JINDŘICHOV viz též PUSTÉ ŽIBŘIDOVICE o.Šumperk
První hra byla nacvičena v 50tých letech díky příchodu mladých manželů na dvojtřídní školu do obce Pusté Žibřidovice u polských hranic. Kromě stařičké hospody s jevišťátkem neměli nic. Na první čtené zkoušky se začali vytypovaní lidé scházet v učitelském bytě a s obrovským elánem se dali do shánění potřebného, aby se vůbec dalo hrát. Nejprve nacvičili hru Vojnarka, pak náročnou hru pro děti Veverka Zrzečka.
V roce 1953 se obec sloučila s Jindřichovem a zde činnost pokračovala v továrně místní papírny ve známém Apelsálu. Akustika nic moc, ale prostorné jeviště, veliký sál s přísálím, větší výběr lidí ochotných zahrát si. Zahajovali hrou Gorali a o rok později se pustili do Lucerny. Potom byl soubor nucen přestěhovat se do místního kina a ve více méně náznakové scéně sehráli 3 hry a pár estrád. Např: Nevíte o bytě (malé obsazení v krojích), Půlnoční mše (esesáka odmítl hrát místní komunistický funkcionář ze strachu o svůj existenční postup). V další části obce v Habarticích na maličkém podiu sehráli hru Paní Marjánka matka pluku. Činnost zakončena začátkem 60tých let hrou Její pastorkyňa.
(Smyčková)
Vzpomínala E.Tomášková.