SOPROVÁ, Jana. Co se dělo na Písečku aneb Punk není mrtev. Online. Amatérská scéna 16. 4. 2025
Sedm rozmanitých titulů mohla porota Punkového Písečku (Michaela Homolová, Radovan Lipus, Tomáš Žižka) a další fanoušci amatérského divadla vidět v pátek a sobotu 4.- 5.dubna. Zblízka i z daleka přijeli mladí divadelníci, aby se podělili o úrodu svého divadelního snažení.
Zahájil Divadelní ateliér Ulita DDM Praha 3, s Enquistovými jednoaktovkami Jméno/Noc. Režisérka Zuzana Horáková děje obou aktovek prolnula, a tak na scéně střídavě sledujeme život ve dvou – dosti nefunkčních – rodinách. Krátké věty, opakování rozmanitých klišé působí na první pohled jednoduše, až banálně, ale jejich interpretace naléhavě připomíná vyprázdněnost životů hrdinů, existenciální napětí, a mnoho nevysloveného, jakousi zamrzlou hladinu emocí. Zprostředkovat všechny tyto pocity se hercům/herečkám dařilo se střídavým úspěchem. Sám soubor tušil, že inscenace svým stylem příliš punková není, a připravil si pro diváky i pro protagonistky překvapení. Herečky, alternující jednu z roli, si přímo před námi „střihly“, která bude hrát.
Divadelní ateliér Ulita DDM Praha 3: Jméno/Noc. Foto Archiv přehlídky.
Mladičký soubor Zlatonka ze ZUŠ Rakovník pod vedením Evy Sukové přišel se svéráznou adaptací známé pohádky O rybáří a jeho ženě. Trojice teenagerů dostala za úkol umýt – patrně na letním táboře – horu špinavého nádobí. Rozhodnou se, že si tuto nepříjemnou práci zpestří. Tak začíná příběh, v němž se hojně využívá kuchyňského náčiní a nádobí různého druhu, od velké lahve od okurek, ve které rybářovi (naběračky) žijí, přes hrátky s ešusy, příbory a kuchyňskými potřebami různého druhu. Tato scénická drobnička se svéráznými loutkami má příjemně hravou atmosféru, některé obrazy a gagy jsou opravdu originální (za všechny připomínám vývrtky na víno, z nichž se stanou andělíčci), jiné by ovem ještě potřebovaly dotáhnout.
O čem v letu ptáci sní přivezla parta Páteční hoši ze ZUŠ Louny se svou pedagožkou a režisérkou Oksanou Kaplanovou. Je to originální divadlo poezie, jehož základem se stala báseň Miroslava Holuba Stručná úvaha o kočkách rostoucích na stromech ze sbírky Naopak. Ta je kontaminována dalšími autory, jako David Stypka a J.H. Krchovský. Velkou inspiraci především po formální stránce získali Páteční hoši od fyzického básníka Petra Váši. Jejich produkce, v níž se banda krtků, žijících pod zemí, pře o to, co je vlastně nad nimi, je zábavnou kombinací skupinových pohybových variací s voice-bandem. Poukazuje na relativitu rozmanitých tvrzení, která mohou být mylná či pouze dílčí. A záleží jen na tom, nakolik důrazní dokážou být nositelé těchto pravd… Soubor získal doporučení na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. (viz titulní foto_archiv přehlídky_pozn.red.)
Sobotní program zahájila opět ZUŠ Louny, tentokrát soubor Žoviální reciprocita, opět s režisérkou Oksanou Kaplanovou. Zajímavý, ale obtížný text Ivana Klímy z roku 1968 Cukrárna Myriam, měl na české scéně premiéru až po roce 1989. Vzhledem k tomu, že je symbolickou vizí totalitní společnosti, v níž jsou vládnoucí kruhy nerozlučně propojeny, a kdo je mimo systém, stojí opodál, hra se od té doby nehrála. Soubor v ní objevil nová, aktuální témata jako stále palčivý problém nedostatků bytů, vztah k seniorům, ale i téma eutanázie. Vzhledem k mládí všech protagonistů se ale příliš nedaří najít balanc mezi absurditou a autenticitou, a celé dílko vyznívá trochu plakátově.
Vzpomínkou na příběhy dvojice medvídků, kteří se potkali v animovaném seriálu u Kolína, jsou Bráchové souboru Polabánci ze ZUŠ Evy Randové Ústí nad Labem. Představitelé medvědí dvojice jsou doplněna herečkou, která obětavě, ale nepříliš výrazně ztvárňuje nejrůznější další postavy z medvědích příběhů. Toto představení, v němž jde především o hravost a citace z večerníčků Pane, pojďte si hrát, lze brát jako poctu oblíbenému seriálu, která bezpochyby potěší malé diváky. Pro festivalové klání je to ale přece jen málo.
Pražský soubor Nekroflík pod vedením Ondřeje Kohouta a Veroniky Borovkové načasoval svou premiéru právě na tento festival. Loňská adaptace Murakamiho Krajiny s žehličkou se dostala až na Jiráskův Hronov, uvidíme, jak se bude dařit inscenaci s podivným názvem „parazit-ty“. Ta vychází z literární předlohy Marka Šindelky Chyba. V kombinaci ekologického, vztahové a detektivního příběhu vypráví pětice performerů příběhy skrze obrazy, které přes úsporný minimalismus zůstávají v paměti. Scéna plná živých zelených rostlin, které jsou jak symbolem, tak třeba dešťovým pralesem, pozvolný rytmus připomínající styl butó, pozoruhodná zvuková kulisa a tajemství, které se vznáší nad celým příběhem, to jsou pozitiva, díky nimž si soubor vysloužil doporučení na festival experimentujícího divadla Šrámkův Písek.
The last, but not the Least, inscenace AI Máj, které přivezlo zdaleka Divadovádidlo Hudebně-dramatického centra Galimatyáš ze Šumperka. Žhavě aktuální téma, text napsaný a interpretovaný ve spolupráci s umělou inteligencí je hravou, ale tak trochu děsivou vizí toho, co čeká v budoucnosti klasickou literaturu. Dokáže umělá inteligence ocenit literární skvosty minulosti? Nebo je nemilosrdně odsoudí jako nekorektní bláboly? Jak se popere další generace s touto změnou paradigmatu? To jsou otázky, nad kterými se budeme muset chtě nechtě zamýšlet. Divadovádidlo ukazuje směr, kterým se zatím jiné amatérské divadlo nevydalo, a získalo tak doporučení na festival studentských divadel Mladá scéna.
SOPROVÁ, Jana. Co se dělo na Písečku aneb Punk není mrtev. Online. Amatérská scéna 16. 4. 2025 [cit. 2025-04-17]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/co-se-delo-na-pisecku-aneb-punk-neni-mrtev/
Zahájil Divadelní ateliér Ulita DDM Praha 3, s Enquistovými jednoaktovkami Jméno/Noc. Režisérka Zuzana Horáková děje obou aktovek prolnula, a tak na scéně střídavě sledujeme život ve dvou – dosti nefunkčních – rodinách. Krátké věty, opakování rozmanitých klišé působí na první pohled jednoduše, až banálně, ale jejich interpretace naléhavě připomíná vyprázdněnost životů hrdinů, existenciální napětí, a mnoho nevysloveného, jakousi zamrzlou hladinu emocí. Zprostředkovat všechny tyto pocity se hercům/herečkám dařilo se střídavým úspěchem. Sám soubor tušil, že inscenace svým stylem příliš punková není, a připravil si pro diváky i pro protagonistky překvapení. Herečky, alternující jednu z roli, si přímo před námi „střihly“, která bude hrát.
Divadelní ateliér Ulita DDM Praha 3: Jméno/Noc. Foto Archiv přehlídky.
Mladičký soubor Zlatonka ze ZUŠ Rakovník pod vedením Evy Sukové přišel se svéráznou adaptací známé pohádky O rybáří a jeho ženě. Trojice teenagerů dostala za úkol umýt – patrně na letním táboře – horu špinavého nádobí. Rozhodnou se, že si tuto nepříjemnou práci zpestří. Tak začíná příběh, v němž se hojně využívá kuchyňského náčiní a nádobí různého druhu, od velké lahve od okurek, ve které rybářovi (naběračky) žijí, přes hrátky s ešusy, příbory a kuchyňskými potřebami různého druhu. Tato scénická drobnička se svéráznými loutkami má příjemně hravou atmosféru, některé obrazy a gagy jsou opravdu originální (za všechny připomínám vývrtky na víno, z nichž se stanou andělíčci), jiné by ovem ještě potřebovaly dotáhnout.
O čem v letu ptáci sní přivezla parta Páteční hoši ze ZUŠ Louny se svou pedagožkou a režisérkou Oksanou Kaplanovou. Je to originální divadlo poezie, jehož základem se stala báseň Miroslava Holuba Stručná úvaha o kočkách rostoucích na stromech ze sbírky Naopak. Ta je kontaminována dalšími autory, jako David Stypka a J.H. Krchovský. Velkou inspiraci především po formální stránce získali Páteční hoši od fyzického básníka Petra Váši. Jejich produkce, v níž se banda krtků, žijících pod zemí, pře o to, co je vlastně nad nimi, je zábavnou kombinací skupinových pohybových variací s voice-bandem. Poukazuje na relativitu rozmanitých tvrzení, která mohou být mylná či pouze dílčí. A záleží jen na tom, nakolik důrazní dokážou být nositelé těchto pravd… Soubor získal doporučení na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. (viz titulní foto_archiv přehlídky_pozn.red.)
Sobotní program zahájila opět ZUŠ Louny, tentokrát soubor Žoviální reciprocita, opět s režisérkou Oksanou Kaplanovou. Zajímavý, ale obtížný text Ivana Klímy z roku 1968 Cukrárna Myriam, měl na české scéně premiéru až po roce 1989. Vzhledem k tomu, že je symbolickou vizí totalitní společnosti, v níž jsou vládnoucí kruhy nerozlučně propojeny, a kdo je mimo systém, stojí opodál, hra se od té doby nehrála. Soubor v ní objevil nová, aktuální témata jako stále palčivý problém nedostatků bytů, vztah k seniorům, ale i téma eutanázie. Vzhledem k mládí všech protagonistů se ale příliš nedaří najít balanc mezi absurditou a autenticitou, a celé dílko vyznívá trochu plakátově.
Vzpomínkou na příběhy dvojice medvídků, kteří se potkali v animovaném seriálu u Kolína, jsou Bráchové souboru Polabánci ze ZUŠ Evy Randové Ústí nad Labem. Představitelé medvědí dvojice jsou doplněna herečkou, která obětavě, ale nepříliš výrazně ztvárňuje nejrůznější další postavy z medvědích příběhů. Toto představení, v němž jde především o hravost a citace z večerníčků Pane, pojďte si hrát, lze brát jako poctu oblíbenému seriálu, která bezpochyby potěší malé diváky. Pro festivalové klání je to ale přece jen málo.
Pražský soubor Nekroflík pod vedením Ondřeje Kohouta a Veroniky Borovkové načasoval svou premiéru právě na tento festival. Loňská adaptace Murakamiho Krajiny s žehličkou se dostala až na Jiráskův Hronov, uvidíme, jak se bude dařit inscenaci s podivným názvem „parazit-ty“. Ta vychází z literární předlohy Marka Šindelky Chyba. V kombinaci ekologického, vztahové a detektivního příběhu vypráví pětice performerů příběhy skrze obrazy, které přes úsporný minimalismus zůstávají v paměti. Scéna plná živých zelených rostlin, které jsou jak symbolem, tak třeba dešťovým pralesem, pozvolný rytmus připomínající styl butó, pozoruhodná zvuková kulisa a tajemství, které se vznáší nad celým příběhem, to jsou pozitiva, díky nimž si soubor vysloužil doporučení na festival experimentujícího divadla Šrámkův Písek.
The last, but not the Least, inscenace AI Máj, které přivezlo zdaleka Divadovádidlo Hudebně-dramatického centra Galimatyáš ze Šumperka. Žhavě aktuální téma, text napsaný a interpretovaný ve spolupráci s umělou inteligencí je hravou, ale tak trochu děsivou vizí toho, co čeká v budoucnosti klasickou literaturu. Dokáže umělá inteligence ocenit literární skvosty minulosti? Nebo je nemilosrdně odsoudí jako nekorektní bláboly? Jak se popere další generace s touto změnou paradigmatu? To jsou otázky, nad kterými se budeme muset chtě nechtě zamýšlet. Divadovádidlo ukazuje směr, kterým se zatím jiné amatérské divadlo nevydalo, a získalo tak doporučení na festival studentských divadel Mladá scéna.
SOPROVÁ, Jana. Co se dělo na Písečku aneb Punk není mrtev. Online. Amatérská scéna 16. 4. 2025 [cit. 2025-04-17]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/co-se-delo-na-pisecku-aneb-punk-neni-mrtev/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.