Velký Újezd u Rakovníka, 186x
Praha, Aklademici 1868 Čestmír (Tyl) jako kníže Vlastislav Josef Štolba,
1869 Žižkova smrt (Kolár), jako Žižka Josef Štolba,
Štolba, Josef, Z mého života, s. 58-59
Zatím byl se ze mne vyvinul náruživý ochotník. Trávíval jsem v pozdějších letech prázdniny a svátky u strýce, faráře Ullmanna, bratra architekte Ullmanna, jenž vystavěl mimo jiné také palác České spořitelny, ve Velkém Újezdě u Rakovníka, a strýc farmář byl náhodou zase divadelníkem tělem i duší. Pořídil sám v místním hostinci velice slušné jeviště a pořádal pravidelná ochotnická představení, k nimž asentoval nejen vesnickou mládež obého pohlaví, ale i hospodyni svou, tetu Lori, neť její a čiperného hospodářského adjunkta z panského dvora Újezdského, a v nichž hrával jsem vždy některou z hlavních úloh. Ke každému představení dostavovalo se fürstenbergské úřednictvo z celého okolí, u něhož byl strýc velice oblíben, a za režie jeho provozovány tu hry s takovým úspěchem, že ochotnická družina Velko-Újezdská slynula záhy po celém kraji jako jedna z nejlepších. A já býval duší představení těch. Neboť nejen že měl jsem z dob, v rodině Bartelmusových strávených, výbornou k tomu průpravu, ale jsa v stálém styku s pražským divadlem, odkoukal jsem hercům jeho ledacos, čímž uváděl jsem venkovské publikum přímo v nadšení.
Průběhem doby stal jsem se také účastníkem akademických představení v Praze a dobyl jsem si jako Žižka v Kolárově „Žižkově smrti“ takového úspěchu, že něm.Politik napsala v čísle ze dne 18.června 1869 o mně slova, jež by se mně byla stala málem osudnými: „Z mladých těch mužů, kteří vesměs s největší horlivostí a pílí provedení úloh svých se byli ujali, jmenujeme jen právníka pana Štolbu, kterýžto hrál titulní úlohu, a již loňského roku při téže příležitosti jako kníže Vlastislav v Tylově „Čestmíru“ zvláštní naši pozornost upoutal jako neobyčejně nadaný, myslící umělec-ochotník.“
A úspěch ten omámil mne tak, že kdyby nebylo bývalo tehdá odporu otcova, stál bych dnes snad v řadách českého herectva.