Sokol Sušice, LD

1920 (1. 2.) byl založen loutkářský odbor Sokola.
Vedoucím byl Jan Sedlecký.
Společně s Karlem Ciplem, Františkem Fořtem a Josefem Langhamerem se složili a zakoupili Alšovo loutkové divadlo od firmy Münzberger v Praze-Žižkově.

První jeviště loutkového divadla bylo v sokolovně umístěno do "sborovny" a vysazením dveří vzniklo hlediště v Husově sále.
4. 12. první představení v sokolovně, do konce roku jich sehráli 21.

Ve 20. letech 20. stol. zde působil župní důvěrník pro Loutkové divadlo Sokola odb. učitel Kus.

Po dvanácti letech díky nadšené činnosti byl odbor schopen uhradit všechny zbylé finanční náklady spojené se zřízením divadla.

1935 nová stálá scéna – jeviště se přestěhovalo do nové přístavby.
1939 začala být činnost loutkářů omezována, cenzura zakazovala hrát české pohádky.

1941 činnost TJ Sokol okupačními úřady zakázána, divadlo rozebráno a uschováno do vestavěné skříně v Husově sále společně s finanční hotovostí 742,70 Kč. Přes veškerou snahu se nepodařilo ukrýt vše, a tak byl zničen archiv, kronika, některé kulisy a rekvizity loutkového divadla.

1945 (5. listopadu) Jan Sedlecký svolal schůzi s jediným bodem – rozdělení práce a zahájení činnosti loutkového divadla.
Už 11. listopadu činnost znovu zahájena pohádkou – Bohumil Schweigstill: Jak se Honza rozumu napil. Hrálo se opět v Husově sále.
Zájem dětí byl obrovský, hrála se dvě představení téhož dne. Po skončení divadla promítal restauratér Vízner grotesky.

1946 – Johann Wolfgang Goethe: Faust.
1947 Loutkové divadlo Sokola přispělo na Fond pro postavení pomníku Matěji Kopeckému v Kolodějích.

1948 vlivem změněné politické situace byla ukončena činnost restauratérovi i několika členům loutkářského odboru.

1951 zemřel vedoucí Jan Sedlecký. Odchodem tohoto nadšeného loutkaře a obětavého pracovníka byla ukončena jedna velká etapa vývoje loutkového divadla. Divadlo převzal jeho syn Vladimír Sedlecký.

Loutkářský odbor byl patrně přiřazen k Osvětové besedě nebo některé z městských institucí či závodů, ale záznamy historie souboru to neuvádějí. Uvádějí však, že 1991 se loutkářský odbor vrátil zpět k Sokolu (pozn. red. IT).

Postupně byl archiv doplněn o řadu nových her i loutek, např. o varietní loutky.
Při slavnostních příležitostech hrával soubor i pro dospělé.

1956 bylo zřízeno nové osvětlení.

1970 proběhla postupná rekonstrukce celého rozhlasového zařízení, které pak sloužilo až do r. 2003, kdy bylo vyměněno za novější aparaturu s výkonnějšími reproduktory.

1971
– Matěj Kopecký: Posvícení v Hudlicích. Uvedeno ke 100. výročí založení tělovýchovy v Sušici.
– Alois Gallat: Rytíř Šnofonius a princezna Mordulína (francouzská nemoralita z r. 1830).

1979 – Jan Malík: Míček Flíček, režie Vladimír Sedlecký.

1980
– Pláštěnka (francouzská pouťová fraška asi z roku 1830, překlad Nina Malíková). Uvedeno k 60. výročí založení divadla.
– Matěj Kopecký: Ženichové;
– William Shakespeare: Kupec benátský. Uvedeno k 110. výročí založení Sokola v Sušici.
– Josef Springer: Statný rek Kašpárek;
a další hry.

1981
– Vladimír Sedlecký, J. Prajerová, M. Balej: varietní výstupy s marionetami – Číňan, Harmonikář, Tanečnice;
– U zubaře (autor loutkové scénky nezjištěn).
Účast na OP individuálních výstupů s loutkou, Klatovy.

1983 na začátku srpna proběhla v Sušici výstava starých i současných loutek. Výstavu připravil Arnošt Faic k oslavám 750 let města Sušice a setkala se s nevídaným ohlasem. Navštívilo ji přes 4 000 návštěvníků.
Loutkové divadlo v té době hrálo každou sobotu od podzimu do jara. Po dohodě se zástupci sušických i okolních podniků se hrávala také zvláštní představení pro děti jejich zaměstnanců.

1985 dostal loutkářský odbor odměnu od výboru TJ Sokol – zájezd na přehlídku Loutkářská Chrudim. Setkali se s tím, že loutkářství se ubírá jiným směrem než tradičním. Moderní pojetí hraní dospělých na jevišti a minimální zastoupení marionet zklamalo jejich očekávání. (z historie souboru, webové stránky)

1985, k 65. letům činnosti, obdržel loutkářský soubor v Sušici poděkování od ÚV Svazu českých divadelních ochotníků v Praze, činnost členů Vladimíra Sedleckého a Františka Rittera byla oceněna Zlatým odznakem SČDO.

1987 – Perníková chaloupka (různí autoři stejnojmenné pohádky). Účast v okresní soutěži o Cenu Klatovského dragouna. Získali Čestné uznání Okresního kulturního střediska Klatovy.

1988 měl soubor 12 členů, vedoucím byl Arnošt Faic.

1990 (7. 7.–18. 7.) proběhla výstava k výročí 70. let od založení souboru.
Z krajského výboru SAL SČDO přijeli gratulovat Pavel Bernášek a Jiří Fiala z plzeňského Divadla V boudě, kteří nejzasloužilejším členů souboru předali Čestná uznání II. stupně.
– Představení pro dospělé – Antonín Wolf: Kecafán aneb Hacafán; Stvoření ženy.

1991 loutkový soubor začal pracovat opět pod TJ Sokol.

1993 k výročí 100 let od narození zakladatele spolku Jana Sedleckého byla ve dnech 3.–11.července uspořádána výstava loutek a scén. Již tradičně se setkala s velkým zájmem návštěvníků.

1993 v 61 letech zemřel principál Vladimír Sedlecký. Stál v čele loutkářů celých 42 let.

1993 vedoucím – principálem souboru se stal dlouholetý obětavý člen souboru Arnošt Faic, který se zasloužil o pořádání řady loutkářských výstav.
1995 (8.–16. 7.) výstava loutek v sále ÚNZ na náměstí.
1996 oslavy 75 let trvání. V této sezoně uvedli 18 představení.
1998 Svaz českých divadelních ochotníků – Skupina amatérských loutkářů udělil Čestný odznak Matěje Kopeckého členům souboru Františku Ritterovi a Miroslavu Balejovi za zásluhy o české loutkářství.

2000
– William Shakespeare Kupec benátský (představení pro dospělé);
Výstava k 80. výročí založení sokolského loutkového divadla v Sušici.

2002–2003
Scéna loutkového divadla vylepšena o nové osvětlení pro recitátory a novou zvukovou aparaturu. Bylo sníženo jeviště, protože na představení přicházejí stále menší diváci.
O novou osvětlovací aparaturu se přičinil člen souboru Luboš Linka.

Od ledna 2007 vedoucím souboru Bohumil Krutiš.

2008 na pražském setkání sokolských principálů obdržel Arnošt Faic od Skupiny amatérských loutkářů Čestné uznání Matěje Kopeckého za zásluhy o české loutkářství.

2009 měl soubor 15 členů.

V každé sezóně uváděli zhruba 12 pohádek, hráli v Husově sále v sokolovně, většina loutek byla původních.
V repertoáru měl soubor přes 50 her, které pravidelně střídal, každý rok se uskutečnila nová premiéra klasické pohádky.

2009–2010
Soubor se rozrostl o nové členy, mohl znovu rozdělit úlohy "vodičů" a "mluvičů". Pohyb loutek na scéně se tak mohl více rozvinout.
Sezona probíhala ve znamení příprav oslav 90 let trvání loutkového divadla.
– Václav Kliment Klicpera: Jan za chrta dán. Představené pro dospělé.
– Pro děti klasické pohádky.

2010 proběhla tradiční výstava loutek.

2012–2013 premiéry i reprízy:
– Bohumil Schweigstill: Kašpárek loupežníkem; Jak se Kašpárek těšil na Ježíška; Zdeněk Bezděk: Dřevěný vojáček a jeho přátelé; Očarovaná koza; podle Josefa Lady: O chudém království, Čarovné zvonky, Princezna Rozmařilka, Pohádka o strašně líném Honzovi.
Od této sezony soubor vlastnil i mobilní loutkové divadlo, se kterým mohl hrát na zájezdech.
Říjen 2013–březen 2014
– Jaromír Vitvar: Kocourek Mourek (premiéra); Antonín Santner(?): Kašpárek v zajetí.
Celkem 21 představení, 20 členů souboru.

2014–2015
– Bohumil Schweigstill: Krejčí, švec a Kašpárek; Jan Kopecký, B. Krutiš (úprava): Betlémská hvězda (premiéra); B. Krutiš (úprava): Zvířátka a loupežníci.
2015–2016
– Princezna na vdávání (premiéra); Medvědovo trápení (premiéra); Tři zaříkadla (premiéra), O zlé koze (premiéra); Začarovaný Kašpárek; Dračí vejce (premiéra); Princezna Světluška (premiéra).

2020 oslavili 100 let činnosti jako nejdéle hrající loutkářský soubor v Západních Čechách.

2023 – Kašpárek, krejčí a strašidlo; Hanička a baba Jaga; Ošizený Hastrman; Čert a Káča; Čarovný proutek od Krakonoše; Když je nejhůře, Kašpárek pomůže; Začarovaný les; Co je v pytli; Skřítek Dupinožka; Kašpárek v pekle; O čem král doma nevěděl; Kašpárek se těší na Ježíška.
2024 – Koření pro maminku;
2025 – O neposlušné panence; J. F. Karas(?): Zakletý princ, Jak Krakonoš napravil krejčího; Zdeněk Pokorný: Princezna Rozmařilka.

Adresář ARTAMA 1993

DUCHOŇ, J. Do nového působiště. Naše loutky, 1937/1938, s. 113.

NOVÁK, Jan: Fenomén českého loutkářství. Nejstarší amatérské loutkářské soubory. Praha, KANT 2016, s. 174.

NOVÁK, Jan. Nejstarší amatérské loutkářské soubory v ČSR. Praha, SAL SČDO 1983, s. 27. kART.

POUZA, Ludvík. Svět loutek stále láká malé diváky. Klatovský deník, 3. 3. 2009.

SEZNAM LD Sokola, 1929–1930. Rkp. 9 s. SÚA: Sokol, ka 183. Kopie kART.

SLUNEČKO, Antonín. Pod cizím i vlastním krovem. Dějiny TJ Sokol v Sušici. Sušice 1935. M Šumavy.


Webové stránky Loutkového divadla Sokola Sušice – https://www.sokol-susice.cz/loutkove-divadlo/ (IT, 13. ledna 2024).

kART (knihovna Artama):
Evidenční karta ÚKVČ, 1988.