Na dobrého koně vsadilo Divadlo Brod z Uherského Brodu, když se po předchozím přehlídkovém morytátu Ludvíka Aškenazyho Tonka Šibenice obrátil zkušený, tentokrát hrající režisér Roman Švehlík k inspiraci zábavně folklorní. Závěrem postního období rozpoutal s živou cimbálkou primáše Pavla Šupky a se spornějšími exteriérovými dotáčkami masopustní, vínem a slivovicí hojně zalévanou taškařici Vlastimila Pešky a lidového vyprávěče a literáta Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských. Spíše nežli populární televizní seriál posloužily tu za podklad dvě příbuzné, nářečím se lišící scénářové verze, jak je počátkem nového tisíciletí nastudoval šéf brněnské loutkářské Radosti souběžně v Uherském Hradišti a v domovském Ořechovském divadle. Při početném obsazení (většině z šestnácti pohybově a gagově disponovaných herců připadlo několik postav), v zarámování samozvaným vesnickým tribunálem, za uplatnění hravého principu „jenom jako“ a s neobtěžující snahou o zaktivizování hlediště odehrály se čtyři plnokrevně robustní, kompozičně propojené sekvence, vtipně pranýřující klevetné tetky, malicherné sousedské sváry, nadměrnou konzumaci „ankohólu“ i drastické výchovné metody tyranského otce. Bujaře rozverný, kolektivně stmelený a diplomem poctěný syntetický večer, neplagiátorsky napájený charakteristickou muzikální poetikou Ořechovských (Po všem hovno, po včelách med) právem vzbudil velký divácký ohlas.