HRUŠKA, Jaromír: PRIMA SEZÓNA a MLADÁ SCÉNA Český Krumlov 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 25 - 27.
PRIMA SEZÓNA a MLADÁ SCÉNA Český Krumlov 2009
Jaromír Hruška
Dne 6. března 2009 se v Městském divadle v Českém Krumlově uskutečnila regionální postupová přehlídka studentských divadelních souborů MLADÁ SCÉNA 2009. Jako každoročně byl jejím pořadatelem Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově a spolupořadateli pak Městské divadlo Český Krumlov, o. p. s. a v odborné rovině NIPOS–ARTAMA Praha.
Prvním představením bylo zpracování původní televizní pohádky Jiřího Chalupy Princové jsou na draka v podání souboru Žádný hwjezdy studentů Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí. Soubor ve své anotaci uvedl, že se dopustil dramatizace textu Jiřího Chalupy. To, bohužel, nebyla pravda, protože pouze převedl dialogy této známé televizní pohádky na jeviště. Navíc nedílnou součástí této inscenace jsou, a myslím že i mají být, známé písničky. Žánrově se totiž jedná o pohádkový muzikál. Inscenátoři z Veselí se dopustili toho, že písně „zpívali“ bez jakéhokoliv hudebního doprovodu a ještě na tyto deklamované písně tančili „muzikálové“ choreografie. Tím se pomalu zabíjela mladistvá energie, která ze souboru původně sálala a obecenstvo natěšené na muzikál postupně vystřízlivělo. Herecky ani režijně inscenace nenabídla žádné zajímavé řešení, jak se vypořádat s touto lákavou předlohou. Otázkou je, zda právě volba tohoto kusu byla pro „školní divadlo“ tou nejšťastnější.
Druhým představením byla inscenace pohádky Jak šel Honza do světa Divadélka Múzika ze Sezimova Ústí. Tento soubor máme možnost sledovat již léta a víme, že se potýká se základním problémem, jímž je volba dramatického textu. Tomu se nevyvaroval ani tentokrát, když zpracoval dramaticky chabou předlohu pohádek, které vycházely v sešitovém vydání krátce po druhé světové válce. Mají v sobě značný sociálně-kritický nádech, což nikterak neodsuzuji, ale pokud zůstane pouze u něj, je to na divadlo trochu málo. Honza jako hlavní postava v úvodním monologu o sobě povyprávěl, sdělil nám, že jde do světa, aby se poučil a trestal zlo. A tak se taky stalo. Kouzelná babička ho naučila kouzlu: když zdvihl ukazováček proti záporné postavě, tak ta se rozkýchala, prohlédla a začala se chovat správně. Kýchání jako řešení dramatické situace však stručně řečeno nefungovalo. Postavy nebyly typově ani charakterově ukotveny a situace absentovaly zcela. Výsledkem byla pak divácká nepozornost a nuda. Přitom soubor je, jak zmiňuji níže, schopen jisté divadelnosti.
Třetí inscenací, která se na přehlídce představila, byla dramatizace novely Oscara Wildea The Canterville Ghost v podání studentů Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře. Jde o výsledek projektu, který byl realizován v hodinách anglického jazyka i mimo jejich rámec. Jak jsem již naznačil, inscenace byla nastudována v anglickém originále. Wildeova novela je sama o sobě velmi náročná na jakékoliv převedení z literatury, proto jsme byli plni očekávání, jak si s tímto vskutku nelehkým úkolem studenti poradí. Cantervillské strašidlo je klasikou britské literatury a jeho autor je mistrem konverzace, jemné ironie a suchého humoru, jak správně píší inscenátoři ve svém programu. Pro ono konverzační jiskření je nutno míti talent i schopnosti. Při vědomí toho, že herci hráli v cizím jazyce, musíme přiznat, že bojovali statečně a svým nadhledem skrze ryze divadelní prostředky dělali, co mohli. Budovali divadelní situace, atmosféru, emoce i humor. Prostřednictvím „zcizovacího efektu“ se probourávali do své mateřštiny, což je evidentně bavilo, ovšem v kontextu inscenace se tomu tak dělo poněkud nesystémově. Ve snaze o výše uvedené se vytrácelo téma, na které je dobré mít nějaký názor. Jsou studenti na straně moderního amerického pragmatismu či na straně tradičních, někdy až směšných (nepraktická věc – strašení) anglických hodnot? Díky magistře Věře Regulové (člence poroty), naší jazykové expertce, víme, že anglická služebná mluvila americkou angličtinou a Mr. Hiram Otis mluvil angličtinou nejspíše českou. Ale také víme, že výsledkem byla poctivá práce celého týmu, který překročil meze didaktické hry za účelem výuky cizího jazyka a vytvořil regulérní divadelní představení. Je velká škoda, že inscenátoři nedodrželi styl úvodu inscenace. Úchvatná animace motivu havrana prostřednictvím projekce spolu s hudbou (nové vlny) by dala formální rámec inscenaci, která by mohla být silným diváckým zážitkem. Nicméně i tak stojí za zhlédnutí, neboť nabízí jistou „cestu za divadlem“.
Čtvrtým představením v pořadí byla autorská inscenace textu Aleny Vitáčkové APATIE, se kterou se představilo spojení souborů Divadélka Růžek a Lannovka 2 z Českých Budějovic. Text probíhal v krátkých dialozích. Hlavním hudebním motivem bylo Ravelovo Bolero. Kostýmy byly jednoduché, ale výrazné. Barevně vše laděno dočerna. Dlouhé pláště, černé brýle, rukavice. Šlo o společnost, která je ovládaná z jakéhosi centra. Jedinci jsou nuceni si vpichovat sérum, které potlačuje emoce, jež jsou považovány za slabost. Nemohou si pouštět písně Edith Piaf, číst Shakespeara, tj. vnímat umění emocemi nabité. (Text svým tématem vzdáleně připomíná Čapkovo R.U.R.) Zatímco ona záporná strana totalitní působila v představení velmi jasně a stylově i tematicky čistě (strojovost, chlad, herecký projev bez emocí), tak ona kladná, lidská (člověčí) vyzněla nevýrazně, slabě a nevěrohodně. Projekce sice působivě dokreslovala téma (triumvirát mocných), ale zároveň ještě více demonstrovala slabost na straně lidí. Závěr, v němž syn udal vládě státu své rodiče, a tím je odsoudil pravděpodobně k smrti, v sobě potencionálně nesl nejsilnější okamžik celého představení. Nutno říci, že přes zralou formální vyspělost inscenace je její obsahová složka teprve na svém začátku. Ovšem začátku, který slibuje zajímavý divadelní zážitek.
Pátým a posledním představením přehlídky byla druhá inscenace souboru Divadélka Múzika ze Sezimova Ústí. Tentokrát šlo o dramatizaci Doktorské pohádky Karla Čapka, kterou zpracovala Jarmila Turnovská. A byla to tentokrát dobrá volba. Kvalitní text bývá zárukou jisté dramatické jednoty, na které je možno jednak sdělovat téma, a také prokázat své schopnosti. Čapkův text dodal inscenátorům potřebnou dávku dramatické logiky, intelektu i jisté noblesy, která byla Čapkově tvorbě vlastní. Příběh kouzelníka Magiáše zpracoval soubor s potřebnou dávkou pokory, ale i sebevědomí. Situace, které jsou klasické a notoricky známé, měly nutnou míru uvěřitelnosti a pravděpodobnosti. Co herce zrazovalo, byla jejich neschopnost zpívat. Bohužel, režisér Smetana se nerozhodl k radikálnímu řešení, tj. škrtu písniček ani k jejich pouhé recitaci. To ve výsledku inscenaci ublížilo, především v rytmu celé inscenace, která byla jinak pro porotu příjemným překvapením. Všichni doktoři i hejkal se zhostili svých hereckých partů se ctí a dovolili nám tak proniknout do světa pohádek Karla Čapka, který je svébytný a ojedinělý, a přesto nám všem tak blízký.
Odborná porota, která pracovala ve složení: Mgr. Věra Regulová, pedagožka; Mgr. Jiří Pokorný, dramaturg a pedagog; MgA. Jaromír Hruška, divadelní režisér a dramaturg, se rozhodla nenominovat žádnou z pěti inscenací na celostátní přehlídku studentských divadelních souborů Mladá scéna 2009. Na druhou stranu však porota ocenila přístup a potenciál u dvou inscenací, které tímto doporučuje do širšího výběru programu výše zmiňované přehlídky, neboť se domnívá, že jejich prezentace širšímu okruhu odborné i laické veřejnosti umožní i širší diskuzi o nich a může pomoci pojmenovat problémy i témata, s nimiž se soubory v této kategorii setkávají (dramaturgie, samotná realizace, téma a schopnost jeho přenesení na diváka apod ). Jedná se o tyto inscenace bez udání pořadí: APATIE souborů Divadélka Růžek Lannovka 2 a The Canterville Ghost Divadla studentů Gymnázia Pierra de Coubertina.
Poděkování patří realizátorům krumlovské přehlídky: Mgr. Jaroslavě Löblové, ředitelce DDM; Mgr. Stanislavu Kotenovi, vedoucímu jazykového oddělení DDM a duši této přehlídky; Janu Vozábalovi, řediteli Městského divadla Český Krumlov, o. p. s., i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli. Přeji všem úspěšný rok 2009 a tvůrcům úspěšnou „prima“ sezónu 2009–2010!
Jaromír Hruška
Dne 6. března 2009 se v Městském divadle v Českém Krumlově uskutečnila regionální postupová přehlídka studentských divadelních souborů MLADÁ SCÉNA 2009. Jako každoročně byl jejím pořadatelem Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově a spolupořadateli pak Městské divadlo Český Krumlov, o. p. s. a v odborné rovině NIPOS–ARTAMA Praha.
Prvním představením bylo zpracování původní televizní pohádky Jiřího Chalupy Princové jsou na draka v podání souboru Žádný hwjezdy studentů Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí. Soubor ve své anotaci uvedl, že se dopustil dramatizace textu Jiřího Chalupy. To, bohužel, nebyla pravda, protože pouze převedl dialogy této známé televizní pohádky na jeviště. Navíc nedílnou součástí této inscenace jsou, a myslím že i mají být, známé písničky. Žánrově se totiž jedná o pohádkový muzikál. Inscenátoři z Veselí se dopustili toho, že písně „zpívali“ bez jakéhokoliv hudebního doprovodu a ještě na tyto deklamované písně tančili „muzikálové“ choreografie. Tím se pomalu zabíjela mladistvá energie, která ze souboru původně sálala a obecenstvo natěšené na muzikál postupně vystřízlivělo. Herecky ani režijně inscenace nenabídla žádné zajímavé řešení, jak se vypořádat s touto lákavou předlohou. Otázkou je, zda právě volba tohoto kusu byla pro „školní divadlo“ tou nejšťastnější.
Druhým představením byla inscenace pohádky Jak šel Honza do světa Divadélka Múzika ze Sezimova Ústí. Tento soubor máme možnost sledovat již léta a víme, že se potýká se základním problémem, jímž je volba dramatického textu. Tomu se nevyvaroval ani tentokrát, když zpracoval dramaticky chabou předlohu pohádek, které vycházely v sešitovém vydání krátce po druhé světové válce. Mají v sobě značný sociálně-kritický nádech, což nikterak neodsuzuji, ale pokud zůstane pouze u něj, je to na divadlo trochu málo. Honza jako hlavní postava v úvodním monologu o sobě povyprávěl, sdělil nám, že jde do světa, aby se poučil a trestal zlo. A tak se taky stalo. Kouzelná babička ho naučila kouzlu: když zdvihl ukazováček proti záporné postavě, tak ta se rozkýchala, prohlédla a začala se chovat správně. Kýchání jako řešení dramatické situace však stručně řečeno nefungovalo. Postavy nebyly typově ani charakterově ukotveny a situace absentovaly zcela. Výsledkem byla pak divácká nepozornost a nuda. Přitom soubor je, jak zmiňuji níže, schopen jisté divadelnosti.
Třetí inscenací, která se na přehlídce představila, byla dramatizace novely Oscara Wildea The Canterville Ghost v podání studentů Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře. Jde o výsledek projektu, který byl realizován v hodinách anglického jazyka i mimo jejich rámec. Jak jsem již naznačil, inscenace byla nastudována v anglickém originále. Wildeova novela je sama o sobě velmi náročná na jakékoliv převedení z literatury, proto jsme byli plni očekávání, jak si s tímto vskutku nelehkým úkolem studenti poradí. Cantervillské strašidlo je klasikou britské literatury a jeho autor je mistrem konverzace, jemné ironie a suchého humoru, jak správně píší inscenátoři ve svém programu. Pro ono konverzační jiskření je nutno míti talent i schopnosti. Při vědomí toho, že herci hráli v cizím jazyce, musíme přiznat, že bojovali statečně a svým nadhledem skrze ryze divadelní prostředky dělali, co mohli. Budovali divadelní situace, atmosféru, emoce i humor. Prostřednictvím „zcizovacího efektu“ se probourávali do své mateřštiny, což je evidentně bavilo, ovšem v kontextu inscenace se tomu tak dělo poněkud nesystémově. Ve snaze o výše uvedené se vytrácelo téma, na které je dobré mít nějaký názor. Jsou studenti na straně moderního amerického pragmatismu či na straně tradičních, někdy až směšných (nepraktická věc – strašení) anglických hodnot? Díky magistře Věře Regulové (člence poroty), naší jazykové expertce, víme, že anglická služebná mluvila americkou angličtinou a Mr. Hiram Otis mluvil angličtinou nejspíše českou. Ale také víme, že výsledkem byla poctivá práce celého týmu, který překročil meze didaktické hry za účelem výuky cizího jazyka a vytvořil regulérní divadelní představení. Je velká škoda, že inscenátoři nedodrželi styl úvodu inscenace. Úchvatná animace motivu havrana prostřednictvím projekce spolu s hudbou (nové vlny) by dala formální rámec inscenaci, která by mohla být silným diváckým zážitkem. Nicméně i tak stojí za zhlédnutí, neboť nabízí jistou „cestu za divadlem“.
Čtvrtým představením v pořadí byla autorská inscenace textu Aleny Vitáčkové APATIE, se kterou se představilo spojení souborů Divadélka Růžek a Lannovka 2 z Českých Budějovic. Text probíhal v krátkých dialozích. Hlavním hudebním motivem bylo Ravelovo Bolero. Kostýmy byly jednoduché, ale výrazné. Barevně vše laděno dočerna. Dlouhé pláště, černé brýle, rukavice. Šlo o společnost, která je ovládaná z jakéhosi centra. Jedinci jsou nuceni si vpichovat sérum, které potlačuje emoce, jež jsou považovány za slabost. Nemohou si pouštět písně Edith Piaf, číst Shakespeara, tj. vnímat umění emocemi nabité. (Text svým tématem vzdáleně připomíná Čapkovo R.U.R.) Zatímco ona záporná strana totalitní působila v představení velmi jasně a stylově i tematicky čistě (strojovost, chlad, herecký projev bez emocí), tak ona kladná, lidská (člověčí) vyzněla nevýrazně, slabě a nevěrohodně. Projekce sice působivě dokreslovala téma (triumvirát mocných), ale zároveň ještě více demonstrovala slabost na straně lidí. Závěr, v němž syn udal vládě státu své rodiče, a tím je odsoudil pravděpodobně k smrti, v sobě potencionálně nesl nejsilnější okamžik celého představení. Nutno říci, že přes zralou formální vyspělost inscenace je její obsahová složka teprve na svém začátku. Ovšem začátku, který slibuje zajímavý divadelní zážitek.
Pátým a posledním představením přehlídky byla druhá inscenace souboru Divadélka Múzika ze Sezimova Ústí. Tentokrát šlo o dramatizaci Doktorské pohádky Karla Čapka, kterou zpracovala Jarmila Turnovská. A byla to tentokrát dobrá volba. Kvalitní text bývá zárukou jisté dramatické jednoty, na které je možno jednak sdělovat téma, a také prokázat své schopnosti. Čapkův text dodal inscenátorům potřebnou dávku dramatické logiky, intelektu i jisté noblesy, která byla Čapkově tvorbě vlastní. Příběh kouzelníka Magiáše zpracoval soubor s potřebnou dávkou pokory, ale i sebevědomí. Situace, které jsou klasické a notoricky známé, měly nutnou míru uvěřitelnosti a pravděpodobnosti. Co herce zrazovalo, byla jejich neschopnost zpívat. Bohužel, režisér Smetana se nerozhodl k radikálnímu řešení, tj. škrtu písniček ani k jejich pouhé recitaci. To ve výsledku inscenaci ublížilo, především v rytmu celé inscenace, která byla jinak pro porotu příjemným překvapením. Všichni doktoři i hejkal se zhostili svých hereckých partů se ctí a dovolili nám tak proniknout do světa pohádek Karla Čapka, který je svébytný a ojedinělý, a přesto nám všem tak blízký.
Odborná porota, která pracovala ve složení: Mgr. Věra Regulová, pedagožka; Mgr. Jiří Pokorný, dramaturg a pedagog; MgA. Jaromír Hruška, divadelní režisér a dramaturg, se rozhodla nenominovat žádnou z pěti inscenací na celostátní přehlídku studentských divadelních souborů Mladá scéna 2009. Na druhou stranu však porota ocenila přístup a potenciál u dvou inscenací, které tímto doporučuje do širšího výběru programu výše zmiňované přehlídky, neboť se domnívá, že jejich prezentace širšímu okruhu odborné i laické veřejnosti umožní i širší diskuzi o nich a může pomoci pojmenovat problémy i témata, s nimiž se soubory v této kategorii setkávají (dramaturgie, samotná realizace, téma a schopnost jeho přenesení na diváka apod ). Jedná se o tyto inscenace bez udání pořadí: APATIE souborů Divadélka Růžek Lannovka 2 a The Canterville Ghost Divadla studentů Gymnázia Pierra de Coubertina.
Poděkování patří realizátorům krumlovské přehlídky: Mgr. Jaroslavě Löblové, ředitelce DDM; Mgr. Stanislavu Kotenovi, vedoucímu jazykového oddělení DDM a duši této přehlídky; Janu Vozábalovi, řediteli Městského divadla Český Krumlov, o. p. s., i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli. Přeji všem úspěšný rok 2009 a tvůrcům úspěšnou „prima“ sezónu 2009–2010!
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.