1906 začal z Prahy do Říčan dojíždět na letní období mladík oddaný celým srdcem ochotnickému divadlu Byl to jeden z mála nadšenců, kteří se na svou zálibu řádně teoreticky připravili. Měl příležitost jako ochotník hrát v Praze pod vynikajícími režiséry, Wiesnerem ve vinohradském Národním domě, Budilem v Měšťanské besedě a Kavkou z Národního divadla. Mimo to navštěvoval odborné přednášky prof. O. Hostinského a prof. V. Tilleho na filosofické fakultě Karlovy university. Znal tedy teorii i praxi.
V pozdějších letech pak vydal příručku pro divadelní ochotníky Divadelní praktik a v rukopise po něm zůstalo několik přednášek jako Maskování, Herec a režisér, Studie role, Jevištní mluva, Dějiny divadla.
Ve svých vzpomínkách říká, že v době, kdy dojížděl do Říčan, byla tu činnost ochotnická skrovná a podprůměrná. V jednotlivých odborech byli nadaní jedinci, ale jejich práce nestačila zakrýt všechny nedostatky představení. To ho dráždilo a nutilo hledat cestu k nápravě. Vypomáhal při hrách, režíroval, ale všechna jeho snaha neměla žádoucí výsledek.
1914 režíroval ve Strašíně Jiráskovu Vojnarku.
1915, 24. 7. vstoupil do ochotnického života v Říčanech jako režisér, i jako herec, inscenoval dvě aktovky: Pařížští apači, a Princ Brk a princezna Džinarsta.
Teprve v Československé republice se podařilo Václavu Figarovi soustředit několik spolků a odborů v jeden, který pak nesl jméno Dramatické sdružení ochotníků v Říčanech.
1925 Matice divadelní uspořádala ve Vídni na pozvání DS Barák cyklus přednášek. Režie a dějiny divadla V. Figar, mimika Běla Horská, chování se na jevišti prof. Fr. Kocourek.
Václav Figar uspořádal v červenci a srpnu 1925 Dramatickou školu o šesti přednáškových večerech pro členy D. S. O.