KODEŠOVÁ, Eva. Úvaha o nastupující generaci v souborech, které mají dlouhou tradici. Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2025. Rkp.
Úvaha o nastupující generaci v souborech, které mají dlouhou tradici.
Slovo dalo slovo, a po představení mladých začínajících hercích v Němčickém souboru jsme se s vedoucí souboru Ivou Dvořákovou daly do noční diskuse o tom, co můžeme my, senioři, prošlí divadlem, dát začínajícím amatérským hercům. A pak přišel od Ivy nápad – napiš to. Tož, tak píšu. Však su na Hané.
Hodně tradičních amatérských divadel trápí odliv mladých lidí z této oblasti. Pro nás bylo divadlo celý život, chtěli jsme se scházet, zkoušet, těšili jsme se na sebe. Začali jsme jezdit po přehlídkách, vzdělávali jsme se, měli jsme témata, mohli jsme se proti něčemu vymezovat. A pak přišla sametová revoluce. Chvíli bylo divadlo, jak profesionální, tak amatérské ve vzduchoprázdnu. Lidé mohli cestovat, studovat, měnit zaměstnání a na kulturu, kterou mají za humny a je kořením života najednou nebyl čas. Nebyl čas na tradice, zakořeněné v naší malé zemičce. Naštěstí jsme se hluboce mýlili. Touha po společném scházení, po „koníčkaření“ se vrátila. Návrat je pomalý, ale je. Zase se objevují soubory, které chtějí hrát, vyjadřovat se k něčemu. Jen mladí mají spoustu dalších zájmů a nabídek. Mají jiné možnosti, chtějí vyzkoušet všechno. Hledají svoji prioritu. Vidím, že se soubory spojují, půjčují si herce, režiséry, výtvarníky. Vzniká mnoho nových přehlídek po republice. Znovu se objevilo sousedské divadlo, jako v době národního obrození. Pro takové soubory není cílem jet na přehlídku a soutěžit. Pro ně je důležité „potkávat se“. A pak jsou soubory, které mají ambice a chtějí poměřovat svoje síly. Jenomže divadlo je subjektivní záležitost. Co se líbí mě, nemusí se líbit druhým. Zdá se, že to může některé mladé lidi odradit. Ale na to, jak přivést mladé do amatérského souboru, není žádný recept od paní Rettigové.
Píši a nahlas přemýšlím si o tom, že nemá cenu je poučovat, peskovat, utlačovat, trvat na tradicích v duchu: „Tak to bylo vždy! Tak to dělejte!“. Ne, naopak. Dělejte si divadlo, jak chcete, nabijte si pusu, zkoušejte, vymýšlejte, jezděte na přehlídky, vzdělávejte se, …. Zkrátka, kdo nic nedělá, nic nezkazí. To je koloběh života ve společnosti. Myslím, že naším úkolem je vytvořit pro tvorbu dobré zázemí, můžeme nabídnout pomocnou ruku, pokud o ni požádají. Když od nás budou chtít slyšet radu, tak si o ni řeknou. A my, služebně starší, se nesmíme zabývat tím, jestli na naši radu dají, a jestli to tak udělají. Je to jejich právo, dělat si věci po svém. Však my jsme také neposlouchali a šli jsme si svou cestou. Můžeme v nich podporovat zájem a být připraveni pomáhat jim. Můžeme si společně s nimi, zavzpomínat jaké to bylo, jak jsme začínali s divadlem my. A oni se k tomu postaví podle svého rozumu. Pro mě je důležité, aby naše nová nastupující generace měla touhu po spolupráci s námi. Pokud to tak bude, je to velké vítězství.
Musím říci, že dnes, v pondělí, když tyto řádky píši, mám velkou radost, protože v souborech, které jsme dosud viděli (Němčice, Uherčice, Hvozdná), je spoustu mladých. Dá se mluvit o tom, že mezigenerační soubory tu jsou. Věřím, že někteří u divadla zůstanou a budou pokračovat v duchu tradic českého amatérského divadla.
Eva Kodešová
KODEŠOVÁ, Eva. Úvaha o nastupující generaci v souborech, které mají dlouhou tradici. Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2025. Rkp.
Slovo dalo slovo, a po představení mladých začínajících hercích v Němčickém souboru jsme se s vedoucí souboru Ivou Dvořákovou daly do noční diskuse o tom, co můžeme my, senioři, prošlí divadlem, dát začínajícím amatérským hercům. A pak přišel od Ivy nápad – napiš to. Tož, tak píšu. Však su na Hané.
Hodně tradičních amatérských divadel trápí odliv mladých lidí z této oblasti. Pro nás bylo divadlo celý život, chtěli jsme se scházet, zkoušet, těšili jsme se na sebe. Začali jsme jezdit po přehlídkách, vzdělávali jsme se, měli jsme témata, mohli jsme se proti něčemu vymezovat. A pak přišla sametová revoluce. Chvíli bylo divadlo, jak profesionální, tak amatérské ve vzduchoprázdnu. Lidé mohli cestovat, studovat, měnit zaměstnání a na kulturu, kterou mají za humny a je kořením života najednou nebyl čas. Nebyl čas na tradice, zakořeněné v naší malé zemičce. Naštěstí jsme se hluboce mýlili. Touha po společném scházení, po „koníčkaření“ se vrátila. Návrat je pomalý, ale je. Zase se objevují soubory, které chtějí hrát, vyjadřovat se k něčemu. Jen mladí mají spoustu dalších zájmů a nabídek. Mají jiné možnosti, chtějí vyzkoušet všechno. Hledají svoji prioritu. Vidím, že se soubory spojují, půjčují si herce, režiséry, výtvarníky. Vzniká mnoho nových přehlídek po republice. Znovu se objevilo sousedské divadlo, jako v době národního obrození. Pro takové soubory není cílem jet na přehlídku a soutěžit. Pro ně je důležité „potkávat se“. A pak jsou soubory, které mají ambice a chtějí poměřovat svoje síly. Jenomže divadlo je subjektivní záležitost. Co se líbí mě, nemusí se líbit druhým. Zdá se, že to může některé mladé lidi odradit. Ale na to, jak přivést mladé do amatérského souboru, není žádný recept od paní Rettigové.
Píši a nahlas přemýšlím si o tom, že nemá cenu je poučovat, peskovat, utlačovat, trvat na tradicích v duchu: „Tak to bylo vždy! Tak to dělejte!“. Ne, naopak. Dělejte si divadlo, jak chcete, nabijte si pusu, zkoušejte, vymýšlejte, jezděte na přehlídky, vzdělávejte se, …. Zkrátka, kdo nic nedělá, nic nezkazí. To je koloběh života ve společnosti. Myslím, že naším úkolem je vytvořit pro tvorbu dobré zázemí, můžeme nabídnout pomocnou ruku, pokud o ni požádají. Když od nás budou chtít slyšet radu, tak si o ni řeknou. A my, služebně starší, se nesmíme zabývat tím, jestli na naši radu dají, a jestli to tak udělají. Je to jejich právo, dělat si věci po svém. Však my jsme také neposlouchali a šli jsme si svou cestou. Můžeme v nich podporovat zájem a být připraveni pomáhat jim. Můžeme si společně s nimi, zavzpomínat jaké to bylo, jak jsme začínali s divadlem my. A oni se k tomu postaví podle svého rozumu. Pro mě je důležité, aby naše nová nastupující generace měla touhu po spolupráci s námi. Pokud to tak bude, je to velké vítězství.
Musím říci, že dnes, v pondělí, když tyto řádky píši, mám velkou radost, protože v souborech, které jsme dosud viděli (Němčice, Uherčice, Hvozdná), je spoustu mladých. Dá se mluvit o tom, že mezigenerační soubory tu jsou. Věřím, že někteří u divadla zůstanou a budou pokračovat v duchu tradic českého amatérského divadla.
Eva Kodešová
KODEŠOVÁ, Eva. Úvaha o nastupující generaci v souborech, které mají dlouhou tradici. Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2025. Rkp.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.