1970 ukončila střední průmyslovou školu strojnickou,
poté pracovala jako mistrová v závodě Elektro-Praga Milotice.
Dálkově vystudovala VVŠ ve Vyškově a pracovala jako správní rada na MO v Praze.
Od 1962 byla členkou divadelního kroužku ZŠ v Drahotuších, byl to její první kontakt s ochotnickým divadlem.
1967 přešla jako herečka do DS Tyl Drahotuše, kde se později věnovala též režii.
První znalosti z oblasti režie získávala na divadelních kurzech režie pořádaných OKS v Přerově. Prvním učitelem se jí stal bývalý režisér Divadla pracujících v Gottwaldově/Zlíně/ Svatopluk Skopal.
Dále se věnovala studiu režie,
1985 se stala členkou SČDO a pracovala v klubu režisérů SČDO.
Od 1987 se účastnila II. režisérské školy SČDO v Praze.
Od 1994 je pravidelným porotcem soutěže monologů a dialogů SČDO - Pohárek v Přerově, občas členem poroty regionálních soutěží.
1978 debutovala v DS Tyl Drahotuše jako režisérka s hrou Toulavý kufr,
1979 režírovala hru Alda de Benedetiho Třicet vteřin lásky,
1982 uvedla pohádkovou hru F. Hrubína Kráska a zvíře. V té době se jí podařilo aktivizovat soubor, dodat mu novou energii, a tak úspěšně navázat na dlouholetou úspěšnou tradici ochotnického divadla v Drahotuších, která byla dočasně narušena odchodem obětavého ochotníka C. Bláhy.
1985 uvedla Moliѐrova Lakomce, inscenace dostala pozvání k účasti na nesoutěžní přehlídce v Kojetíně.
1987 režírovala hru V. Nezvala Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, DS se s ní poprvé zúčastnil přehlídky ve Štramberku. Hra měla úspěch u diváků a byla doporučena na krajskou přehlídku 1987 v Mořkově.
1987 komise kultury ONV v Přerově L. Kučmerčíkové udělila při příležitosti dne pracovníků kultury Čestné uznání za dlouholetou aktivní činnost v amatérském divadle.
1990 uvedla absolventské představení W. Shakespeara: Sen noci svatojánské.
Brzy poté odešla do Prahy a s drahotušským souborem ukončila spolupráci.