Z Ostravy přijel na Mladou scénu soubor Blazeovaní s inscenací Nová vlna se starým obsahem. Název hry cituje titulek novinového článku českého komunistického týdeníku Tribuna z roku 1983.
Tématem inscenace (mimochodem velice cenným tématem) je smysl a postavení undergroundové kultury.
Respektive téma projevů svobody v nesvobodném prostředí prostřednictvím kultury. Téma je v textové rovině sdělováno prostřednictvím příběhu skupiny žáků, kteří v rámci školního programu zkoušejí divadelní hru o undergroundu. Jde o zajímavý případ divadla na divadle. Zajímavý proto,
že inscenace vznikla účelově pro potřeby Studentské historické konference, pořádané Gymnáziem Olgy Havlové (což bylo mimochodem zmíněno velmi vtipně v textu) v Ostravě-Porubě. V roce 2012 byla tématem této každoroční konference právě undergroundová kultura...
A tak se stalo, že hru o tom, jak hru o undergroundu zkoušejí žáci jednoho gymnázia, zahráli studenti tohoto gymnázia.
Divadlo na divadle se v tomto důmyslném zrcadlení stává nejen vyjadřovacím prostředkem, nýbrž i jedním z témat. Skvěle vypointovaným i v tom, že se postavy herců divadla na divadle mají hrát hru o demokracii. Chtějí o demokracii promlouvat prostřednictvím divadla, tedy disciplíny
výsostně nedramatické, centralizovaně řízené režisérkou.
Krásný a dramaticky nosný paradox. I tento vynikající nápad autorů textu (jde o divadlo autorské; spoluautor Petr Horák je současně režisérem inscenace) zůstal jen na papíře. Do inscenace se bohužel nepromítl. Hranice mezi jednotlivými polohami divadla na divadle nejsou v inscenaci režijně ani herecky dostatečně přesně odděleny. Slévají se. Pomyslný dialog mezi světem dramatických postav a světem herců, kteří tyto postavy zkoušejí hrát, se nekoná. Inscenace se snaží být kontaktní, ale její komunikace s publikem není funkční. Bezprostřednost projevu herců působí poněkud falešně. To se projevilo například v anketě, kterou herci krátce po začátku hry vedli s diváky v prvních řadách. Přikládali divákům k ústům mikrofon, diváci na ně nereagovali. Jeden z diváků (redaktor Malé na Mladé) kontroval dokonce tím, že vytáhl diktafon a začal si nahrávat na oplátku onoho herce s mikrofonem v ruce. Herci na nastalou situaci nedokázali jakkoli reagovat.
Herecké vyjadřovací prostředky inscenace oscilují mezi nejednotně dávkovanou nadsázkou a snahou o opravdovost, čímž ve výsledku vzbuzují dojem jakéhosi povrchního realismu. Vynikající volba tématu a zdařilý text se tentokrát nepotkaly se stejně šťastným způsobem jevištní realizace.