S.M.A.D. − Setkání mladých
amatérských divadelníků
Dílna Šrámkova Písku
Šumperk 13.−22. srpna 2010
Kateřina Crhová
S.M.A.D. (Setkání mladých amatérských divadelníků), anebo jak zjednodušeně říkáme my účastníci Šumperk, je pro mě každoroční srdeční záležitostí. Je zvláštním místem, ve kterém na deset dní v roce přestane existovat prostor a čas, tak jak jej běžně vnímáme. Místem, kde je všechno možné. Místem, kam se my, předchozími ročníky poznamenaní, vracíme s pocitem blízkosti a radosti. Ti, kteří přijeli poprvé, s očekáváním. Šumperk je místem, které znovu do široka otevře naše oči zavalené celoročními povinnostmi a rutinou. Jak při rozhovoru pro zpravodaj řekl lektor Václav Klemens: „Je to jako vracet se do důvěrně známého pokojíčku.“ Nahlédněme tedy…
Herecká třída A, letos pod taktovkou režiséra a uměleckého šéfa ostravského Divadla loutek Václava Klemense, pro začátek dostala nelehký úkol, vypořádat se s Hamletovou promluvou k hercům. Úkol to byl svízelný, ale jak nám Václav s úsměvem prozradil… úkoly jednoduše nemůžou být lehké. To jsme ještě netušili, že nahlédneme do vnitřních hereckých technik podle metod Michaila Čechova, naplníme a osvojíme si prostor, pokusíme se aktivovat naše energetické středy, abychom nakonec zastavili „Na hlavní silnici“ od A.P. Čechova, s níž strávíme nejen většinu dní, ale i nocí. Budeme s ní vstávat, obědvat i uléhat. Rádi, s nadšením a soustředěně.
Třída B Petera Palika, který je kromě jiných divadelních a uměleckých aktivit hlavně dramaturgem Bábkového divadla v Žilině, se potýkala s Drevami na javisku. Její účastníci se do Šumperku dostavili s roztodivnými klacky, větvemi a jiným dřevěným příslušenstvím, se kterým se během dílny sžívali a učili zacházet. Potkávali jsme je omlácené a s modřinami, vyčerpané. Tvrdili ale, že si v podstatě jen hrají, osvojují si postupy při práci s předmětem a rozvíjejí tvořivé myšlení. Občas se hádali, kdo z nich je větší dřevo. Závěrečná prezentace ale ukázala, že se setkala skupina velmi talentovaných lidí, kteří pod Peterovým vedením dokázali z pár klacíků vytvořit pohádkový svět, jenž všechny diváky bez výjimky okouzlil.
Frekventanti třídy C filmového a divadelního boje pod velením choreografa, učitele a poradce dobových šermů a bojů Petra Nůska rozdávali, inkasovali a hráli zásahy pěstí i zbraní. Učili se padat, krýt a značkovat. Nahlédli a odhalili některá tajemství divadelního a filmového boje, učili se správnému výrazu. V ulicích Šumperka vzbuzovali jisté napětí v řadách nedivadelního obyvatelstva, neboť při svých přesunech (ať už do tělocvičny, parku, nebo posilovny) s sebou nosili hrozivé zbraně (nikdo by neuvěřil, že většina z nich byla gumová anebo jiným způsobem neškodná), a to s bojovým výrazem, protože výraz „drsňáka“ prý dělá svoje.
Po tříleté odmlce mezi šumperské lektory zavítal Josef Krasula, režisér a spoluzakladatel Divadelného združenia v Partizánském. Vedl třídu F autorského divadla, jejíž účastníci si prošli rolemi dramaturgů, režisérů i herců. Postupně dohromady skládali celou (mini)inscenaci, inspirováni povídkami ruského spisovatele Arkádie Averčenka. Kromě plného tvůrčího nasazení zvládli i klasický Jožův výlet směr Velké Losiny, papírny, koňský salám. I když v letošním složení Fka dominoval ženský element, pánové se nedali zahanbit, a přesilovku zvládli více než dobře. V závěrečné prezentaci překvapili nejen uceleným tvarem, ale i použitím živé hudby a nočníků jako hlavních rekvizit.
Třída D herce, režiséra a uměleckého šéfa divadla Rubín, Ondřeje Pavelky, který stejně tak jako Jožo zavítal na Šumperk po dlouhé době, měla v popisu letošní práce Čekání. Tento směr opravdu naplnila. Nejen čekáním, ale i očekáváním a nečekaností, abychom se nakonec my diváci dočkali živé a akční prezentace. Ondra určitě nečekal, že v záplavě frekventantek se mu dostane pouze dvou mužů. Frekventanti nečekali, že čekání si prožijí až do opravdového vnitřního prožitku a jak těžké je najít srozumitelnou cestu, která bude pochopitelná jim všem, ale i divákům.
Teď znáte stálé obyvatele „pokojíčku“ Šumperk. Nemůžeme ale opominout ani ty, kteří nás přijeli navštívit a potěšit svými představeními alias doplňkovým programem. Divadlo jednoho herce Praha s Fantaziologií Václava Bejtlera, ukázky profesionální kaskadérské práce pro film v podání členů agentury ARGO Tábor, představení Žalář vybrané ze Šrámkova Písku 2010 souboru Kühlschränke Plzeň a dvě slovenská představení Divadelního souboru 10 v kruhu z Bánova s představením Zbitý pes a Divadla Šesť pé pri DZ Partizánske s Krajinou.
Pokaždé, když S.M.A.D. končí, si uvědomuju, že tohle moje srdeční místo bez prostoru a času je tvořeno spoustou drobných součástek, bez kterých by nebylo tím, čím je. Chci tedy poděkovat. Všem vám lektorům a frekventantům, kteří jste přijeli a udělali Šumperk tím, čím letos byl. Vám, kteří jste přijet nemohli, ale přesto jste v duchu byli s námi. Moc díky vám, kteří jste se o nás starali a poskytovali nám útočiště, ať už pro naše tvůrčí aktivity nebo spánek. A největší díky Alence Crhové a Karlovi Thomasovi, že tu všechnu práci, která s pořádáním S.M.A.D. celý rok je, dělají rádi a s plným nasazením.