Léčba neklidem
Název vystihuje poselství inscenace a zároveň zahrnuje klima dalších ztvárněných povídek, kterými jsou: Haraburďárna, Chvilka klidu, Schartz Metterkulmova metoda, Sredni Vaštar - a také Vlčice. Složitou a zároveň tematicky ucelenou kompozici na motivy Sakiho povídek vytvořili starší žáci z plzeňské SZUŠ Trnka spolu s vedoucím Michalem Stonem. Osu inscenace tvoří děj z prostředí školy, kde se žáci a učitelé setkávají se spisovatelem Sakim. Osa (inspirovaná povídkou Vlčice) nejenže odděluje jednotlivé příběhy, ale má svůj děj a vyznění. Dění ve škole by tedy mělo tvořit tematickou paralelu s hranými příběhy. A právě tento aspekt je potřeba ještě posílit – například odlišit žáky od učitelů znakem (aby více vynikl vztah dospělý – dítě) nebo divadelně zdůvodnit kratičké výstupy žáků u piana. Odvážný dramaturgicko režijní počin klade velké nároky na hráče a někdy naráží na míru jejich hereckých dovedností. Prospělo by využít příležitostí k bezeslovnému jednání, úspornému hereckému projevu a zkratce. Všechny vybrané povídky jsou výrazně kráceny. Kupodivu tato úprava celku prospívá, zřetelně vyzní společný rys – rozpor světa dětí a světa dospělých. Hráči přesně vědí, co hrají, jaká je poetika, jaké je téma a toto vědomí z nich vyzařuje. Proto se jim jistě povede posílit pointy jednotlivých příběhů a dotvořit divadelní tečku inscenace. Léčba neklidem byla doporučena k příměmu postupu na Dětskou scénu 2011 zejména pro zajímavý přístup k literárním předlohám a dramaturgii a také pro poctivé hledání prostředků k vyjádření tématu.