SUCHDOL VE ZNAMENÍ DIVADLA
ZA SVITU ČERVENCOVÝCH HVĚZD
Vít PÁVEK
Zatímco většina profesionálních scén (ovšem kudy dnes vede hranice mezi profesionálním a amatérským divadlem?) odpočívá během divadelních prázdnin po náročné sezoně, ochotnické soubory, alespoň v České republice, zažívají nejkrásnější chvíle svého života – letní festivaly, přehlídky a účinkování pod šírou oblohou.
Není snad ani jediný soubor, který by se nechystal na prestižní Jiráskův Hronov (my tam jedeme také), kde skočí rovnýma nohama do víru divadla, školení a „dovolené“.
Takovou dovolenou byl i náš letošní 2. ročník Suchdolských divadelních večerů. Slyšel to kdy tento svět? Suchdol a divadlo? Jde to dohromady? Moc dobře! Vždyť tradice ochotnického divadla přežívá v Suchdole již od roku 1906 a loňský ročník divadelních večerů přesvědčil, že Suchdol je místem kulturním, které dokáže hostit soubory z celé republiky. Na začátku loňského ročníku jsme si kladli otázku, zda má festival šanci se uchytit, a v závěru bylo jasno – divadlo do Suchdola patří a na 2. ročníku se začalo pracovat hned vzápětí.
A bylo to tady – červenec 2009 a suchdolský svátek ochotnických divadel. Divadelní smršť se strhla již v sobotu 4. července, kdy vystoupilo vedle domácího „SUD“ hlavně Divadlo KUFR z Brna s klauniádou Tančíček Adušiadáši a hlavně s představením pro připomenutí neslavného výročí začátku 2. světové války a masové likvidace neárijských lidí nazvaným Židovka aneb Žonglování se životem. Vedle divadla jsme mohli návštěvníky pozvat i na vernisáž výstavy Malovaných opon, která nás seznámila s uměním významných malířů i vesnických umělců, jež se silným tahem ruky zapsali do dějin amatérského divadla. Po perné Benátské noci pokračoval festival i v neděli 5. července pohádkou Sněhurka Studia dell´arte z Českých Budějovic, lechtivou komedií Orgasmus bez předsudků divadla SemTamFór ze Slavičína a ve 22.00 dalším představením českobudějovických Donem Giovanim jako commedií dell´arte. Poté již festival pokračoval každou červencovou sobotu. Dne 11. července se již tradičně odpoledne hrála pohádka, a sice Matěj a čarodějnice souboru při T.J. Sokol Lázně Toušeň, pak komedie Karla Steigerwalda Tak tě prosím, kníže Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi, vzápětí diváky pobavila groteska Kino toušeňského souboru a po ní přišlo ještě představení hry Michala de Ghelderoda Escorial v provedení trojice významných režisérů pod taktovkou ještě významnějšího režiséra. Divadelní sobota 18. července začala vystoupením Třeboňského loutkového divadla Krejčí, švec a duchové, přenesla se přes hudební koncert Komorního orchestru „SUD“ a úsměvnou komedii Zápisník rozmarného Pařížana Divadelního klubu Českokrumlovské scény k předpremiéře dramatu Malé hry noční domácího „SUD“. A přišel den poslední, sobota 25. července, který byl hlavně ve víru zábavy a opravdové kvality. Ne nadarmo jsme pozvali přední divadelní uskupení s celorepublikovým ohlasem Malé vinohradské divadlo s představením pro děti Ferda mravenec – práce všeho druhu, DRH, o. s., Čechy–Morava–Slezsko s inscenací Noc v čase slounovratu, kladenské divadlo V.A.D. s jejich původní hrou Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka a na závěr s komedií nazvanou Příběhy alternativní divadelní soubor Sosüty Sös z Prahy. Navíc vystoupil dnes již fenomenální taneční soubor Trnky Brnky ze sousedního Rapšachu. Během celého festivalu nechyběli ani tolik oblíbení chůdaři z divadla Mimotaurus.
Za podporu děkujeme předně našim sponzorům – městu Suchdol nad Lužnicí, patronce a europoslankyni Zuzaně Roithové, Nadaci život umělce, Třeboňské rozvojové společnosti, paní Daně Kavinové z restaurace Cinema bar, Nadě a Jirkovi Školkovým z Penzionu v Tušti, Rostislavu Gornému z „Diosu“, manželům Šíslovým z Fortuna baru, Martině Vondrákové z Maiami pizza baru, Janu Veselému z restaurace U Kaprů, ale i pivovaru Regent. Poděkování patří i řadě mediálních partnerů a všem, kteří nám pomáhají a podporují nás v naší činnosti.
Nuže, bylo z čeho vybírat! Kvalita byla zaručena a změna programu vyhrazena. Věříme, že diváci byli spokojeni a na 2. ročník letního festivalu Suchdolské divadelní večery budou dlouho a s radostí vzpomínat. Také jsme po právu doufali, že se nevyplní rčení Junusze Osenka „Hra byla tak špatná, že herci vstupovali na jeviště alespoň ve třech, aby v případě srážky měli převahu nad publikem.“
(Text byl redakčně upraven, zejména byly doplněny názvy souborů a her.)