RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Plnoletý Sněhový Brněnec – čas her a malin (ne)zralých (2023, program, recenze, výsledky). AS 18.4.2023.
Plnoletý Sněhový Brněnec – čas her a malin (ne)zralých
Krajská přehlídka venkovských divadelních souborů v Pardubickém kraji Sněhový Brněnec proběhla ve dnech 14.-16. května 2023 po osmnácté. Nabídla pět představení, z nichž porota jedno nominovala a jedno doporučila do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023.
Činoherní | Hudební | Soubory
Hlavní devizou divadelního víkendu však byla radost ze setkání, ředitelka přehlídky Kristýna Pavlasová a pořádající místní soubor Eduarda Vojana, stejně jako účastné soubory jen zářily při pohledu do sálu zrekonstruovaného Lidového domu, který byl na všech představeních zaplněn, a to – soudě dle reakcí – nejen vstřícnými, ale i poučenými diváky. Zahajovalo se v pátek večer sněžením Sněhulek a hymnou, následoval potlesk pro nedávno zesnulého člena brněneckého souboru Káju Černého. A Sněhový Brněnec nastal…
Neexistuje nebe ani peklo, existuje jen Podnebí – tedy jakási „odmašťovna“, v níž se podrobují terapii pod vedením Ježíše Krista rezidenti Adolf Hitler a kanibal Čikatov plus nově příchozí Jan Mladý, proměněný za své hříchy vůči něžnému pohlaví v ženu. Z Podnebí je jen jediná možnost odchodu – směrem dolů (tedy na zemi do nového vtělení)… Inscenace dobronínských Zmatkařů zahájila přehlídku v pátek večer, lehce nekorektní komedii Podnebí Luďka Kašparovského režíroval Vladimír Altán Mátl (ten je také podepsán pod návrhem zdařilé scény a výběrem hudby). Pohrává si s různými náboženskými motivy od křesťanství po budhismus a hra jako taková (hlavně se slovy, významy, charakterizacemi…) by měla být základním principem inscenace, které doslova není nic svaté. Tvůrcům se sice nepodařilo vypořádat s úskalími předlohy – chybí přesnější pointování situací, motivace jednání i smysl samotného konání na jevišti – ale inscenaci zdobí zralé herecké výkony: Jan Hejral coby Ježíš bezpečně ovládá a organizuje dění na jevišti, Martina Nováčková coby Jan Mladý přesně vystihuje mužský gestus své postavy, Ondřej Novotný je coby Hitler s dětskou tváří odporně roztomilý, Jiří Musil jako Čikatov a Máří Magdaléna Alice Jonášové příjemně asistují a na vše dohlíží einsteinovský Bůh Františka Kunsta.
Poprvé nejen v Brněnci, ale na krajské přehlídce vůbec se představil Divadelní ochotnický soubor Prut z Korouhve, který přivezl autorskou komedii Bahno bude aneb Z hotelu lázně bez hany a bázně. Retrokomedie připomínající strukturou a typem humoru např. Peklo v hotelu Westminster Raye Cooneyho čerpá z okouzlení filmy pro pamětníky ze třicátých let, nabízí atraktivní role psané korouhevským přímo na tělo, vtipné dialogy a pár zábavných situací. Je dílem Pavla Macha, jenž inscenaci zároveň režíroval (i když podle programu „krochtali do toho všichni“) a hrál v ní jednu ze stěžejních rolí, opraváře Aloise. Většina problémů plynula právě z této trojjedinosti autora-režiséra-herce: aranžmá byla tzv. horníčkovská (postava/ postavy se postavily na forbínu, aby pohovořily), temporytmus zejména ve druhé polovině poněkud haproval a všemu vládla slova, slova, slova na úkor jednání a situací. Nicméně účinkující si společnou existenci na jevišti užívali a osvědčili výrazné konverzační schopnosti, potěšila dobová secesní scéna (údajně nalezená na půdě) – a jako nadstavba informace o tzv. „rodácích“, tedy tradici každoročního setkávání rodáků, kteří se do Korouhve sjedou z celé republiky, a jsou svědky mnoha místními připravených akcí sportovních a kulturních. (Díky této tradici se soubor Prut dal před třinácti lety dohromady a po první hře o událostech v Korouhvi, uvedené pod názvem Pokuta, nazkoušel ještě vlastní variaci na Jiráskovu Lucernu a rasantní úpravu scénáře filmu Tři veteráni. To jen na okraj.) Inscenace komedie Bahno bude… naznačuje, že cesta autorského divadla je v případě tohoto souboru možná – za předpokladu, že se bude v budoucnu více soustředit na situace, nikoli na slovo.
Představení Manželka se nepůjčuje režisérky Lídy Kučerové a souboru z Městečka Trnávky byl, jak pravila Svatka Hejralová v diskusi po představení, „záskokem, na který by byl pyšný i Cimrman“. V pátek večer se totiž objevila zpráva, že soubor z Heřmanova Městce musí představení avizované na sobotní druhou hodinu zrušit – a Trnávečtí se postarali jak o to, že diváci nepřišli o svou porci zábavy, tak o to, že přehlídka neztratila možnost nominovat do Vysokého. Hra z roku 1979 bývalého dramaturga a uměleckého šéfa Těšínského divadla Jana Havláska na první pohled nevzbuzuje moc nadšení – ale výsledek ukazuje, že inscenace i takového materiálu může fungovat, pokud jí tvůrci uvěří a jdou chytře, poctivě a důsledně za realizací jejího potenciálu (i toho, co v ní není). Formátem bakalářský příběh (a tento termín nemyslím pejorativně) vypráví o trojici mužů, kteří se vsadí, že se do půl roku ožení. Jeden z nich, Honza, se rozhodne si před domluveným srazem chybějící manželku zapůjčit od kamaráda a tato malá lest roztočí plejádu záměn, intrik a lží. Všichni na sebe něco hrají – a do této hry zasahují jak postavy kamarádů a novopečených manželek (s nimiž ale také není všechno tak, jak to na první pohled vypadá), také třeba policista nebo Honzova teta. Režisérka komedii zručně upravila, povedlo se jí beze zbytku a nenásilně převést příběh do současnosti, k tomu důsledně vedla herce k přesné charakterizaci a neméně přesné míře nadsázky. Z účinkujících, jejichž herecké výkony jsou vyrovnané, lze zvláště vyzdvihnout Vítězslava Zezulu v roli Honzovy tety, u něhož posledně jmenované platí dvojnásob – fakt, že muž hraje ženu, zde neslouží k prvoplánovému „utírání si nosu židlí“, páně Zezulova teta ovládá jeviště úporně, nikoli však přehnaně, její všudypřítomnost a svérázný pohled na život je osvěžující právě díky tomu, že působí až roztomile naivně – a navíc stylizace jazyka jeho postavy do trnáveckého nářečí je prostě kouzelná. Jeho výkon kvalitou připomíná výkon jiného Vítězslava, a to Hálka, v roli paní Outěchové v legendárním Podivuhodném odpoledni dr. Zvonka Burkeho a je příznačné, že při předávání ceny Vítězslavu Zezulovi povstali a aplaudovali všichni přítomní. Jedinou vadou na kráse inscenace je odbytá scénografie (posprejované paravány jsou odpudivé a k tomu nic nevypovídající). Vzhledem k vyrovnanosti téměř všech složek získala hořká komedie Manželka se nepůjčuje divadelního souboru Městečko Trnávka čestné uznání za inscenaci a byla doporučena do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou. Kromě toho se stala vítězem ankety diváků.
Agnes Belladona, francouzská hra roku 2004 z pera Jean-Paula Alegra, se u nás objevila jen jednou, a to v režii Karla Kříže a Ivana Vyskočila, s Janou Šulcovou v titulní roli. Ta hra má několik atraktivních rysů – zobrazuje divadelní prostředí, nevyžaduje opulentní výpravu, obsazení je komorní a role víceméně vyrovnané a hlavně – příležitost pro zralou herečku v titulní roli je úžasná. Nicméně tato hořká komedie je také velmi zrádná – pokud režie přesně nevystaví charaktery a vztahy mezi nimi a nepostaví na dialogickém základu přesné situace, zbydou jen jakási povídání o divadelním umění, ilustrující jednoduchý příběh o do sebe zahleděné divě, která postupně odkvete a nahradí ji mladá, ale přesná kopie jí samé. Je respektuhodné, že se soubor Kantoři z Mikulovic pod vedením režisérky Vlaďky Hromádkové pustil do na své poměry těžšího kusu i tématu, ale obávám se, že rezignace na humor předlohy, víra v jednoznačnou kladnost hlavní postavy a zobrazování kultivované společnosti na úrovni na úkor individuálních vztahů a konfliktů inscenaci nepomohlo. Na druhé straně bylo velmi potěšující scénografické řešení a několik povedených metafor (např. postupně devastovaná kytice v posledním dějství jako obraz divadelního života).
Vrcholem Sněhového Brněnce bylo sobotní večerní představení – Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech v podání Malé divadelní kumpanie z Kouřimi (respektive z Kouřimska, jak bylo aktéry upřesněno). Lídr souboru a režisér Martin Drahovzal za autorské a inscenační spoluúčasti všech účinkujících stvořil poctu žánru detektivní komedie obecně a té se Sherlockem Holmesem v hlavní roli obzvláště, vyšetřování případu Psa baskervillského obohatil o množství historických a popkulturních odkazů a z toho vyplývající svébytný inteligentní humor. Jak napsala v závěrečné zprávě kolegyně Hanka Marvanová: „Samotná inscenace na porotu zapůsobila jako komplexní divadelní tvar, který koncepčně pracuje se všemi divadelními složkami. Hravá a propracovaná scénografie, která umožňuje rychlé změny prostředí, precizní dobově laděné kostýmy, série zábavných a funkčních rekvizit ve stylu steampunku, práce se světlem jako s atmosférotvorným prvkem a vhodně zvolené hudební podklady, které dynamizovaly jednotlivé přestavby a glosovaly děj hry. Herci na jevišti prokazovali velké nasazení a fungovali jako kolektiv, byli nositeli (a autory) zmíněného autentického a originálního humoru, který na jevišti vznikal jejich spoluprací. Porota se shodla, že do budoucna je ještě prostor ke sjednocení míry herecké stylizace a krácení textu.“ Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech Malé divadelní kumpanie z Kouřimi získala cenu za inscenaci a nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.
Sněhový Brněnec pořádá Divadelní soubor Eduarda Vojana Brněnec a Krajská knihovna v Pardubicích, oddělení kulturních služeb, s podporou Pardubického kraje a Ministerstva kultury ČR, generálním partnerem je firma Silk&Progress. Souboru patří velký dík, protože s přehledem zvládal jak běžný přehlídkový provoz, tak infarktové situace. Namátkou – v pátek se ukázalo, že není možné uvést avizované úvodní představení Naše fabrika (nad čímž zaplakali všichni – tento site specific projekt si dávno vydobyl renomé přesahující hranice Brněnce; naznačuje, jak lze divadelně pracovat s obrazem krajiny, ve které žijeme). Doslova ze dne na den sehnali „Vojani“ náhradu za odpadlé představení v sobotu. A k tomu jejich dechberoucí pohostinnost zařadila Sněhový Brněnec po bok některých (zejména moravských) festivalů a aspiruje na zařazení mezi ty s lichotivým podtitulem „Porotcova dietní chyba“… ???? Divadelní konání má zastání v místní samosprávě – starosta Blahoslav Kašpar a místostarostka Eva Kozáková se účastnili (nejen) závěrečného ceremoniálu. Jednotlivá představení vtipně uváděli Kristýna Pavlasová a Honza Jelínek. Porota pracovala ve složení režisérka Hanka Marvanová (předsedkyně), vypravěč příběhů Martin Hak, scénograf Petr Kolínský a dramaturgyně Petra Richter Kohutová, pečlivou a pečující tajemnicí byla Hana Cihlová. (Mimochodem, poprvé jsem zažila, že na závěr dostali porotci od pořadatelů a souborů (!) čestné uznání „za přínosné a neznevažující postřehy“.) Sněhový Brněnec zkrátka zraje jako víno – a bude to ještě lepší! Těším se na příště a děkuji.
Autor: Petra Richter Kohutová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Krajská přehlídka venkovských divadelních souborů v Pardubickém kraji Sněhový Brněnec proběhla ve dnech 14.-16. května 2023 po osmnácté. Nabídla pět představení, z nichž porota jedno nominovala a jedno doporučila do programu Krakonošova divadelního podzimu 2023.
Činoherní | Hudební | Soubory
Hlavní devizou divadelního víkendu však byla radost ze setkání, ředitelka přehlídky Kristýna Pavlasová a pořádající místní soubor Eduarda Vojana, stejně jako účastné soubory jen zářily při pohledu do sálu zrekonstruovaného Lidového domu, který byl na všech představeních zaplněn, a to – soudě dle reakcí – nejen vstřícnými, ale i poučenými diváky. Zahajovalo se v pátek večer sněžením Sněhulek a hymnou, následoval potlesk pro nedávno zesnulého člena brněneckého souboru Káju Černého. A Sněhový Brněnec nastal…
Neexistuje nebe ani peklo, existuje jen Podnebí – tedy jakási „odmašťovna“, v níž se podrobují terapii pod vedením Ježíše Krista rezidenti Adolf Hitler a kanibal Čikatov plus nově příchozí Jan Mladý, proměněný za své hříchy vůči něžnému pohlaví v ženu. Z Podnebí je jen jediná možnost odchodu – směrem dolů (tedy na zemi do nového vtělení)… Inscenace dobronínských Zmatkařů zahájila přehlídku v pátek večer, lehce nekorektní komedii Podnebí Luďka Kašparovského režíroval Vladimír Altán Mátl (ten je také podepsán pod návrhem zdařilé scény a výběrem hudby). Pohrává si s různými náboženskými motivy od křesťanství po budhismus a hra jako taková (hlavně se slovy, významy, charakterizacemi…) by měla být základním principem inscenace, které doslova není nic svaté. Tvůrcům se sice nepodařilo vypořádat s úskalími předlohy – chybí přesnější pointování situací, motivace jednání i smysl samotného konání na jevišti – ale inscenaci zdobí zralé herecké výkony: Jan Hejral coby Ježíš bezpečně ovládá a organizuje dění na jevišti, Martina Nováčková coby Jan Mladý přesně vystihuje mužský gestus své postavy, Ondřej Novotný je coby Hitler s dětskou tváří odporně roztomilý, Jiří Musil jako Čikatov a Máří Magdaléna Alice Jonášové příjemně asistují a na vše dohlíží einsteinovský Bůh Františka Kunsta.
Poprvé nejen v Brněnci, ale na krajské přehlídce vůbec se představil Divadelní ochotnický soubor Prut z Korouhve, který přivezl autorskou komedii Bahno bude aneb Z hotelu lázně bez hany a bázně. Retrokomedie připomínající strukturou a typem humoru např. Peklo v hotelu Westminster Raye Cooneyho čerpá z okouzlení filmy pro pamětníky ze třicátých let, nabízí atraktivní role psané korouhevským přímo na tělo, vtipné dialogy a pár zábavných situací. Je dílem Pavla Macha, jenž inscenaci zároveň režíroval (i když podle programu „krochtali do toho všichni“) a hrál v ní jednu ze stěžejních rolí, opraváře Aloise. Většina problémů plynula právě z této trojjedinosti autora-režiséra-herce: aranžmá byla tzv. horníčkovská (postava/ postavy se postavily na forbínu, aby pohovořily), temporytmus zejména ve druhé polovině poněkud haproval a všemu vládla slova, slova, slova na úkor jednání a situací. Nicméně účinkující si společnou existenci na jevišti užívali a osvědčili výrazné konverzační schopnosti, potěšila dobová secesní scéna (údajně nalezená na půdě) – a jako nadstavba informace o tzv. „rodácích“, tedy tradici každoročního setkávání rodáků, kteří se do Korouhve sjedou z celé republiky, a jsou svědky mnoha místními připravených akcí sportovních a kulturních. (Díky této tradici se soubor Prut dal před třinácti lety dohromady a po první hře o událostech v Korouhvi, uvedené pod názvem Pokuta, nazkoušel ještě vlastní variaci na Jiráskovu Lucernu a rasantní úpravu scénáře filmu Tři veteráni. To jen na okraj.) Inscenace komedie Bahno bude… naznačuje, že cesta autorského divadla je v případě tohoto souboru možná – za předpokladu, že se bude v budoucnu více soustředit na situace, nikoli na slovo.
Představení Manželka se nepůjčuje režisérky Lídy Kučerové a souboru z Městečka Trnávky byl, jak pravila Svatka Hejralová v diskusi po představení, „záskokem, na který by byl pyšný i Cimrman“. V pátek večer se totiž objevila zpráva, že soubor z Heřmanova Městce musí představení avizované na sobotní druhou hodinu zrušit – a Trnávečtí se postarali jak o to, že diváci nepřišli o svou porci zábavy, tak o to, že přehlídka neztratila možnost nominovat do Vysokého. Hra z roku 1979 bývalého dramaturga a uměleckého šéfa Těšínského divadla Jana Havláska na první pohled nevzbuzuje moc nadšení – ale výsledek ukazuje, že inscenace i takového materiálu může fungovat, pokud jí tvůrci uvěří a jdou chytře, poctivě a důsledně za realizací jejího potenciálu (i toho, co v ní není). Formátem bakalářský příběh (a tento termín nemyslím pejorativně) vypráví o trojici mužů, kteří se vsadí, že se do půl roku ožení. Jeden z nich, Honza, se rozhodne si před domluveným srazem chybějící manželku zapůjčit od kamaráda a tato malá lest roztočí plejádu záměn, intrik a lží. Všichni na sebe něco hrají – a do této hry zasahují jak postavy kamarádů a novopečených manželek (s nimiž ale také není všechno tak, jak to na první pohled vypadá), také třeba policista nebo Honzova teta. Režisérka komedii zručně upravila, povedlo se jí beze zbytku a nenásilně převést příběh do současnosti, k tomu důsledně vedla herce k přesné charakterizaci a neméně přesné míře nadsázky. Z účinkujících, jejichž herecké výkony jsou vyrovnané, lze zvláště vyzdvihnout Vítězslava Zezulu v roli Honzovy tety, u něhož posledně jmenované platí dvojnásob – fakt, že muž hraje ženu, zde neslouží k prvoplánovému „utírání si nosu židlí“, páně Zezulova teta ovládá jeviště úporně, nikoli však přehnaně, její všudypřítomnost a svérázný pohled na život je osvěžující právě díky tomu, že působí až roztomile naivně – a navíc stylizace jazyka jeho postavy do trnáveckého nářečí je prostě kouzelná. Jeho výkon kvalitou připomíná výkon jiného Vítězslava, a to Hálka, v roli paní Outěchové v legendárním Podivuhodném odpoledni dr. Zvonka Burkeho a je příznačné, že při předávání ceny Vítězslavu Zezulovi povstali a aplaudovali všichni přítomní. Jedinou vadou na kráse inscenace je odbytá scénografie (posprejované paravány jsou odpudivé a k tomu nic nevypovídající). Vzhledem k vyrovnanosti téměř všech složek získala hořká komedie Manželka se nepůjčuje divadelního souboru Městečko Trnávka čestné uznání za inscenaci a byla doporučena do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou. Kromě toho se stala vítězem ankety diváků.
Agnes Belladona, francouzská hra roku 2004 z pera Jean-Paula Alegra, se u nás objevila jen jednou, a to v režii Karla Kříže a Ivana Vyskočila, s Janou Šulcovou v titulní roli. Ta hra má několik atraktivních rysů – zobrazuje divadelní prostředí, nevyžaduje opulentní výpravu, obsazení je komorní a role víceméně vyrovnané a hlavně – příležitost pro zralou herečku v titulní roli je úžasná. Nicméně tato hořká komedie je také velmi zrádná – pokud režie přesně nevystaví charaktery a vztahy mezi nimi a nepostaví na dialogickém základu přesné situace, zbydou jen jakási povídání o divadelním umění, ilustrující jednoduchý příběh o do sebe zahleděné divě, která postupně odkvete a nahradí ji mladá, ale přesná kopie jí samé. Je respektuhodné, že se soubor Kantoři z Mikulovic pod vedením režisérky Vlaďky Hromádkové pustil do na své poměry těžšího kusu i tématu, ale obávám se, že rezignace na humor předlohy, víra v jednoznačnou kladnost hlavní postavy a zobrazování kultivované společnosti na úrovni na úkor individuálních vztahů a konfliktů inscenaci nepomohlo. Na druhé straně bylo velmi potěšující scénografické řešení a několik povedených metafor (např. postupně devastovaná kytice v posledním dějství jako obraz divadelního života).
Vrcholem Sněhového Brněnce bylo sobotní večerní představení – Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech v podání Malé divadelní kumpanie z Kouřimi (respektive z Kouřimska, jak bylo aktéry upřesněno). Lídr souboru a režisér Martin Drahovzal za autorské a inscenační spoluúčasti všech účinkujících stvořil poctu žánru detektivní komedie obecně a té se Sherlockem Holmesem v hlavní roli obzvláště, vyšetřování případu Psa baskervillského obohatil o množství historických a popkulturních odkazů a z toho vyplývající svébytný inteligentní humor. Jak napsala v závěrečné zprávě kolegyně Hanka Marvanová: „Samotná inscenace na porotu zapůsobila jako komplexní divadelní tvar, který koncepčně pracuje se všemi divadelními složkami. Hravá a propracovaná scénografie, která umožňuje rychlé změny prostředí, precizní dobově laděné kostýmy, série zábavných a funkčních rekvizit ve stylu steampunku, práce se světlem jako s atmosférotvorným prvkem a vhodně zvolené hudební podklady, které dynamizovaly jednotlivé přestavby a glosovaly děj hry. Herci na jevišti prokazovali velké nasazení a fungovali jako kolektiv, byli nositeli (a autory) zmíněného autentického a originálního humoru, který na jevišti vznikal jejich spoluprací. Porota se shodla, že do budoucna je ještě prostor ke sjednocení míry herecké stylizace a krácení textu.“ Případ Baskerville aneb Rapsodie na blatech Malé divadelní kumpanie z Kouřimi získala cenu za inscenaci a nominaci do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou.
Sněhový Brněnec pořádá Divadelní soubor Eduarda Vojana Brněnec a Krajská knihovna v Pardubicích, oddělení kulturních služeb, s podporou Pardubického kraje a Ministerstva kultury ČR, generálním partnerem je firma Silk&Progress. Souboru patří velký dík, protože s přehledem zvládal jak běžný přehlídkový provoz, tak infarktové situace. Namátkou – v pátek se ukázalo, že není možné uvést avizované úvodní představení Naše fabrika (nad čímž zaplakali všichni – tento site specific projekt si dávno vydobyl renomé přesahující hranice Brněnce; naznačuje, jak lze divadelně pracovat s obrazem krajiny, ve které žijeme). Doslova ze dne na den sehnali „Vojani“ náhradu za odpadlé představení v sobotu. A k tomu jejich dechberoucí pohostinnost zařadila Sněhový Brněnec po bok některých (zejména moravských) festivalů a aspiruje na zařazení mezi ty s lichotivým podtitulem „Porotcova dietní chyba“… ???? Divadelní konání má zastání v místní samosprávě – starosta Blahoslav Kašpar a místostarostka Eva Kozáková se účastnili (nejen) závěrečného ceremoniálu. Jednotlivá představení vtipně uváděli Kristýna Pavlasová a Honza Jelínek. Porota pracovala ve složení režisérka Hanka Marvanová (předsedkyně), vypravěč příběhů Martin Hak, scénograf Petr Kolínský a dramaturgyně Petra Richter Kohutová, pečlivou a pečující tajemnicí byla Hana Cihlová. (Mimochodem, poprvé jsem zažila, že na závěr dostali porotci od pořadatelů a souborů (!) čestné uznání „za přínosné a neznevažující postřehy“.) Sněhový Brněnec zkrátka zraje jako víno – a bude to ještě lepší! Těším se na příště a děkuji.
Autor: Petra Richter Kohutová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.