Kdo rozšířil fámu, že Jirkovi Fréharovi je sedmdesát…?
Ať přijdete do kteréhokoli klubu profesionálního divadla v Čechách či na Moravě (a že jich je!), určitě tam budou znát Jirku Fréhara. Režíroval snad úplně všude a všude zanechal svou stopu. Miluje divadlo jako málokdo. Má ten krásný dar, že se vždy bezmezně zamiluje do hry, kterou právě režíruje a dokáže, v tom dobrém slova smyslu, do této hry „zblbnout“ i všechny ostatní. Ne nadarmo se mu s velmi laskavým a obdivným nádechem začalo říkat Pionýr. Znám Jirku a vím, že jeho láska k divadlu zahrnuje stejně tak profesionály jako amatéry. V tom opravdu rozdíly nedělá.
Se stejnou vervou jako režíruje, vedl například několik let jako jeden z hlavních lektorů Klub (tehdy ještě jenom) mladých divadelníků na Jiráskově Hronově. Setkání s ním byl opravdový zážitek, a to nejen pro frekventanty, ale pro všechny kolem. Ono se každý den nevidí, jak lektor rozebírá se svými posluchači do časných ranních hodin problémy divadla a na brzké rozcvičce je pak první, ale sám. Ostatní se začínají velmi unaveni trousit až mnohem později. Tuto příslovečnou vitalitu a nezdolnost jsme obdivovali již tehdy. Problém je, že mu zůstaly i do dnešních dnů. Že je Jirkovi už sedmdesát, tomu prostě nevěřím. Jirko, až Ti těch sedmdesát opravdu bude, tak to spolu pořádně oslavíme!
Prozatím přeju Tobě i nám ostatním, aby se Ti hodně dařilo a zůstal jsi, jaký jsi.
Milan Schejbal