Texty: ZMÍTKO, M.: Vyšla kniha Antonína Lauterbacha „HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA“. Divadelní HROMADA - jaro 2006

Vyšla kniha Antonína Lauterbacha
„HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA“
„Sudičky nad jeho kolébkou neskrblily.“ Slova, která kdysi napsal historik Karel Richter v jednom z článků Chlumeckých listů asi nejlépe vypovídají o člověku, který celý svůj život zasvětil myšlence ochotnického divadla. Antonín Lauterbach, pedagog, spisovatel a divadelník, který se nezapomenutelně zapsal do dějin chlumeckého divadla a do srdcí několika generací diváků. Za svou celoživotní činnost byl oceněn čestným odznakem „Zlatý Tyl“ udělovaným nejvýznamnějším osobnostem českého ochotnického divadla.
Začátkem března se objevila na pultech jeho kniha „Historie Chlumeckého divadla“.
Když jsem před dvěma roky pana Lauterbacha oslovil, zda by souhlasil s tím, aby materiál, který již několik let vychází na pokračování v CHL, vyšel tiskem jako ucelené dílo, jen se pousmál, i když ho to zjevně potěšilo. Možná si myslel, že je to jen zdvořilostní věta pronesená v rámci našeho rozhovoru. Ale čím více jsme o tomto nápadu mluvili, tím více se mu zamlouval, a tak se začal rýsovat projekt, který se za pomocí grantů od Královéhradeckého kraje, Nadace Duhová energie, Ministerstva kultury a s podporou města, podařilo realizovat.
Knížka velmi kultivovaně vypráví o historii chlumeckého divadla a opírá se o bohaté dobové záznamy, novinové články, recenze a fotografický materiál. To vše je proloženo osobními vzpomínkami autora a vytváří komplexní a úplný obraz kulturního života v Chlumci, v němž mělo a má ochotnické divadlo velkou tradici.
„Díky Antonínu Lauterbachovi se podařilo uchovat v přehledné a obdivuhodně celistvé podobě obsažný doklad o životě města v průběhu sedmi desetiletí kardinálních proměn společensko-politických poměrů v období od první republiky, druhé republiky, německé okupace, krátkého údobí poválečné demokracie i komunistické totality. Antonín Lauterbach je zosobněná historie kulturního dění v Chlumci za uplynulých více než sedmdesát let. Je mimořádně kvalifikovaným autorem nejenom ke svým literárním dispozicím a metodologickým předpokladům, ale i vzhledem k své mnohaleté osobní účasti a významnému podílu na činnosti a vynikajících výsledcích Pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera, která byla profilovým chlumeckým sdružením pěstujícím zájmové ochotnické divadelnictví“ napsal o knize PhDr. Karel Richter.
Pana Lauterbacha jsem v průběhu uplynulých dvou let navštívil ještě mnohokrát, abychom společně konzultovali postup prací na knize a vždy to bylo velmi příjemné a plodné setkání. Krátce po dokončení rukopisu jsem ho požádal o odpovědi na několik otázek o jeho velké lásce k divadlu a literární tvorbě.
Co pro vás znamená amatérské divadlo?
Především záchytný bod. Mým životním snem bylo stát se hercem z povolání. Moje druhá matka, která dobře poznala svízelný život dřívějšího kočovného herce, po mých studiích správně nasměrovala mé životní kormidlo. Stal jsem se učitelem a jako přívěsek se plně věnoval amatérskému divadlu.
Které období bylo podle vás nejúspěšnější v historii chlumeckých ochotníků?
Je to paradox. Za protektorátu. Po celou dobu druhé světové války nevychladla v Chlumci divadelní scéna. Ročně zinscenovat přes 40 představení znamenalo hezké vypětí a oběť.
Jaké role jste hrál nejraději?
Víceméně charakterní, i když si pořádně zadovádět v Burianovkách jsem nikdy neodmítl. v nich jsem vždy hrál hlavní role.
Zúčastnil jste se také Jiráskova Hronova, kolikrát a kdy to bylo?
Celkem dvakrát. Na 10. Jiráskovu Hronovu v roce 1940 a na 18. Jiráskovu Hronovu v roce 1948.V roce 1940 jsme hráli od J.Vrchlického „Námluvy Pelopovy“ a v roce 1948 O.E.Leskovu hru „Peldramové“.
Byl jste raději autorem, hercem nebo režisérem?
Nejraději autorem, to jsem měl své soukromí plně pro sebe. A bylo mně dobře.
Připravil jste k vydání knihu „Historie chlumeckého divadla,“ co vás vedlo k tak
rozsáhlému projektu ?
Upřímná úcta a láska k našemu slavnému rodáku. Když se řekne Chlumec nad Cidlinou, většině lidí vyvstane jméno V.K.Klicpera a tudíž divadlo. A pak to byl můj koníček.
Máte přehled o své literární tvorbě, co všechno jste napsal?
Ve svém mládí hlavně se Slávou Cónem jsme psávali pro sokolské Šibřinky půlnoční scény,
v době revue jsme společně spáchali revue „Chlumec v revoluci aneb Bomba u Cidliny,“ dále revue Chlumec včera a dnes a konečně i operetu Pro vévodkyni a reportážní hru „Z urny
století.Sám jsem napsal divadelní hry Uragan, Morana, Vruboun posvátný, Ruce vzhůru, Pětilistá růže, O zajetí krále Václava, Vězeň na Bezdězu, Velká láska, Od případu k případu, Šťastný dědic, Když má někdo Filipa, Špion v Grandu. Z povídek Láska a utrpení panoše Jana, Útěk z bídy, román Když ještě Shakespeare žil aneb Armon a Sylva a konečně jmenovanou Historii chlumeckého divadla.
Jste jedním ze zakladatelů Klicperova Chlumce, jaký byl jeho záměr v době založení?
Byli jsme tehdy vlastně tři. Sláva Cón, O.E.Lesk a já, kteří jsme usilovali po vzoru Jiráskova Hronova založit i slávu našeho rodáka V.K.Klicpery a obdobně každoročně pořádat Klicperův Chlumec. Se svou myšlenkou jsme u výboru „Klicpery“ neuspěli, museli jsme ještě nějaký rok počkat, než uzrála.
Jak vidíte festival dnes?
Je vidět, že se v Chlumci opravdu něco závratného děje, festival hodně získal na kvalitě.
Myslíte, že je dobré, aby se KCH stal celostátní přehlídkou ?
Proč ne? Byl již dvakrát celostátní - při 13. a 18. Ročníku. Zkusit se to může potřetí.
Jak se díváte na to, aby se stal KCH přehlídkou původní české veselohry?
Podle mého si myslím, že Klicperův Chlumec ochuzujeme a hlavně diváka o skutečně významná dramatická díla.Všehochuť nikdy neškodí.
Jak vidíte budoucnost chlumeckých ochotníků a Klicperova Chlumce?
Na obzoru se rýsuje barva růžová. Zní to sice nadneseně, ale hlavně byla by hrozná chyba, nemyslet trochu dál. Je třeba trochu ruchu a vzletu. Jen neustrnout.
M. Zmítko