Bakov nad Jizerou, Rudolf Livora, životopis
120. výročí narození malíře Rudolfa Livory
Bakovsko, květen 2004
V neděli 25. dubna uplynulo 120 let od narození malíře Rudolfa Livory, bakovského rodáka. Narodil se v chudé rodině zdejšího krejčího, jenž byl zároveň i hrobníkem. Od svého raného dětství projevoval sklony k výtvarné práci. Dovedně pletl padesátku, již jeho matka potřebovala na pletení orobincových tašek, výborně maloval a kreslil. Jako chlapec si už dovedl sám zhotovit maňáskové divadlo. Ještě jako školák se dovedl umně vypořádat s drobnými opravami poničených soch a pomníčků na zdejším hřbitově, kde otec správcoval.
Na jeho talent byl upozorněn spisovatel R. Kronbauer, který pravidelně prožíval se svou rodinou prázdniny v našem městečku, a za pomoci dalších jeho přátel bylo mladému Rudolfovi umožněno studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kterou ukončil ve svých dvaadvaceti létech. Na studiích se stal brzy hmotně nezávislým na své bakovské rodině. Účastnil se totiž z nutnosti různých uměleckých soutěží doprovázených finančním ohodnocením.
Po ukončení studií v roce 1906 přijal místo na reálce v Hodoníně, poté nastoupil na místo asistenta na Zemské gobelínové škole ve Valašském Meziříčí, kde vytvořil několik gobelínových námětů, jako Čtvero ročních počasí, Vodník, Krupař a další. Po krátkém působení na severu Moravy se opět vrátil do Hodonína, kde působil plných třicet let jako profesor kreslení na tamější reálce. Půvabnost moravské krajiny a barevná pestrost krojů jej brzy přivedly ke krajinářství a k figurální malbě. Své umělecké studie zpracoval do sbírky kolorovaných linořezeb Lid moravského Slovácka. Své umělecké práce prováděl v akvarelu, pastelu, tempeře a olejomalbě. Po první světové válce se opět vrátil k maňáskovému divadlu. Tentokrát vyřezával hlavičky loutek z brambor. Pro Alšovo loutkové divadlo namaloval oponu a proscenium. Za druhé světové války, kdy už působil v Praze, restauroval oponu bakovského divadelního spolku Tyl , kterou můžete spatřit v Muzeu Bakovska.
Mistra Livoru můžeme právem nazvat malířem rodného ¨Bakovska. O prázdninách pravidelně zajížděl do milovaného ¨Bakova, kde býval viděn se stojanem a paletou, jak zpracovává místní motivy. Jeho práce s místní tématikou se nacházejí v počtu asi 80 kusů v mnoha zdejších rodinách. Jeho Jizerní ulička, Kostel na hřbitově, Hřbitovní brána se špitálem, Kubrtovna, Ketnerovna, ale i Zvířetice, Klokočka, Chalupa na Brejlově, Bakov od Lovotína, či podobizny rodičů, dědy a především různých zdejších postaviček a mnoho desítek dalších obrazů dokumentují jeho lásku ke kraji, v němž se narodil, i k lidem, kteří ho provázeli životem. V mladších létech hotovil i různá sgrafita na vnějších omítkách některých místních domů. Nejpozoruhodnější bylo sgrafito na Kulštrunkově domě u zastávky, které vyjadřovalo alegorii rákosového průmyslu v Bakově. Spisovateli K. Sellnerovi ilustroval několik jeho knih (Bohdar, V tajemné zemi aj.).
Rudolf Livora vystavoval za svého života v mnohých místech vlasti. Největší výstavu svých děl představil v Mazačově síni v Praze v roce 1944. V Bakově poprvé vystavoval v roce 1905 na radnici, tamtéž opět v roce 1937 a poslední jeho zdejší výstava, ještě za jeho života, se veřejnosti přestavila v roce 1956. Ani po jeho smrti (zemřel 1. ledna 1958 v Praze) na něj Bakováci nezapomněli. K jeho 90. výročí narození uspořádali v roce 1974 rozsáhlou výstavu jeho celoživotního díla ve výstavní síni u kina. Poslední Livorova výstava se konala v roce 1984 při příležitosti vzpomínky na jeho nedožitých 100 let života.
Další informace o prof. Rudolfu Livorovi může zvídavý čtenář zhlédnout v Muzeu Bakovska, kde je Mistrovi věnována část expozice.
-ář
http://www.bakovnj.cz/cs/turista/o-bakovu/vzpominky-pametniku/120-vyroci-narozeni-malire-rudolfa-livory.html (130916)
Bakovsko, květen 2004
V neděli 25. dubna uplynulo 120 let od narození malíře Rudolfa Livory, bakovského rodáka. Narodil se v chudé rodině zdejšího krejčího, jenž byl zároveň i hrobníkem. Od svého raného dětství projevoval sklony k výtvarné práci. Dovedně pletl padesátku, již jeho matka potřebovala na pletení orobincových tašek, výborně maloval a kreslil. Jako chlapec si už dovedl sám zhotovit maňáskové divadlo. Ještě jako školák se dovedl umně vypořádat s drobnými opravami poničených soch a pomníčků na zdejším hřbitově, kde otec správcoval.
Na jeho talent byl upozorněn spisovatel R. Kronbauer, který pravidelně prožíval se svou rodinou prázdniny v našem městečku, a za pomoci dalších jeho přátel bylo mladému Rudolfovi umožněno studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kterou ukončil ve svých dvaadvaceti létech. Na studiích se stal brzy hmotně nezávislým na své bakovské rodině. Účastnil se totiž z nutnosti různých uměleckých soutěží doprovázených finančním ohodnocením.
Po ukončení studií v roce 1906 přijal místo na reálce v Hodoníně, poté nastoupil na místo asistenta na Zemské gobelínové škole ve Valašském Meziříčí, kde vytvořil několik gobelínových námětů, jako Čtvero ročních počasí, Vodník, Krupař a další. Po krátkém působení na severu Moravy se opět vrátil do Hodonína, kde působil plných třicet let jako profesor kreslení na tamější reálce. Půvabnost moravské krajiny a barevná pestrost krojů jej brzy přivedly ke krajinářství a k figurální malbě. Své umělecké studie zpracoval do sbírky kolorovaných linořezeb Lid moravského Slovácka. Své umělecké práce prováděl v akvarelu, pastelu, tempeře a olejomalbě. Po první světové válce se opět vrátil k maňáskovému divadlu. Tentokrát vyřezával hlavičky loutek z brambor. Pro Alšovo loutkové divadlo namaloval oponu a proscenium. Za druhé světové války, kdy už působil v Praze, restauroval oponu bakovského divadelního spolku Tyl , kterou můžete spatřit v Muzeu Bakovska.
Mistra Livoru můžeme právem nazvat malířem rodného ¨Bakovska. O prázdninách pravidelně zajížděl do milovaného ¨Bakova, kde býval viděn se stojanem a paletou, jak zpracovává místní motivy. Jeho práce s místní tématikou se nacházejí v počtu asi 80 kusů v mnoha zdejších rodinách. Jeho Jizerní ulička, Kostel na hřbitově, Hřbitovní brána se špitálem, Kubrtovna, Ketnerovna, ale i Zvířetice, Klokočka, Chalupa na Brejlově, Bakov od Lovotína, či podobizny rodičů, dědy a především různých zdejších postaviček a mnoho desítek dalších obrazů dokumentují jeho lásku ke kraji, v němž se narodil, i k lidem, kteří ho provázeli životem. V mladších létech hotovil i různá sgrafita na vnějších omítkách některých místních domů. Nejpozoruhodnější bylo sgrafito na Kulštrunkově domě u zastávky, které vyjadřovalo alegorii rákosového průmyslu v Bakově. Spisovateli K. Sellnerovi ilustroval několik jeho knih (Bohdar, V tajemné zemi aj.).
Rudolf Livora vystavoval za svého života v mnohých místech vlasti. Největší výstavu svých děl představil v Mazačově síni v Praze v roce 1944. V Bakově poprvé vystavoval v roce 1905 na radnici, tamtéž opět v roce 1937 a poslední jeho zdejší výstava, ještě za jeho života, se veřejnosti přestavila v roce 1956. Ani po jeho smrti (zemřel 1. ledna 1958 v Praze) na něj Bakováci nezapomněli. K jeho 90. výročí narození uspořádali v roce 1974 rozsáhlou výstavu jeho celoživotního díla ve výstavní síni u kina. Poslední Livorova výstava se konala v roce 1984 při příležitosti vzpomínky na jeho nedožitých 100 let života.
Další informace o prof. Rudolfu Livorovi může zvídavý čtenář zhlédnout v Muzeu Bakovska, kde je Mistrovi věnována část expozice.
-ář
http://www.bakovnj.cz/cs/turista/o-bakovu/vzpominky-pametniku/120-vyroci-narozeni-malire-rudolfa-livory.html (130916)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.