Návrh opony s přípisem „Balletvorgang“, tedy pro nejzištěné německé baletní představení, je vypracován na tmavém papíře o velikosti 320 x 250 mm v kombinaci kvaše a bílé pastelky. Velmi připomene těsně poválečné návrhy opon Františka Tröstera, vypracované s podobnou lehkostí a subtilností. Teprve pozornějším pohledem odhalíme za zdánlivou nestabilitou jasně promyšlený a prokompovaný pevný skladebný řád a křehkost tvarů se ukáže být zdánlivá. Máme před sebou dílo starší, vyšlé z ruky Františka Zelenky (1904-44). Zelenka byl již od mládí schopen prosazovat nesmlouvavě moderní scénografii jak na ryze avantgardních scénách, tak v divadlech tak odlišných jako Národní a Osvobozené, a s úspěchem. Jeho komplexně pojatá scénografie vytěžila jednou provždy základní vnější výraz z naivistické periody malířství Děvětsilu, ponechala z ní však pouze vnější vzhled a zbavila ji její radostné naivity. Zelenka je připomínán především jako scénograf ranější fáze Osvobozeného divadla. Jiří Voskovec se však vyjádřil, že nepovažuje Františka Zelenku za scénografa spjatého s poetikou Osvobozeného, tím byl pro něj až Bedřich Feuerstein. Doslova uvedl: „Zelenka byl podle mého názoru strašně intelektuální výtvarník (…) v negativním smyslu. Byl přeintelektualizovaný výtvarník.“
Dosud neznámá opona k nezjištěnému baletu na první pohled neukazuje víc než až trochu banální pohled na menší domek obkolpený záhony nepravidelného tvaru, ohrazený plůtkem, s několika stylizovanými stromy a psí boudou, na nějž se směje slunce (doslova). Atmosféra je však spíše stísňující. V tomto případě je to způsobeno tím, že neznáme dotyčné představení a tedy Zelenkovo celkové řešení výpravy. Zelenkova scénografie je tak prokomponovaná, že jednotlivý prvek z ní vytržený nemůže samostatně působit, a to i v případě, že jde o oponu.
(Mgr. Jakub Synecký, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)