Divadelní ochotnický spolek Máj z Vřesovic se představil s dramatizací románu Boženy Němcové Babička. Soubor Máj z Vřesovic se na přehlídkovém jevišti představil vůbec poprvé. Dramatizaci doplnil o vstupy na předscéně, zařazované v době, kdy je třeba provést přestavbu. Jejich obsahem jsou vzpomínky současníků B. Němcové, dopisy B. Němcové a jejího manžela a rekapitulace autorčina života a díla. V závěru hry byly zařazeny dvě písně z dílny Z. Svěráka a J. Uhlíře. Tato skladba dodávala představení přídech jakéhosi výchovně vzdělávacího pořadu a sousedského představení. Soubor však své uvedení babičky zamýšlel jako řádnou divadelní inscenaci. Poptávka po ní byla i mimo rámec Vřesovic. Soubor ji sehrál cca 25 krát i v dalších obcích, čímž překročil dimenze sousedského divadla. Nicméně, navzdory tomu má vřesovické představení rysy „osvětového“ a sousedského divadla a bezesporu plní funkci společenskou. Je to mj. dáno i tím, že soubor vznikl cca před pěti lety, navazuje po dlouhé době na někdejší přerušenou divadelní tradici obce, čítající 420 obyvatel. Dvacet herců se přitom ocitlo na jevišti v inscenaci Babičky. Připočteme-li další technické a obslužné funkce, uvědomíme si jak mohutná je procentuální účast občanů Vřesovic na kulturním životě obce, jak vzácné je to společenství lidí.
Soubor je vícegenerační - od dětí předškolního věku po seniory. To také poskytlo možnost dobrého typového obsazení personálně velké hry. Inscenace se hrála v jednoduché scéně, vybavené nejnutnějším mobiliářem a uzavřené malovanými paravánovými prospekty, označujícími místa děje. Režisér Josef Fica vedl incenaci a herce v logickém aranžmá, v uměřenosti prostředků a prostotě projevu. Patrně nevelká zkušenost režiséra i herců byla důvodem nepřekročení jevištního tvaru vřesovické Babičky do dimenze vpravdě divadelní. Chyběla výstavba dramatických situací, mezi postavami nebyly vybudovány vztahy, problémem byly tempo a rytmus jednotlivých obrazů a celé inscenace.