Zdá se, že umělecká skupina OLDstars, která pořádá už druhý Festival studentských divadel v pražském Divadle v Celetné, si s návštěvností lámat hlavu nemusí. Soudím podle toho, že na všechny tři dnešní kousky bylo plno, na Tři sestry dokonce přeplněno. A jak jsem náhodou zaslechla, někteří mladí diváci přišli, i když už inscenaci předtím viděli (někteří i víckrát).
To další produkce – Tři sestry – v provedení OLDstars v režii Tomáše Staňka má zřetelně vyšší ambice, a některé výkony jsou skutečně profesionální. Můžeme sice polemizovat s pojetím některých postav, ale díky mladému týmu (který na rozdíl od profesionálních inscenací) věkově odpovídá Čechovovým hrdinům má punc autenticity. Navíc, celá koncepce je velmi pečlivě propracována a detailně psychologicky jednotlivými herci zpracována. Po vzoru Stanislavského všichni hrají i ve chvílích, kdy nejsou přímo v zorném úhlu diváků, a je tedy zajímavé sledovat nejen to, co se odehrává ve světle reflektoru, ale i to, co probíhá kdesi v pozadí. Osobně mě nejvíce zaujal Andrej Matyáše Řezníčka, který dokázal svému smutnému hrdinovi dát neurotičnost rodinného mazlíčka, tak sledovaného a komandovaného svými milujícími sestrami, že se z toho až osypává a koktá. Když se pak dostane do vleku zprvu telecí Nataši (Mářa Hásková), už jen s tichým úžasem sleduje její přerod v suverénní domácí saň. Scéna, kdy s jedním miminem v náručí pohupuje kočárkem s dalším skvělým potomkem, je přímo esence rezignovanosti.
Do třetice se představil Ravenhillův Bazén, v provedení jiné skupiny OLDstars v režii Zuzany Malé. Skupina dívek s vyprávěcím textem bojovala statečně, ale byl to chvílemi boj nad jejich síly. Moc jim v tom nepomohla ani stylizace, kdy část textu odříkávaly do visícího mikrofonu. Navíc nebylo příliš jasné, komu příběh vlastně vyprávějí – divákům nebo sobě navzájem? I když je story o závisti a „nevinném“ hyenismu sama o sobě zajímavá, měl by soubor ještě zapracovat na přesnějším temporytmu a pointách jednotlivých situací.