PIDRMAN, Petr Theodor. Trhové Sviny jsou opět ve hře. Online. Amatérská scéna 23. 5. 2026
Po několikaleté odmlce se 16. a 17. května 2026 do Trhových Svin vrátila krajská přehlídka venkovských divadel s postupem na Krakonošův divadelní podzim. O tom, proč se přehlídka několik let nekonala a jaká úskalí musel organizační tým překonat, se můžete dočíst v rozhovoru s Jiřím Čajanem a Vlaďkou Koďouskovou na portálu Divadelník.cz.
Soubory si naštěstí cestu na přehlídku našly, a tak jsme my, lektoři (Petr Kolínský, Tomáš Čivrný a Petr Theodor Pidrman), mohli s místními diváky sledovat snažení pěti ochotnických spolků o postup na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou. Program byl poměrně pestrý: jedna pohádka, dva autorské počiny a tři komedie. V rámci rozhovorů se soubory, chcete-li hodnocení, jsme se snažili formulovat naše postřehy především jako podněty k další práci a k možnému posunu jednotlivých inscenací.
Jako první se představil Suchdolský divadelní spolek SUD s autorským textem Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Lenka a Vít Chaloupkovi přistoupili k práci na scénáři velmi zodpovědně. Důsledně se drží žánru detektivní komedie a servírují divákům množství slovního humoru, místy až téměř intelektuálního. Právě množství vtípků a glos se ale pro autorku, režisérku a muzikantku Lenku Chaloupkovou zároveň stává jistou pastí. Inscenace totiž potřebuje pečlivější dramaturgicko-režijní práci s gagy. Herci by potřebovali přesnější vedení v časování jednotlivých vtípků i v provazování jevištních akcí. Soubor však tyto nedostatky dokáže vyvažovat vzájemnou souhrou. Herci na sebe slyší, orientují se v situacích a dokážou na sebe organicky navazovat, byť někdy až překotně. Dramaturgicky by předloha potřebovala jasněji tematicky ukotvit celek, což by zároveň pomohlo hercům při rozvíjení jednotlivých charakterů. Tato práce se velmi podařila Ivetě Čuhákové a Davidu Dvořákovi v rolích Flóry a Chase Huntera. Za zmínku stojí také zapojení stínohry, která inscenaci dodává osobitou divadelnost. Její potenciál však zbytečně oslabují slovní komentáře postav, které divákovi nenechají dostatek prostoru pro moment překvapení. Celou inscenaci doprovází živá kapela, jejíž součástí je i sama režisérka. Hudebníci hrají známé melodie, které soubor vtipně přetextoval. V diskuzi po představení se režisérka přiznala, že zmíněné nedostatky sama vnímá a že zpětnou vazbu průběžně zapracovává do dalších repríz. Soubor hodlá na inscenaci dál pracovat, a právě proto bych mu do další tvorby z celého srdce přál zkušeného dramaturga či asistenta režie. Soubor byl po právu nominován do programu celostátní přehlídky Krakonošův divadelní podzim.
Soubor Novoveský utopenec se do boje o postup na národní přehlídku vyzbrojil fragmentem textu Svatební hosté od Neila Simona. Inscenace však klouže spíše po povrchu předlohy a výrazněji neproniká k tématům ani vztahům jednotlivých postav. Celku by prospěla důslednější dramaturgická příprava a hlubší rozbor situací. Režisérka Kateřina Ašenbrennerová by pak měla pevnější oporu při budování konfliktu i mizanscény. Vzhledem k neujasněnému tematickému základu působí rozpačitě i samotný závěr inscenace. Velmi solidní oporou je naopak scénografie. Soubor zrestauroval staré divadelní kulisy, díky nimž hotelový apartmán působí výpravně a autenticky. Za scénografické řešení si soubor odvezl čestné uznání.
Dalším autorským počinem byla inscenace Poslední Ráj souboru ŽAS Homole. Autorka a režisérka Stanislava Kočvarová opět napsala svým herečkám role přímo na míru. Typové postavy jsou velkou devizou tohoto ryze ženského souboru. Herečky dokážou své charaktery dotahovat kostýmem, jednáním i energií na jevišti téměř k dokonalosti. Souboru to společně sluší a je zřejmé, že je společná tvorba baví. Autorský text v sobě ale skrývá několik inscenačních pastí, které režisérka jen obtížně odhaluje, protože jí chybí potřebný odstup. V textu scházejí výraznější dramatické situace, které by unesly deset hlavních postav a jejich motivace. Ty přitom často směřují k závažným až tragickým tématům. Inscenace velmi dobře funguje v expozici, a to až do chvíle, kdy se ukáže zásadní dějový zvrat: deset žen je uvězněno na toaletách a nemůže se dostat ven. Od této chvíle se však příběhová struktura začíná rozpadat, jednotlivé motivy působí nahodile a pointy vyznívají banálně. Přehlédnout jsme ale nemohli souborovou souhru ani výstavbu charakterů, za které si soubor odvezl čestná uznání. Za scénografické řešení jsme navíc celému souboru udělili cenu.
Bechyňský divadelní spolek Lužnice se do Trhových Svin přihlásil hned se dvěma inscenacemi. První z nich byla situační komedie Michaely Doleželové a Romana Vencla Výročí. Režijní prvotina Ivany Balaté vykazovala známky promyšlenosti, ale k dotažení jí možná scházela větší odvaha jít proti textu nebo se do něj naopak hlouběji ponořit a dramaturgicky dopracovat jednotlivé motivy. Mezi hereckou dvojicí Šulcová–Mrzena navíc na jevišti sympaticky funguje partnerská chemie a diváci jim bez obtíží uvěří polohu manželů slavících pětadvacáté výročí. Problémem jsou však vzpomínkové situace, které inscenace řeší zdlouhavými stmívačkami doprovázenými tikotem hodin. Tento efekt nefunguje a výrazně zpomaluje tempo celé inscenace. Herci však v těchto pasážích přebírají množství dalších rolí s lehkostí a nadsázkou. Pomáhá jim v tom chytrá práce s kostýmy, divadelním znakem i scénickým řešením. Režisérka se během rozborového rozhovoru svěřila, že inscenace je stále ve fázi procesu a že si nedostatky v režijní i dramaturgické důslednosti uvědomuje. Soubor si tím na sebe trochu upletl bič, protože jsme jej nakonec doporučili nejen do Vysokého, ale i na národní přehlídku jednoaktovek v Holicích.
Nedělní odpoledne opět patřilo spolku Lužnice, tentokrát s pohádkou O pekelném křišťálu. Ta vychází z textu Kateřiny Lužné, který sice pracuje s pohádkovými motivy, ale jako celek nabízí pro inscenační tvorbu jen málo opěrných bodů. Zápletky jsou nedotažené, postavy ploché a vztahy mezi nimi zůstávají pouze načrtnuté. Režisér Jaroslav Mrzena bohužel do scénáře výrazněji nezasáhl, a celý příběh tak klouže spíše po povrchu. Nepomáhá to temporytmu inscenace ani hercům při uchopení postav a vztahů. Scénografie je sice pohádkově nápaditá, její potenciál je však mnohem větší, než nám inscenace skutečně ukáže. Výsledný dojem proto působí spíše naivně než kouzelně. Na souboru je nicméně vidět, že se nebojí hrát pro dětské publikum a že umí postavy uchopit zábavně a s energií. Přál bych jim však více odvahy při práci s textem i samotným žánrem.
Poslední inscenací víkendové přehlídky byla konverzační komedie Jen pro zvané aneb Návštěva dam v podání DS Ludvíka Němce Bystřice. Režisérka a herečka Marie Neradová zvolila text, který by si podle mého soudu zasloužil výraznější dramaturgické zásahy. Kromě slovního humoru totiž nenabízí dostatek nosných dramatických situací, které by přirozeně vedly k výraznější herecké akci. Herci se snaží z postav dostat maximum, nejlépe se to však daří mužským rolím, které mají alespoň částečně definované charaktery v textu. Dámské postavy se většinou vymezují jen tím, zda jsou vlastní či nevlastní matkou, případně tím, že jsou Henriettou. Podobně nahodile fungují i samotné situace. Přicházejí a mizí bez výraznější gradace a inscenace se tak postupně stává sledem náhodných motivů. Nic zde nepůsobí skutečně důležitě, ani otrávené jídlo, ani pokus jedné z postav o sebevraždu. Do ztracena pak vyznívá i samotný závěr, který se souboru na přehlídce nepodařilo udržet.
Jak je patrné, se soubory jsme o nedostatcích otevřeně mluvili během rozborových seminářů, které jsme se snažili vést především jako dialog. Důraz jsme kladli na vzájemné pochopení podmínek a možností ochotnického divadla. Mám pocit, že soubory odjížděly z Trhových Svin povětšinou spokojené a vybavené „dárečky“, jak jsem začal připomínkám z lektorských debat pracovně říkat. Celá přehlídka měla velmi přátelskou atmosféru. Divácká účast sice nebyla v sále příliš vysoká, pravidelné publikum si ale našly i lektorské reflexe. A to je dobrá zpráva. Ochotníci se chtějí inspirovat, vzdělávat a navzájem podporovat.
Pevně doufám, že jsme souborům dodali odvahu do další tvorby, především v oblasti dramaturgické práce, která se během letošního ročníku ukázala jako nejslabší článek většiny inscenací. Dobrou zprávou ale je, že soubory disponují šikovnými hereckými kolektivy i nápaditými režiséry a režisérkami. Věřím proto, že se máme v příštím ročníku v Trhových Svinech na co těšit. A pokud jste letos nedorazili, příště neváhejte. Ve zrekonstruovaném Městském kulturním centru na vás čeká ještě několik volných sedaček.
Závěrečné vyhodnocení a výsledky
Na návrh odborné poroty udělili pořadatelé následující ocenění:
ČESTNÁ UZNÁNÍ
Štěpán Pitra za roli Dr. Foresta v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
Alice Vávrová za roli Normy Hubleyové v inscenaci Svatební hosté (DS Novoveský utopenec)
DS Novoveský utopenec za scénografii v inscenaci Svatební hosté
Stanislava Kočvarová za výstavbu charakterů v autorském textu k inscenaci Poslední Ráj
ŽAS Homole za hereckou souhru v inscenaci Poslední Ráj
Ivana Balatá za práci s divadelním znakem v inscenaci Výročí ( Bechyňský DS Lužnice)
Gita Zalubelová za roli Grizeldy v inscenaci O pekelném křišťálu ( Bechyňský DS Lužnice)
Eliška Procházková za roli Brunhildy v inscenaci O pekelném křišťálu ( Bechyňský DS Lužnice)
Jiří Granát za roli Wellmina v inscenaci Jen pro zvané aneb návštěva dam (DS Ludvíka Němce Bystřice)
CENY
Alenka Pilná za kostýmy v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
David Dvořák za roli Chase Huntera v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
Iveta Čuháková za roli Flóry v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
Suchdolský divadelní spolek SUD za hudební složku v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
ŽAS Homole za scénografii v inscenaci Poslední Ráj
Petra Šulcová za roli Manželky v inscenaci Výročí ( Bechyňský DS Lužnice)
Jaroslav Mrzena za roli Manžela v inscenaci Výročí ( Bechyňský DS Lužnice)
Nominace na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2026 ve Vysokém nad Jizerou:
Slečna Marplová: Pletichy pralesa v podání Suchdolského divadla (SUD)
Doporučení na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2026 ve Vysokém nad Jizerou:
Výročí v podání Bechyňského divadelního spolku Lužnice.
Doporučení na národní přehlídku Jednoaktovek v Holicích (21. – 22. listopadu 2026):
Výročí v podání Bechyňského divadelního spolku Lužnice.
PIDRMAN, Petr Theodor. Trhové Sviny jsou opět ve hře. Online. Amatérská scéna 23. 5. 2026 [cit. 2026-05-26]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/trhove-sviny-jsou-opet-ve-hre/
Soubory si naštěstí cestu na přehlídku našly, a tak jsme my, lektoři (Petr Kolínský, Tomáš Čivrný a Petr Theodor Pidrman), mohli s místními diváky sledovat snažení pěti ochotnických spolků o postup na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou. Program byl poměrně pestrý: jedna pohádka, dva autorské počiny a tři komedie. V rámci rozhovorů se soubory, chcete-li hodnocení, jsme se snažili formulovat naše postřehy především jako podněty k další práci a k možnému posunu jednotlivých inscenací.
Jako první se představil Suchdolský divadelní spolek SUD s autorským textem Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Lenka a Vít Chaloupkovi přistoupili k práci na scénáři velmi zodpovědně. Důsledně se drží žánru detektivní komedie a servírují divákům množství slovního humoru, místy až téměř intelektuálního. Právě množství vtípků a glos se ale pro autorku, režisérku a muzikantku Lenku Chaloupkovou zároveň stává jistou pastí. Inscenace totiž potřebuje pečlivější dramaturgicko-režijní práci s gagy. Herci by potřebovali přesnější vedení v časování jednotlivých vtípků i v provazování jevištních akcí. Soubor však tyto nedostatky dokáže vyvažovat vzájemnou souhrou. Herci na sebe slyší, orientují se v situacích a dokážou na sebe organicky navazovat, byť někdy až překotně. Dramaturgicky by předloha potřebovala jasněji tematicky ukotvit celek, což by zároveň pomohlo hercům při rozvíjení jednotlivých charakterů. Tato práce se velmi podařila Ivetě Čuhákové a Davidu Dvořákovi v rolích Flóry a Chase Huntera. Za zmínku stojí také zapojení stínohry, která inscenaci dodává osobitou divadelnost. Její potenciál však zbytečně oslabují slovní komentáře postav, které divákovi nenechají dostatek prostoru pro moment překvapení. Celou inscenaci doprovází živá kapela, jejíž součástí je i sama režisérka. Hudebníci hrají známé melodie, které soubor vtipně přetextoval. V diskuzi po představení se režisérka přiznala, že zmíněné nedostatky sama vnímá a že zpětnou vazbu průběžně zapracovává do dalších repríz. Soubor hodlá na inscenaci dál pracovat, a právě proto bych mu do další tvorby z celého srdce přál zkušeného dramaturga či asistenta režie. Soubor byl po právu nominován do programu celostátní přehlídky Krakonošův divadelní podzim.
Soubor Novoveský utopenec se do boje o postup na národní přehlídku vyzbrojil fragmentem textu Svatební hosté od Neila Simona. Inscenace však klouže spíše po povrchu předlohy a výrazněji neproniká k tématům ani vztahům jednotlivých postav. Celku by prospěla důslednější dramaturgická příprava a hlubší rozbor situací. Režisérka Kateřina Ašenbrennerová by pak měla pevnější oporu při budování konfliktu i mizanscény. Vzhledem k neujasněnému tematickému základu působí rozpačitě i samotný závěr inscenace. Velmi solidní oporou je naopak scénografie. Soubor zrestauroval staré divadelní kulisy, díky nimž hotelový apartmán působí výpravně a autenticky. Za scénografické řešení si soubor odvezl čestné uznání.
Dalším autorským počinem byla inscenace Poslední Ráj souboru ŽAS Homole. Autorka a režisérka Stanislava Kočvarová opět napsala svým herečkám role přímo na míru. Typové postavy jsou velkou devizou tohoto ryze ženského souboru. Herečky dokážou své charaktery dotahovat kostýmem, jednáním i energií na jevišti téměř k dokonalosti. Souboru to společně sluší a je zřejmé, že je společná tvorba baví. Autorský text v sobě ale skrývá několik inscenačních pastí, které režisérka jen obtížně odhaluje, protože jí chybí potřebný odstup. V textu scházejí výraznější dramatické situace, které by unesly deset hlavních postav a jejich motivace. Ty přitom často směřují k závažným až tragickým tématům. Inscenace velmi dobře funguje v expozici, a to až do chvíle, kdy se ukáže zásadní dějový zvrat: deset žen je uvězněno na toaletách a nemůže se dostat ven. Od této chvíle se však příběhová struktura začíná rozpadat, jednotlivé motivy působí nahodile a pointy vyznívají banálně. Přehlédnout jsme ale nemohli souborovou souhru ani výstavbu charakterů, za které si soubor odvezl čestná uznání. Za scénografické řešení jsme navíc celému souboru udělili cenu.
Bechyňský divadelní spolek Lužnice se do Trhových Svin přihlásil hned se dvěma inscenacemi. První z nich byla situační komedie Michaely Doleželové a Romana Vencla Výročí. Režijní prvotina Ivany Balaté vykazovala známky promyšlenosti, ale k dotažení jí možná scházela větší odvaha jít proti textu nebo se do něj naopak hlouběji ponořit a dramaturgicky dopracovat jednotlivé motivy. Mezi hereckou dvojicí Šulcová–Mrzena navíc na jevišti sympaticky funguje partnerská chemie a diváci jim bez obtíží uvěří polohu manželů slavících pětadvacáté výročí. Problémem jsou však vzpomínkové situace, které inscenace řeší zdlouhavými stmívačkami doprovázenými tikotem hodin. Tento efekt nefunguje a výrazně zpomaluje tempo celé inscenace. Herci však v těchto pasážích přebírají množství dalších rolí s lehkostí a nadsázkou. Pomáhá jim v tom chytrá práce s kostýmy, divadelním znakem i scénickým řešením. Režisérka se během rozborového rozhovoru svěřila, že inscenace je stále ve fázi procesu a že si nedostatky v režijní i dramaturgické důslednosti uvědomuje. Soubor si tím na sebe trochu upletl bič, protože jsme jej nakonec doporučili nejen do Vysokého, ale i na národní přehlídku jednoaktovek v Holicích.
Nedělní odpoledne opět patřilo spolku Lužnice, tentokrát s pohádkou O pekelném křišťálu. Ta vychází z textu Kateřiny Lužné, který sice pracuje s pohádkovými motivy, ale jako celek nabízí pro inscenační tvorbu jen málo opěrných bodů. Zápletky jsou nedotažené, postavy ploché a vztahy mezi nimi zůstávají pouze načrtnuté. Režisér Jaroslav Mrzena bohužel do scénáře výrazněji nezasáhl, a celý příběh tak klouže spíše po povrchu. Nepomáhá to temporytmu inscenace ani hercům při uchopení postav a vztahů. Scénografie je sice pohádkově nápaditá, její potenciál je však mnohem větší, než nám inscenace skutečně ukáže. Výsledný dojem proto působí spíše naivně než kouzelně. Na souboru je nicméně vidět, že se nebojí hrát pro dětské publikum a že umí postavy uchopit zábavně a s energií. Přál bych jim však více odvahy při práci s textem i samotným žánrem.
Poslední inscenací víkendové přehlídky byla konverzační komedie Jen pro zvané aneb Návštěva dam v podání DS Ludvíka Němce Bystřice. Režisérka a herečka Marie Neradová zvolila text, který by si podle mého soudu zasloužil výraznější dramaturgické zásahy. Kromě slovního humoru totiž nenabízí dostatek nosných dramatických situací, které by přirozeně vedly k výraznější herecké akci. Herci se snaží z postav dostat maximum, nejlépe se to však daří mužským rolím, které mají alespoň částečně definované charaktery v textu. Dámské postavy se většinou vymezují jen tím, zda jsou vlastní či nevlastní matkou, případně tím, že jsou Henriettou. Podobně nahodile fungují i samotné situace. Přicházejí a mizí bez výraznější gradace a inscenace se tak postupně stává sledem náhodných motivů. Nic zde nepůsobí skutečně důležitě, ani otrávené jídlo, ani pokus jedné z postav o sebevraždu. Do ztracena pak vyznívá i samotný závěr, který se souboru na přehlídce nepodařilo udržet.
Jak je patrné, se soubory jsme o nedostatcích otevřeně mluvili během rozborových seminářů, které jsme se snažili vést především jako dialog. Důraz jsme kladli na vzájemné pochopení podmínek a možností ochotnického divadla. Mám pocit, že soubory odjížděly z Trhových Svin povětšinou spokojené a vybavené „dárečky“, jak jsem začal připomínkám z lektorských debat pracovně říkat. Celá přehlídka měla velmi přátelskou atmosféru. Divácká účast sice nebyla v sále příliš vysoká, pravidelné publikum si ale našly i lektorské reflexe. A to je dobrá zpráva. Ochotníci se chtějí inspirovat, vzdělávat a navzájem podporovat.
Pevně doufám, že jsme souborům dodali odvahu do další tvorby, především v oblasti dramaturgické práce, která se během letošního ročníku ukázala jako nejslabší článek většiny inscenací. Dobrou zprávou ale je, že soubory disponují šikovnými hereckými kolektivy i nápaditými režiséry a režisérkami. Věřím proto, že se máme v příštím ročníku v Trhových Svinech na co těšit. A pokud jste letos nedorazili, příště neváhejte. Ve zrekonstruovaném Městském kulturním centru na vás čeká ještě několik volných sedaček.
Závěrečné vyhodnocení a výsledky
Na návrh odborné poroty udělili pořadatelé následující ocenění:
ČESTNÁ UZNÁNÍ
Štěpán Pitra za roli Dr. Foresta v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
Alice Vávrová za roli Normy Hubleyové v inscenaci Svatební hosté (DS Novoveský utopenec)
DS Novoveský utopenec za scénografii v inscenaci Svatební hosté
Stanislava Kočvarová za výstavbu charakterů v autorském textu k inscenaci Poslední Ráj
ŽAS Homole za hereckou souhru v inscenaci Poslední Ráj
Ivana Balatá za práci s divadelním znakem v inscenaci Výročí ( Bechyňský DS Lužnice)
Gita Zalubelová za roli Grizeldy v inscenaci O pekelném křišťálu ( Bechyňský DS Lužnice)
Eliška Procházková za roli Brunhildy v inscenaci O pekelném křišťálu ( Bechyňský DS Lužnice)
Jiří Granát za roli Wellmina v inscenaci Jen pro zvané aneb návštěva dam (DS Ludvíka Němce Bystřice)
CENY
Alenka Pilná za kostýmy v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
David Dvořák za roli Chase Huntera v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
Iveta Čuháková za roli Flóry v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
Suchdolský divadelní spolek SUD za hudební složku v inscenaci Slečna Marplová: Pletichy pralesa (Suchdolský divadelní spolek SUD)
ŽAS Homole za scénografii v inscenaci Poslední Ráj
Petra Šulcová za roli Manželky v inscenaci Výročí ( Bechyňský DS Lužnice)
Jaroslav Mrzena za roli Manžela v inscenaci Výročí ( Bechyňský DS Lužnice)
Nominace na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2026 ve Vysokém nad Jizerou:
Slečna Marplová: Pletichy pralesa v podání Suchdolského divadla (SUD)
Doporučení na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2026 ve Vysokém nad Jizerou:
Výročí v podání Bechyňského divadelního spolku Lužnice.
Doporučení na národní přehlídku Jednoaktovek v Holicích (21. – 22. listopadu 2026):
Výročí v podání Bechyňského divadelního spolku Lužnice.
PIDRMAN, Petr Theodor. Trhové Sviny jsou opět ve hře. Online. Amatérská scéna 23. 5. 2026 [cit. 2026-05-26]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/trhove-sviny-jsou-opet-ve-hre/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.