně v obraze aneb Z Erbenovy Kytice. Jak pravil program Kytice: recitují – paní a slečny knihovnické a přátelé, hrají – loutky z Divadla Dagmar.

Divadlo Dagmar jako líheň profesionálů
Divadlo Dagmar a jeho Studio je dlouhodobě líhní profesionálů. Nynější dramaturg pražské MeetFactory Matěj Samec uvedl v roce 2003 jako začínající divadelník s Hanou Frankovou po boku vlastní pozoruhodnou a nadmíru osobní variaci na Shakespeara, „drama synů a dcer“ Král William a v roce 2004 montáž z textů Nikose Kazantzakise, Michela de Ghelderode, Daria Fo, Chalíla Džibrána a Jakuba Demla Pašije (Drama Jednoho údělu).
Barbora Janatková získala v sezóně 2000-2001 Cenu Věry Vartecké (byla první laureátkou této „malé Ceny Thálie“ Divadla Dagmar), dnes je v angažmá v Kladně.
Matěj Anděl, svého času třeba Kašpar Adolf v Prévertově Roura k rouře pasuje aneb Vzorně svorná rodina, dnes hraje ve Švandově divadle na Smíchově a spolupracuje s Tygrem v tísni.
Manželé Švecovi spolupracují s chebským Západočeským divadlem a Karlovarským městským divadlem. Tereza jako herečka, Jiří jako herec a skladatel scénické hudby.
Natálie Pelcová nedávno přešla z brněnské Polárky do A studia Rubín. Libuše Hašková, dnes Strapczyková, se profesně dlouhodobě věnuje dramatické výchově. Obě byly svého času k vidění v dagmaráckém hitu Kdyby bylo nebe… na motivy knihy Dívčí orchestr (svědectví z koncentračního tábora Osvětim-Birkenau).
Tomáš Havlínek, dříve hlavní představitel divadelního zpracování Sestry Vladimíra Fekara, je dnes hvězdou Městských divadel pražských…
A samozřejmě mladá generace „klanu Hniličků“. Magdaléna je v angažmá v Západočeském divadle v Chebu, s Divadlem Dagmar stále spolupracuje jako herečka, dramaturgyně a režisérka. František působí v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Honza je vynikajícím odborníkem na pohybovou kulturu, věnuje se choreografii a režii, učí na DAMU, pořádá vlastní pohybové semináře, je členem odborné rady NIPOS… A s Divadlem Dagmar stále spolupracuje, mimo jiné je hlavním organizátorem oslav jeho třicetiletí.

Oslavy třiceti let trvání Divadla Dagmar den po dni
Od úterka do pátku
Úterý 21. listopadu 2023. V 17 hodin v Divadle Dagmar proběhne další část dlouhodobého projektu „Č“ jako čtení, čaj, čokoláda, čas… Jeho pořádání pravděpodobně inspirovala v sousedství sídlící pobočka krajské knihovny na Lidické, kde si dojmy z četby vzájemně sdělovali zejména příslušníci starší generace. Divadlo Dagmar toto setkávání rozšířilo o sdílení vlastní tvorby účastníků. Úterní volné, otevřené setkání všech, kteří chtějí přijít, podělit se o čtenářský zážitek nebo jím být obdarováni, má tentokrát proběhnout ve speciální „třicítkové“ podobě.
Středa 22. listopadu 2023. V 19.30 hodin přivítá komorní scéna „U“ hosty. František Špaček, Barbora Špačková a Andrea Kautzká přivezou HAPRDÁNS, respektive seminární cvičení se hrou pana W. S. (Williama Shakespeara) Hamlet, princ dánský ve zkratce.
Ve čtvrtek 23. listopadu 2023 v 19.30 hodin započne autorský pořad Ivany Pernicové, v programu uváděný jako Cejtit kostičky.
V pátek 24. listopadu uvidíme v 9 a ve 20 hodin dagmarácký evergreen Vyhnání z ráje už proběhlo. Divadlo jedné herečky Andrey Kiralyi vzniklo na základě knihy NoViolet Bulawayo Chtělo by to nový jména, premiéra proběhla v lednu 2020. Bylo k vidění mimo jiné na Jiráskově Hronově. Páteční program doplní koncert studentské kapely Hokus Pokus.

Víkend oslav Divadla Dagmar
Sobota 25. listopadu je nejnabitějším dnem oslav třicátin Divadla Dagmar. V 11 hodin započne procházka Z kopce do kopce. Povede ji Viktor Braunreiter. Putování bude směřovat po všech místech, kde Divadlo Dagmar v průběhu své historie sídlilo a hrálo. Začátek u Galerie Alfa Omega na Zámeckém vrchu, zastávky u lázeňského domu Tosca, bývalého domu Paderewski a u Ondřejské kaple. Na Střední pedagogické škole, v jejímž přízemí momentálně funguje komorní scéna „U“, strávíme většinu oslav.
Ve 14.30 proběhne scénické čtení zapomenuté a znovu nalezené dobrodružné knížky Chlapec a delfín z knihy britského autora Denise Ronalda Shermana o síle přátelství, o vztahu k přírodě a o první lásce. V titulní roli Jaroslav Skopec.
V 17 hodin část programu nazvaná lehce tajemně Nevěř nikomu, komu je nad třicet.
A od 20 hodin se bude konat Pánská jízda, poté od 22 hodin Poslední večeře. O těch už jsme psali… (viz Divadlo Dagmar zahajuje Jízdou a Večeří).
V neděli 26. listopadu 2023 v 10 hodin začíná interpretace vynikající předlohy Petra Horáčka Papuchalk Petr v podání bývalé členky Divadla Dagmar Ivany Špundové a spol. A celý program završí ve 12.30 Skleněný zámek – scénické čtení z knihy spisovatelky a novinářky Jeanette Wallsové o neobvyklém dětství čtyř sourozenců. „Rose Mary a Rex Wallsovi a jejich čtyři děti bydleli v karavanu, pod stanem, v autě, nádherném starém domě (ovšem prožraném červotoči), v rozpadlé staré barabizně na poušti, v Kalifornii, ve Phoenixu a nakonec ve Welchi, nejztracenější důlní díře v celých Spojených státech. Potýkali se s nedostatkem jídla, peněz, se špínou, matčinou leností a otcovým opilstvím – ale přesto rodina žila pohromadě a všichni se měli navzájem rádi.“ (Databáze knih) Účinkují Hana Franková, Vladimíra Vítová, Viktor Braunreiter, Zdeněk Daněk.

Na závěr díky…
Na poslední straně almanachu Divadlo Dagmar 1993-2018 jeho autor Jan Hnilička píše: „Tento almanach vznikl ze střípků toho, čím bylo a je Divadlo Dagmar. Mnoho jmen, tváří a informací chybí. Mnoho bylo opomenuto, mnoho zapomenuto… I to k divadlu patří… Veliké díky všem, kteří Divadlo Dagmar udělali takovým, jakým je!“ Tento článek je na tom stejně.
Děkuji Databázi amatérského českého divadla za fotografie. Děkuji za informace zejména Nadě Pajankové a Viktoru Braunreiterovi.
A děkuji Divadlu Dagmar.