Horní Cerekev, historie ochotnického divadla ex www obce
Divadelní soubor Horní Cerekev
Historie ochotnického divadla sahá až do samého závěru minulého století. Už tehdy se v našem městě hrálo divadlo, ovšem ne organizovaně.
První doklady o spolkové činnosti se datují z konce roku 1907, kdy vznikl Spolek divadelních ochotníků, jehož členové dokázali odehrát až 8 her ročně. Přihlédneme-li k potížím s rakousko-uherskou cenzurou, je jasné, jaké obětavosti od všech členů si tato práce vyžádala. Mimo divadelní představení pořádal spolek i výlety a taneční zábavy. Na každé představení se muselo postavit jeviště z prken, hrálo se při petrolejových lampách a návštěvnost si herci zajišťovali osobním zvaním po domech.
Po vzniku československého státu v roce 1918 se, tak jako všechny ochotnické spolky i hornocerekevský, přejmenoval na Jednotu divadelních ochotníků a stal se členem Ústřední matice divadelního ochotnictva československého. Hrálo se s velkým nadšením a nic nevadilo, že stále ještě na jevišti z prken - na tzv.kozách či sudech. Hodně představení se odehrálo v přírodě - v Plaňanech a na Hůrce. Hráli se kusy jako Naši furianti, Lucerna, Vojnarka, Jízdní hlídka, Pasekáři, Paličova dcera, Jak přišla basa do nebe, Matka a další a další.. Později se už ovšem hrálo na stálém jevišti, které bylo zřízeno spolu s pěkným sálkem v hostinci u Jarolímků.
Je na místě připomenout zde alespoň některá jména těch nejstarších členů, která se dochovala v kusých dokladech - Karel Matějka, Karel Pech, Leopold Matějka, Libuše Hadravová-Šotková, František Venkrbec, Ludmila Hrušková, Bedřich Jelínek, Alois a Jan Lhotský, Marie Palasová, Karel Palas, Václav Spurný a další. Mnozí z těchto jmenovaných přivedli k ochotnickému divadlu i své děti. Tak postupně přebírala štafetu ochotnického umu nová generace. Křídla jejich elánu a nadšení však zlomila fašistická okupace a tak Naši furianti v režii V.Spurného v roce 1941 byly poslední hrou až do konce 2.světové války.
Okamžitě po osvobození se ochotníci pustili s obrovskou chutí do práce a již v listopadu 1945 hráli v režii J.Bartůňka Mraky na nebesích. Současně se připravovaly dva pořady scének a skečů na mikulášskou a silvestrovskou zábavu. To již byla záležitost mladých ochotníků pod režijním vedením Karla Pecha a Rudy Šmída. Tito dva výborní a obětaví režiséři vedli mladou nastupující generaci ochotníků natrvalo. Opět jmenujme z tehdejších "kandrdasů" alespoň některé - Bedřich Jelínek, Jan Kubů, Václav Vopálka, Jan Svoboda, Ludmila Kleinová, Jiří Tománek, Růžena Povolná, Jaromír Dušejovský, Jiří Klubal, Miloslav Vaněk a mnoho dalších. Hrál se Zlý jelen, Šťastní otcové, Starosta Stillmondský, Filosofská historie, Muziky, muziky. V přírodě na sportovním hřišti se hrála M.D.Rettigová. Poslední hrou na jevišti u Jarolímků byl v roce 1957 Dobrý voják Švejk.
Pak se na 10 let činnost ochotníků zastavila. Sál u Jarolímků byl zrušen a nový moderní kulturní dům se teprve stavěl. Po jeho dokončení se v něm ochotníci poprvé představili v roce 1967 Jiráskovou Kolébkou. Z nového kulturního stánku, vybaveného velkým, moderním jevištěm s vynikající technikou, měli všichni obrovskou radost. V roce 1968 se hráli dvě hry - Ženský zákon a Pražský žid. V dalších letech to pak byly Čekanky, Samota, Právo na hřích. V roce 1971 byla Jednota divadelních ochotníků zrušena a začalo se hrát pod názvem Ochotnický kroužek při Osvětové besedě.
O tři roky později utrpělo naše ochotnické divadlo těžkou ztrátu úmrtím vynikajícího režiséra a dobrého člověka Karla Pecha. Režisérské žezlo převzal Ruda Šmíd, bohužel nakrátko, protože již v roce 1977 také zemřel. Potom nastalo dlouhých 12 let nečinnosti, ve kterých se zdálo, že se již ochotnické divadlo v Horní Cerekvi nikdy nevzpamatuje.
Na konci roku 1985 svitla nová naděje. Do Horní Cerekve se již dříve přistěhoval učitel Jan Žižka, důchodce, ale zkušený režisér a hlavně zanícený ochotník. Ten se ujal nelehké práce - oživení ochotnického divadla. V lednu 1986 se konala první schůzka přípravného výboru. Jeho členové Jan Žižka, Ludmila Kaplanová, Jindřich Šmíd, Stanislav Novák, Marie Filipová, Jiří Klubal, Zdena a Jan Svobodovi měli za úkol zaktivizovat další členy a hlavně získat nové, mladé herce. A to se opravdu podařilo. V květnu 1986 byla odehrána dvě zdařilá představení Našich furiantů, které zhlédlo více jak 1200 diváků !! Tito vytvořili hercům skvělou atmosféru a dokázali tak, že o ochotnické divadlo v Horní Cerekvi je a bude i nadále zájem. Nejdůležitější ale bylo, že se podařilo získat hodně mladých i dříve narozených nadšenců, kteří pod vedení Jana Žižky odehráli v dalších sedmi letech tato představení - Město šťastných lásek, Lumpaci Vagabundus, Jedenácté přikázání, Senohrabské grácie, Charleyova teta, Napoleon z Doubku, Sládci.
V roce 1994 se ujal režisérské taktovky místních divadelníků Jaroslav Zelenka ml. pod jehož vedením nastudovali hornocerekevští ochotníci v dalších letech veselohru Muž na talíři, poučnou historku Pražské tetinky a jejich spustlé mravy, historickou hru Lucerna, veselohru Bejvávalo aneb loupežníci na Chlumu, pohádkovou veselohru Hrátky s čertem, operety Na tý louce zelený a Nejlíp je u nás a humornou frašku se zpěvy Z českých mlýnů. Ze vzpomínek, vyprávění a pozdější dokumentace Věry Matějkové upravil Ing.Jaroslav Andrle.
V letošním roce 2013 naši ochotníci sehrají představení "Nejkrásnější válka". Premiéra je plánována na sobotu 9.března od 19.30 hodin v kulturním domě. !
http://www.hornicerekev.cz/mesto/spolky-obcanska-sdruzeni/divadelni-soubor-horni-cerekev/
Historie ochotnického divadla sahá až do samého závěru minulého století. Už tehdy se v našem městě hrálo divadlo, ovšem ne organizovaně.
První doklady o spolkové činnosti se datují z konce roku 1907, kdy vznikl Spolek divadelních ochotníků, jehož členové dokázali odehrát až 8 her ročně. Přihlédneme-li k potížím s rakousko-uherskou cenzurou, je jasné, jaké obětavosti od všech členů si tato práce vyžádala. Mimo divadelní představení pořádal spolek i výlety a taneční zábavy. Na každé představení se muselo postavit jeviště z prken, hrálo se při petrolejových lampách a návštěvnost si herci zajišťovali osobním zvaním po domech.
Po vzniku československého státu v roce 1918 se, tak jako všechny ochotnické spolky i hornocerekevský, přejmenoval na Jednotu divadelních ochotníků a stal se členem Ústřední matice divadelního ochotnictva československého. Hrálo se s velkým nadšením a nic nevadilo, že stále ještě na jevišti z prken - na tzv.kozách či sudech. Hodně představení se odehrálo v přírodě - v Plaňanech a na Hůrce. Hráli se kusy jako Naši furianti, Lucerna, Vojnarka, Jízdní hlídka, Pasekáři, Paličova dcera, Jak přišla basa do nebe, Matka a další a další.. Později se už ovšem hrálo na stálém jevišti, které bylo zřízeno spolu s pěkným sálkem v hostinci u Jarolímků.
Je na místě připomenout zde alespoň některá jména těch nejstarších členů, která se dochovala v kusých dokladech - Karel Matějka, Karel Pech, Leopold Matějka, Libuše Hadravová-Šotková, František Venkrbec, Ludmila Hrušková, Bedřich Jelínek, Alois a Jan Lhotský, Marie Palasová, Karel Palas, Václav Spurný a další. Mnozí z těchto jmenovaných přivedli k ochotnickému divadlu i své děti. Tak postupně přebírala štafetu ochotnického umu nová generace. Křídla jejich elánu a nadšení však zlomila fašistická okupace a tak Naši furianti v režii V.Spurného v roce 1941 byly poslední hrou až do konce 2.světové války.
Okamžitě po osvobození se ochotníci pustili s obrovskou chutí do práce a již v listopadu 1945 hráli v režii J.Bartůňka Mraky na nebesích. Současně se připravovaly dva pořady scének a skečů na mikulášskou a silvestrovskou zábavu. To již byla záležitost mladých ochotníků pod režijním vedením Karla Pecha a Rudy Šmída. Tito dva výborní a obětaví režiséři vedli mladou nastupující generaci ochotníků natrvalo. Opět jmenujme z tehdejších "kandrdasů" alespoň některé - Bedřich Jelínek, Jan Kubů, Václav Vopálka, Jan Svoboda, Ludmila Kleinová, Jiří Tománek, Růžena Povolná, Jaromír Dušejovský, Jiří Klubal, Miloslav Vaněk a mnoho dalších. Hrál se Zlý jelen, Šťastní otcové, Starosta Stillmondský, Filosofská historie, Muziky, muziky. V přírodě na sportovním hřišti se hrála M.D.Rettigová. Poslední hrou na jevišti u Jarolímků byl v roce 1957 Dobrý voják Švejk.
Pak se na 10 let činnost ochotníků zastavila. Sál u Jarolímků byl zrušen a nový moderní kulturní dům se teprve stavěl. Po jeho dokončení se v něm ochotníci poprvé představili v roce 1967 Jiráskovou Kolébkou. Z nového kulturního stánku, vybaveného velkým, moderním jevištěm s vynikající technikou, měli všichni obrovskou radost. V roce 1968 se hráli dvě hry - Ženský zákon a Pražský žid. V dalších letech to pak byly Čekanky, Samota, Právo na hřích. V roce 1971 byla Jednota divadelních ochotníků zrušena a začalo se hrát pod názvem Ochotnický kroužek při Osvětové besedě.
O tři roky později utrpělo naše ochotnické divadlo těžkou ztrátu úmrtím vynikajícího režiséra a dobrého člověka Karla Pecha. Režisérské žezlo převzal Ruda Šmíd, bohužel nakrátko, protože již v roce 1977 také zemřel. Potom nastalo dlouhých 12 let nečinnosti, ve kterých se zdálo, že se již ochotnické divadlo v Horní Cerekvi nikdy nevzpamatuje.
Na konci roku 1985 svitla nová naděje. Do Horní Cerekve se již dříve přistěhoval učitel Jan Žižka, důchodce, ale zkušený režisér a hlavně zanícený ochotník. Ten se ujal nelehké práce - oživení ochotnického divadla. V lednu 1986 se konala první schůzka přípravného výboru. Jeho členové Jan Žižka, Ludmila Kaplanová, Jindřich Šmíd, Stanislav Novák, Marie Filipová, Jiří Klubal, Zdena a Jan Svobodovi měli za úkol zaktivizovat další členy a hlavně získat nové, mladé herce. A to se opravdu podařilo. V květnu 1986 byla odehrána dvě zdařilá představení Našich furiantů, které zhlédlo více jak 1200 diváků !! Tito vytvořili hercům skvělou atmosféru a dokázali tak, že o ochotnické divadlo v Horní Cerekvi je a bude i nadále zájem. Nejdůležitější ale bylo, že se podařilo získat hodně mladých i dříve narozených nadšenců, kteří pod vedení Jana Žižky odehráli v dalších sedmi letech tato představení - Město šťastných lásek, Lumpaci Vagabundus, Jedenácté přikázání, Senohrabské grácie, Charleyova teta, Napoleon z Doubku, Sládci.
V roce 1994 se ujal režisérské taktovky místních divadelníků Jaroslav Zelenka ml. pod jehož vedením nastudovali hornocerekevští ochotníci v dalších letech veselohru Muž na talíři, poučnou historku Pražské tetinky a jejich spustlé mravy, historickou hru Lucerna, veselohru Bejvávalo aneb loupežníci na Chlumu, pohádkovou veselohru Hrátky s čertem, operety Na tý louce zelený a Nejlíp je u nás a humornou frašku se zpěvy Z českých mlýnů. Ze vzpomínek, vyprávění a pozdější dokumentace Věry Matějkové upravil Ing.Jaroslav Andrle.
V letošním roce 2013 naši ochotníci sehrají představení "Nejkrásnější válka". Premiéra je plánována na sobotu 9.března od 19.30 hodin v kulturním domě. !
http://www.hornicerekev.cz/mesto/spolky-obcanska-sdruzeni/divadelni-soubor-horni-cerekev/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.