PÁNEK, Václav. 130 let Sdružení divadelních ochotníků J. K. Tyl Sezemice. (II.část). In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka Pardubice : Klub přátel Pardubicka 30, č. 9-10, (1995,) s. 230-232.
Pánek, Václav -
130 let "Sdružení divadelních ochotníků J. K. Tyl" Sezemice. (II.část). Pánek, Václav. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka Pardubice : Klub přátel Pardubicka 30, č. 9-10, (1995,) s. 230-232.
Kulturní a společenský život občanů Sezemic a širokého okolí obohacovalo již na počátku min. stol. ochotnické divadlo. V časopise Květy a Česká osvěta se dokonce dočítáme, že se u nás hrálo divadlo již před r. 1817, ale na veřejnost v pravém slova smyslu vystoupili ochotníci r. 1836. Rozličná byla místa, kde sobě Thalia stánek za celé půlstoletí vyvolila, " Divadelní knihy zápisné vykazují veliký počet her, které sepsány byly. . . ", píše P. A. Kopecký v knize Sezemice nad řekou Loučnou. Dr. Josef Volf ve svém spise České lidové knihovny do r. 1848 uvádí, že . . . veřejnou knihovnu v Sezemicích založil r. 1847 Josef Pelikán, místopřísežný zkoušený radní města Sezemic, který nakoupil knihy z výtěžků divadelních představení ". J. Pelikán byl vrstevníkem J.K. Tyla a svými články přispíval do Květů, Čechoslava a Věnce. Byli to právě členové založeného čtenářského spolku v Sezemicích, písmáci, studenti, učitelé, kněží i řemeslníci, kteří jako neorganizovaný divadelní spolek sehráli již od r. 1836 několik představení. Z doby působení čtenářského spolku, který měl na tehdejší dobu velmi bohatou knihovnu a čítárnu v městské radnici, se zachovala " Památná kniha sdružení divadelních ochotníků ", která zachycuje 16 divadelních večerů z let 1847-1849.
První zpráva z té doby je datována 7.11.1847, kdy byla hrána fraška vídeňského rodáka I.F. Castelliho "Dva přátelé a jeden kabát" a veselohra "Vyzvědač" od Jana Nepomuka Lhoty, magistrátního úředníka v Hradci Králové. ( Citát z Dějin českého divadla : "Vyzvědač je nejsmělejší tehdejší pokus o hru ze současného českého života . .. " ) Je zajímavé, že sezemičtí ochotníci už tehdy si vybírali hry ze současnosti a brzy po Praze to byly právě Sezemice, kde se hrály Tylovy hry 26.12. 1847 Paní Marjánka, matka pluku, 19. 3. 1848 Paličova dcera, hry V.K. Klicpery a Jana Nepomuka Štěpánka. 9. 4. 1849 uvedli pozoruhodnou a svého času slavnou osudovou tragedii vídeňského Franze Grillparzera " Prámáti "( česká premiéra v Stavovském divadle 1. ledna 1825 ). I v době tuhého Bachova absolutismu hrálo se divadlo dál, a tak častými hosty byli nejen jmenovaní již autoři, ale i F.J. Rubeš. Štěpánková hra "Jaroslav a Božena anebo Zboření hradu Kunětického" vynesla při premiéře ( 6.3. 1864 ) 31 zlatých 61 krejcar. Je záznam v pokladní knize, že z výtěžku bylo posláno 60 zlatých na stavbu Národního divadla.
9. duben 1864 se stal významným dnem pro ochotnický život ve městě. Činnost divadelníků se nejen nezastavila, ale byl i řádně ustaven Spolek divadelních ochotníku, který má pevné stanovy a svůj výbor. Na slavnostní veřejné schůzi, konané na radnici a početně navštívené, je zvolen předsedou, tehdy se říkalo ředitel, purkmistr kupec Václav Pánek, organizátor společenského života ve městě, který o rok později, "9. května 1869 společně se sedmi bratřími a učitelem Baudyšem křísí Tělocvičnou jednotu Sokol z věčného spánku. . . ." ( výňatek z Kroniky těl. výchovy města Sezemic ). Za jednatele byl vybrán a zvolen poštmistr Jar. Balcar a režisérem kaplan Ad. Schlógl. Postavu jiného člena výboru kostelníka Jáchyma Václava Stehlíka vyzvedl učitel Jaroslav Panáček v povídce " Splněný sen kostelníka Jáchyma ". Připomeňme si alespoň její závěr.
' . . Sváteční klid a pohoda se rozhostily v sále, když všichni přistupovali ke stanovám a podpisem stvrzovali členství ve spolku a zvolení. Také Jáchym Stehlík stvrdil zde svou radost : Václav Joachym Stehlík, reguisiter. I ty kudrlinky u " k " zatočil jako mladík se svou tanečnicí při mazurce. . . .Se schodů se scházelo za hovoru a úsměvů. Před radním domem se všichni rozcházeli domů, do hospody, do polí. Starý Stehlík pospíchal domů. Šel dnes nějak mladě, pružně. Onu sváteční náladu předá zvonům, které teď rozhoupe, až se zvonice bude chvět v základech.. . Míří ke zvonici s popěvkem na rtech. Náhle mu však něco obrátí kroky. Odhodlaně se vrací do domu. Z malé poličky zpod kříže bere svěcenou křídu a pomalu, vážně a krasopisně píše na břevno nade dveřmi:
9. dubna 1864
Sláva českému divadlu
A pak jde zvonit klekání".
R. 1866 se stal spolkovým režisérem PJ. Musílek, který se tehdejší války při výkonu povolání nakazil cholerou a koncem roku zemřel. Po dalších 15 let byl režisérem a duší spolku kaplan Antonín Kopecký, výrazná postava společenského života města, než se r. 1887 stal farářem ve Dřítči. Jeho dějiny města | Sezemice nad řekou Loučnou, jejich minulost a přítomnost " vyšly nákladem obce r. 1887 v Kutné Hoře. Je autorem historické hry " Sezemice v bouřích husitských která byla provedena 21. 12. 1884. Dekorace, zejména hrad Kunětice si namaloval autor sám. Spolkové jeviště v sále u Vojáčků muselo být pro každé představení znovu postaveno a pak zase rozebráno. Kronikář spolku Fr. Říha v "Přehledu význačných her XIX. a XX. stol. " píše : " ... Divadlo se hrálo v hostinci u Vojáčků. Na každé představení musel divadelní famulus Stříbrný jeviště postavit a po jeho skončení zase zbourat. Od r. 1870 jsme měli už oponu. Namaloval ji za 70 zlatých malíř pokojů Chalupa. Představovala Kunětickou horu a kus našeho Polabí. V divadelním sále bylo na lavicích 55 míst k sezení . . ."I přes tyto potíže s jevištěm se hraje dál a s větším zápalem. Připomínáme si z her Klicperových "Každý něco pro vlast" (16. 5. 1864 ), z Tylových her "Strakonický dudák" ( 21. XI. 1869, později v r. 1906 nové ). Jejího hrdinu nazval O. Fischer "nejčeštéjším výrazem muzikantského ducha ". Vedle tehdy oblíbených hojně překládaných a upravovaných dramatiků se objeví i sentimentální Charlotta Birch - Pfeifrová se "Sedlákem Zlatodvorským" ( 19 9.1871 ) a "Sirotkem lowoodským " ( 28. 2. 1872 }. Troufalým úspěšným činem se stalo zahrání slavné občanské truchlohry "Úklady a láska " od Friedricha Schillera ( 9. 3. 1873 ), kterou pro její nadčasovou útočnost staví divadelní historik Joseph Gregor po bok antickým tragikům a Shakespearovým historickým hrám. 16. 3.1875 je uveden Moliérův "Lakomec" a v temže roce Šamberkův " Blázinec v I. poschodí", 29. 2.1880 "Střelec kouzelník" (romantická činohra se zpěvy) od Carl. M. v. Webra, 14. 3. téhož roku "Zlý duch Lampacivagabundus" od J.N. Nestroye. 20.12. Štolbovi "Staří blázni" a na vánoce J. Neruda "Ženich z hladu" a "Prodaná láska". Tak bohatá aktivita ochotníků je důsledkem daru - nového jeviště, střídají se v předsednickém a režisérském křesle známé sezemické postavy, repertoár je pestrý, frašky, veselohry, jednoaktovky. 15. 4. 1895 uvedena veselá parodie rytířských her "Ženichové" od S.K. Macháčka. R. 1896 se mění název spolku na "Spolek divadelních ochotníků J.K.Tyl v Sezemicích" a následujícího roku se stěhují ochotníci na stálé jeviště U Beránka / dnes U Labutě ). Přibývají hry autorů klasiků Fr. Šamberka, L. Stroupežnického. Pozoruhodné je uvedení první dramatické práce AI. Jiráska "Vojnarka" a po ní 9. 7. 1911 v režii J. Urbana pohádková "Lucerna". Dalším odvážným činem je inspirace krutého dramatu Lva Nikolajeviče Tolstého "Vláda tmy" v r. 1900. Snad "únava z divadla", jak píše Dr.P. Thein ve svých studiích o divadle z našeho kraje, ale je jisté tolik, že I. světová válka podtrhla skutečnost, že Spolek div. ochot. J.K.Tyl v Sezemicích r. 1917 odumřel.
- Pokračování-
Prameny:
P.A.Kopecký : Sezemice nad řekou Loučnou, jejich minulost a přítomnost
Pokladní kniha Spolku divadelních ochotníků z r. 1847- 49
Almanach 110 let J.K.Tyla v Sezemicích
Kronika Tělesné výchovy města Sezemice
J. Panáček : Splněný sen kostelníka Jáchyma
Fr. Říha : Přehled význačných her XIX a XX. století
Dr. Pavel Thein : Studie o divadlu v našem kraji
Vyšlo ve zprávách KPP 7-8 / 1995
Václav Pánek, 15.06.2009
130 let "Sdružení divadelních ochotníků J. K. Tyl" Sezemice. (II.část). Pánek, Václav. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka Pardubice : Klub přátel Pardubicka 30, č. 9-10, (1995,) s. 230-232.
Kulturní a společenský život občanů Sezemic a širokého okolí obohacovalo již na počátku min. stol. ochotnické divadlo. V časopise Květy a Česká osvěta se dokonce dočítáme, že se u nás hrálo divadlo již před r. 1817, ale na veřejnost v pravém slova smyslu vystoupili ochotníci r. 1836. Rozličná byla místa, kde sobě Thalia stánek za celé půlstoletí vyvolila, " Divadelní knihy zápisné vykazují veliký počet her, které sepsány byly. . . ", píše P. A. Kopecký v knize Sezemice nad řekou Loučnou. Dr. Josef Volf ve svém spise České lidové knihovny do r. 1848 uvádí, že . . . veřejnou knihovnu v Sezemicích založil r. 1847 Josef Pelikán, místopřísežný zkoušený radní města Sezemic, který nakoupil knihy z výtěžků divadelních představení ". J. Pelikán byl vrstevníkem J.K. Tyla a svými články přispíval do Květů, Čechoslava a Věnce. Byli to právě členové založeného čtenářského spolku v Sezemicích, písmáci, studenti, učitelé, kněží i řemeslníci, kteří jako neorganizovaný divadelní spolek sehráli již od r. 1836 několik představení. Z doby působení čtenářského spolku, který měl na tehdejší dobu velmi bohatou knihovnu a čítárnu v městské radnici, se zachovala " Památná kniha sdružení divadelních ochotníků ", která zachycuje 16 divadelních večerů z let 1847-1849.
První zpráva z té doby je datována 7.11.1847, kdy byla hrána fraška vídeňského rodáka I.F. Castelliho "Dva přátelé a jeden kabát" a veselohra "Vyzvědač" od Jana Nepomuka Lhoty, magistrátního úředníka v Hradci Králové. ( Citát z Dějin českého divadla : "Vyzvědač je nejsmělejší tehdejší pokus o hru ze současného českého života . .. " ) Je zajímavé, že sezemičtí ochotníci už tehdy si vybírali hry ze současnosti a brzy po Praze to byly právě Sezemice, kde se hrály Tylovy hry 26.12. 1847 Paní Marjánka, matka pluku, 19. 3. 1848 Paličova dcera, hry V.K. Klicpery a Jana Nepomuka Štěpánka. 9. 4. 1849 uvedli pozoruhodnou a svého času slavnou osudovou tragedii vídeňského Franze Grillparzera " Prámáti "( česká premiéra v Stavovském divadle 1. ledna 1825 ). I v době tuhého Bachova absolutismu hrálo se divadlo dál, a tak častými hosty byli nejen jmenovaní již autoři, ale i F.J. Rubeš. Štěpánková hra "Jaroslav a Božena anebo Zboření hradu Kunětického" vynesla při premiéře ( 6.3. 1864 ) 31 zlatých 61 krejcar. Je záznam v pokladní knize, že z výtěžku bylo posláno 60 zlatých na stavbu Národního divadla.
9. duben 1864 se stal významným dnem pro ochotnický život ve městě. Činnost divadelníků se nejen nezastavila, ale byl i řádně ustaven Spolek divadelních ochotníku, který má pevné stanovy a svůj výbor. Na slavnostní veřejné schůzi, konané na radnici a početně navštívené, je zvolen předsedou, tehdy se říkalo ředitel, purkmistr kupec Václav Pánek, organizátor společenského života ve městě, který o rok později, "9. května 1869 společně se sedmi bratřími a učitelem Baudyšem křísí Tělocvičnou jednotu Sokol z věčného spánku. . . ." ( výňatek z Kroniky těl. výchovy města Sezemic ). Za jednatele byl vybrán a zvolen poštmistr Jar. Balcar a režisérem kaplan Ad. Schlógl. Postavu jiného člena výboru kostelníka Jáchyma Václava Stehlíka vyzvedl učitel Jaroslav Panáček v povídce " Splněný sen kostelníka Jáchyma ". Připomeňme si alespoň její závěr.
' . . Sváteční klid a pohoda se rozhostily v sále, když všichni přistupovali ke stanovám a podpisem stvrzovali členství ve spolku a zvolení. Také Jáchym Stehlík stvrdil zde svou radost : Václav Joachym Stehlík, reguisiter. I ty kudrlinky u " k " zatočil jako mladík se svou tanečnicí při mazurce. . . .Se schodů se scházelo za hovoru a úsměvů. Před radním domem se všichni rozcházeli domů, do hospody, do polí. Starý Stehlík pospíchal domů. Šel dnes nějak mladě, pružně. Onu sváteční náladu předá zvonům, které teď rozhoupe, až se zvonice bude chvět v základech.. . Míří ke zvonici s popěvkem na rtech. Náhle mu však něco obrátí kroky. Odhodlaně se vrací do domu. Z malé poličky zpod kříže bere svěcenou křídu a pomalu, vážně a krasopisně píše na břevno nade dveřmi:
9. dubna 1864
Sláva českému divadlu
A pak jde zvonit klekání".
R. 1866 se stal spolkovým režisérem PJ. Musílek, který se tehdejší války při výkonu povolání nakazil cholerou a koncem roku zemřel. Po dalších 15 let byl režisérem a duší spolku kaplan Antonín Kopecký, výrazná postava společenského života města, než se r. 1887 stal farářem ve Dřítči. Jeho dějiny města | Sezemice nad řekou Loučnou, jejich minulost a přítomnost " vyšly nákladem obce r. 1887 v Kutné Hoře. Je autorem historické hry " Sezemice v bouřích husitských která byla provedena 21. 12. 1884. Dekorace, zejména hrad Kunětice si namaloval autor sám. Spolkové jeviště v sále u Vojáčků muselo být pro každé představení znovu postaveno a pak zase rozebráno. Kronikář spolku Fr. Říha v "Přehledu význačných her XIX. a XX. stol. " píše : " ... Divadlo se hrálo v hostinci u Vojáčků. Na každé představení musel divadelní famulus Stříbrný jeviště postavit a po jeho skončení zase zbourat. Od r. 1870 jsme měli už oponu. Namaloval ji za 70 zlatých malíř pokojů Chalupa. Představovala Kunětickou horu a kus našeho Polabí. V divadelním sále bylo na lavicích 55 míst k sezení . . ."I přes tyto potíže s jevištěm se hraje dál a s větším zápalem. Připomínáme si z her Klicperových "Každý něco pro vlast" (16. 5. 1864 ), z Tylových her "Strakonický dudák" ( 21. XI. 1869, později v r. 1906 nové ). Jejího hrdinu nazval O. Fischer "nejčeštéjším výrazem muzikantského ducha ". Vedle tehdy oblíbených hojně překládaných a upravovaných dramatiků se objeví i sentimentální Charlotta Birch - Pfeifrová se "Sedlákem Zlatodvorským" ( 19 9.1871 ) a "Sirotkem lowoodským " ( 28. 2. 1872 }. Troufalým úspěšným činem se stalo zahrání slavné občanské truchlohry "Úklady a láska " od Friedricha Schillera ( 9. 3. 1873 ), kterou pro její nadčasovou útočnost staví divadelní historik Joseph Gregor po bok antickým tragikům a Shakespearovým historickým hrám. 16. 3.1875 je uveden Moliérův "Lakomec" a v temže roce Šamberkův " Blázinec v I. poschodí", 29. 2.1880 "Střelec kouzelník" (romantická činohra se zpěvy) od Carl. M. v. Webra, 14. 3. téhož roku "Zlý duch Lampacivagabundus" od J.N. Nestroye. 20.12. Štolbovi "Staří blázni" a na vánoce J. Neruda "Ženich z hladu" a "Prodaná láska". Tak bohatá aktivita ochotníků je důsledkem daru - nového jeviště, střídají se v předsednickém a režisérském křesle známé sezemické postavy, repertoár je pestrý, frašky, veselohry, jednoaktovky. 15. 4. 1895 uvedena veselá parodie rytířských her "Ženichové" od S.K. Macháčka. R. 1896 se mění název spolku na "Spolek divadelních ochotníků J.K.Tyl v Sezemicích" a následujícího roku se stěhují ochotníci na stálé jeviště U Beránka / dnes U Labutě ). Přibývají hry autorů klasiků Fr. Šamberka, L. Stroupežnického. Pozoruhodné je uvedení první dramatické práce AI. Jiráska "Vojnarka" a po ní 9. 7. 1911 v režii J. Urbana pohádková "Lucerna". Dalším odvážným činem je inspirace krutého dramatu Lva Nikolajeviče Tolstého "Vláda tmy" v r. 1900. Snad "únava z divadla", jak píše Dr.P. Thein ve svých studiích o divadle z našeho kraje, ale je jisté tolik, že I. světová válka podtrhla skutečnost, že Spolek div. ochot. J.K.Tyl v Sezemicích r. 1917 odumřel.
- Pokračování-
Prameny:
P.A.Kopecký : Sezemice nad řekou Loučnou, jejich minulost a přítomnost
Pokladní kniha Spolku divadelních ochotníků z r. 1847- 49
Almanach 110 let J.K.Tyla v Sezemicích
Kronika Tělesné výchovy města Sezemice
J. Panáček : Splněný sen kostelníka Jáchyma
Fr. Říha : Přehled význačných her XIX a XX. století
Dr. Pavel Thein : Studie o divadlu v našem kraji
Vyšlo ve zprávách KPP 7-8 / 1995
Václav Pánek, 15.06.2009
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.