LUDMILA DOHNÁLKOVÁ si našla podnětné a nosné východisko ve venkovanských pohádkách FRANTIŠKA NEPILA Pohádky z pekelce; její scénář patří k nemnoha textům, po nichž tu a tam sáhnou i jiné soubory - snad proto, že umožňuje jak odehrát citlivě a logicky skloubený celek, nazvaný podle tmelící postavičky poštovního holuba U nás v Holoubkově (1979), tak ozkusit první krůčky na jevišti, byť i jen na jediné z Nepilových humoresek.
O vážné traktování usiloval i soubor z Dubňan LUDMILY DOHNÁLKOVÉ v představení Francouzských pověstí (1984) podle VÁCLAVA CIBULY; ve Hře na Robina Hooda (1988)
K vyslovení a sdělení současných dětských postojů a pocitů vedla tedy řada cest. Pomineme-li pravidelně se vyskytující tu více, tu méně zdařilá vystoupení přednesová, která nejsou předmětem této dramaturgické inventury, je třeba zmínit se o produkcích, které bychom mohli označit dříve velmi frekventovaným termínem "malé formy", v nichž se na malé ploše volně kloubených scének a výstupů děti i vedoucí cítili bezpečněji než v náročnějším tvaru uceleného dramatického textu. V této souvislosti je třeba v dobrém vzpomenout i ojedinělý počin dubňanské LUDMILY DOHNÁLKOVÉ Co to je, když se řekne..., v podtitulu výstižně charakterizovaný jako Něco jako pokus o jazykový kabaret, tvořivě a inspirovaně vycházející z knihy HANY DOSKOČILOVÉ a z knihy JAROSLAVA POKORNÉHO Zakopaný pes.