Texty: KŘÍŽEK, Lukáš. Karta náhoda. PřeMostění - Žurnál 2019, č. 4, s. 3

Autorské divadlo zdá se býti obdivuhodnou a náročnou disciplínou. Výhodou je takřka nekonečná svoboda, nevýhodou pak například nechtěný a neplánovaný diletantismus. Programový letáček k inscenaci hlásá: autorská tragikomedie o přátelství, náhodách a hrdinství. Já bohužel vidím pouze ony náhody. Sleduji náhodně poskládané události, které se chvilkami přeměňují v thriller, chvilkami v komedii, chvilkami v náznak grotesky. A pak hraní Dostih a sázek... Co z toho? Je to vlastně jako hod kostkou. Pětka – herec mi ukazuje hraní deskovky, trojka – herec se snaží být vtipný, dvojka – herec se snaží vybudovat napětí…

Největším problémem je to, že moc netuším, co (a hlavně jak) sledovat. Je tu civilní linka přátel, kteří spolu tráví čas, je tu linka ukradených milionů a vyděrač, který chce své peníze zpět a je tu jakási prapodivná linie snů, ve kterých se zjevuje (závažná) budoucnost. Epizodní postavy se záhadně objevují a znovu mizejí (zpěvačka), nebo zbytečně zamotávají děj (Máriova manželka a tchýně). Je patrné, že jde o problém předlohy, přičemž samotné provedení obsahuje dost hlasitě křičících chyb – příkladem budiž pohyb rádoby golfisty, kterému nevěří ani golfu neznalý divák. Nejednoznačně čitelná myšlenka postrádá výklad či snad interpretaci. Stolní hra se mění ve výčet televizních zkazek, přehrávaných osobních dramat, něčeho, čemu nerozumím a vlastně moc nechci rozumět. Nedostávám totiž důvod, proč to řešit, vidět, zabývat se tím.

KŘÍŽEK, Lukáš. Karta náhoda. PřeMostění - Žurnál 2019, č. 4, s. 3. Dostupné z: https://premosteni.eu/wp-content/uploads/2019/04/Zpravodaj_4_tisk_s.pdf. [cit. 2024-08-14]