Povoláním vedoucí úředník nemocenské pojišťovny.
S divadlem se seznamoval prostřednictvím rodiny, otec byl známý divadelní organizátor, herec i režisér (příležitostně přepracovával pro syna některé dívčí role na chlapecké).
Divadlo hrál už v raném dětství (role Honzka v Jiráskově Vojnarce).
1913 začal hrát v dětských představeních, v nichž se pak objevoval každoročně.
Vlastní ochotnickou činnost herce zahájil v pohádce Svatoň a Milena.
1920 zorganizoval studentský divadelní kroužek, jenž úspěšně uvedl Charleyovu tetu se Zemanem v hlavní roli.
V mládí působil jako ochotník také v Berouně, Staré Boleslavi a Trutnově, kde absolvoval vojenskou prezenční službu a hrál v tamním Ochotnickém spolku Klicpera.
1925 návrat do Hořic, kde se uplatnil jako ochotnický herec v charakterních a starokomických rolích a začal se věnovat režii.
Během působení v ochotnickém divadle vytvořil 215 rolí, režíroval 181 her.
Výrazně ovlivnil organizační i obsahovou tvář Hořického ochotnického souboru; přetvořil jej na Čevenobílou scénu.
1926 zvolen režisérem.
1933 zvolen předsedou spolku a zároveň režisérem Erbenova okrsku ÚMDOČ.
1940 hořický soubor dostal ze Zemanovy iniciativy novou podobu a název Tylovo ochotnické divadlo.
1941 se stal jednatelem Erbanova okrsku.
Významná byla Zemanova činnnost organizátorská.
1940, 1941, 1942 v Hořicích uspořádal přehlídky nejvyspělejších ochotnických souborů Čech.
Produkoval hostování profesionálních souborů v Hořicích (olomoucká opera).
Věnoval se výchově a vzdělávání mladých v divadelních školách ochotníků
Předsedou Erbanova okrsku ÚMDOČ v Hořicích, poté předsedou Ruthova okrsku v Ústí nad Labem.