KUBÁK, Ivo Kristián. Jo, na penalty je perník nejlepší. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Perníkajda. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025
Mostecké Brambůrky se po Hrnečkové Karkulce, loutkové pohádce plné kuchyňských nástrojů (vařeček, struhadla, pečící formy a dalších) a pečené bábovky, pustili do dalšího díla plného jídla, které se tentokrát nepeče, ale vaří: do Perníkové chaloupky. Inspirováni verzemi Boženy Němcové a bratří Grimmů a leporelem s textem Františka Hrubína stvořili vlastní variaci pod názvem Perníkajda.
Inscenace je rámována činoherně pojednaným příběhem čtyř kamarádů, kteří se vydávají na čundr. Každý z herectva reprezentuje něčím vyhraněný typ turisty (Barbora Gréeová hodnou a zmatenou Báru, Leona Houdková vůdčí a rozhodnou Lejču, Pavel Skála zkušeného a rázného Pavla a Lucie Trilčová nepraktickou a nepřipravenou Lůcu) a ze vzájemných střetů těchto typů vznikne komický rámec putování do Zaječí osady. (Proč putují právě tam, se mi nepodařilo rozluštit). Zatímco ostatní přijdou řádně na trek vybaveni krosnami, kotlíkem a kytarou (z které se však téměř nevystřelí, ač je v představení několik přetextovaných trampských hitovek), Lůca s sebou vleče žlutý skořepinový kufr na kolečkách. Když dorazí do cíle, zjistí se, že navzdory obřímu rozměru tohoto nepraktického zavazadla není vybavena ničím praktickým určeným k přespání v přírodě, což ji viditelně překvapí (čekala totiž od výletu retreat v hotelu Čundr). A ecce idea, abychom ti, Lůco, ukázali, jak z toho ven, povíme ti pohádku „o dětech, které se ocitly v lese a vůbec na to nebyly připraveny“.
A následuje loutkové vyprávění známé pohádky. Nejprve však musí rázný Pavel zkušeně podříznout dva malé bochníky chleba, aby pro sebe a hodnou Báru vyrobil loutky Jeníčka a Mařenky, a ze salámu a sekyrky tatínka-dřevorubce pro Lůcu. Pak už jen stačí, aby šťastné rodince umřela maminka, a Lejča jim z kytary a klobouku stvoří macechu, zlou Jarmilu. A v té chvíli začne pohádka, kterou přece všichni tak dobře známe, trochu skřípat na mělčině chybějící interpretace. V záplavě mnoha dobrých situačních vtípků („na potřetí to nikdy nedopadne dobře“), dialogických smrští a výměn a chlebového humoru („něco vychlebím“ – vymyslím, „čestný chlebský“, „tajnej chlebák“ – placák, „tys nějak nakynul“ atd.) se totiž ztratí to, o čem pohádka vlastně je a že tak úplně nesouvisí s tím, v jaké situace se parta kamarádů ocitla.
Perníková chaloupka je často vnímána jako metafora přechodu od dětství a nevinnosti. Děti jsou z domova vyhnány macechou a slabým otcem kvůli absurdnímu důvodu potenciálního nedostatku paliva na zimu, ocitnou se v lese, v místě, kde vládne chaos a kde číhá nebezpečí a kde se nalézá past, která vypadá lákavě a sladce, ale ve skutečnosti je smrtelně nebezpečná. Jeníček je obvykle zobrazován jako ten, kdo má nápad, jak se dostat z lesa ven, Mařenka bývá ta, která má v konečném důsledku rozhodující roli při poražení ježibaby – ani zdánlivě slabší postava není bezmocná a může být stejně, ne-li více hrdinská. A přes veškeré útrapy a zradu v rodině dokážou oba nalézt sílu a vynalézavost k boji a vrátit se domů se spoustou pokladů, které symbolizují jejich nově nabytou moudrost a sílu.
Zde bychom si ještě mohli jakž takž představit, že z tohoto příběhu si Lůca vezme obecné poučení, že vynalézavým způsobem se dá nějak vyřešit i chybějící karimatka a spacák, jenže to jsme trochu (spolu s inscenátory) opomněli, co vlastně znamená onen pokus ježibabstva o kanibalismus a následující dvojnásobnou vraždu, kterou v inscenaci překvapivě páchá Jeníček. V kavalkádě humoru se totiž oba tyhle silné a problematické momenty tak nějak stanou. A tak z toho vlastně Mařenka úplně dobře nevyjde a temná strana matky (postavy Lejča a Lůca v druhé půli příběhu ztělesňují právě ježibabu a ježidědka) nakonec guláš v kotli dovaří a výpravu nasytí.
Soubor pracuje s předměty pečlivě a kreativně, někdy sice až příliš úporně na loutky hledí, ale herecké přechody mezi postavami a loutkovodiči jsou přehledné a jasné. Snad jen to neustálé „jo“, kterým všichni pohádku neustále špikují, je na pováženou. Navzdory nebo možná díky mělčí interpretaci jde však celkově o představení oddychové, svižné a zábavné.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Jo, na penalty je perník nejlepší. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Perníkajda. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/jo-na-penalty-je-pernik-nejlepsi [cit. 2025-08-05]
Inscenace je rámována činoherně pojednaným příběhem čtyř kamarádů, kteří se vydávají na čundr. Každý z herectva reprezentuje něčím vyhraněný typ turisty (Barbora Gréeová hodnou a zmatenou Báru, Leona Houdková vůdčí a rozhodnou Lejču, Pavel Skála zkušeného a rázného Pavla a Lucie Trilčová nepraktickou a nepřipravenou Lůcu) a ze vzájemných střetů těchto typů vznikne komický rámec putování do Zaječí osady. (Proč putují právě tam, se mi nepodařilo rozluštit). Zatímco ostatní přijdou řádně na trek vybaveni krosnami, kotlíkem a kytarou (z které se však téměř nevystřelí, ač je v představení několik přetextovaných trampských hitovek), Lůca s sebou vleče žlutý skořepinový kufr na kolečkách. Když dorazí do cíle, zjistí se, že navzdory obřímu rozměru tohoto nepraktického zavazadla není vybavena ničím praktickým určeným k přespání v přírodě, což ji viditelně překvapí (čekala totiž od výletu retreat v hotelu Čundr). A ecce idea, abychom ti, Lůco, ukázali, jak z toho ven, povíme ti pohádku „o dětech, které se ocitly v lese a vůbec na to nebyly připraveny“.
A následuje loutkové vyprávění známé pohádky. Nejprve však musí rázný Pavel zkušeně podříznout dva malé bochníky chleba, aby pro sebe a hodnou Báru vyrobil loutky Jeníčka a Mařenky, a ze salámu a sekyrky tatínka-dřevorubce pro Lůcu. Pak už jen stačí, aby šťastné rodince umřela maminka, a Lejča jim z kytary a klobouku stvoří macechu, zlou Jarmilu. A v té chvíli začne pohádka, kterou přece všichni tak dobře známe, trochu skřípat na mělčině chybějící interpretace. V záplavě mnoha dobrých situačních vtípků („na potřetí to nikdy nedopadne dobře“), dialogických smrští a výměn a chlebového humoru („něco vychlebím“ – vymyslím, „čestný chlebský“, „tajnej chlebák“ – placák, „tys nějak nakynul“ atd.) se totiž ztratí to, o čem pohádka vlastně je a že tak úplně nesouvisí s tím, v jaké situace se parta kamarádů ocitla.
Perníková chaloupka je často vnímána jako metafora přechodu od dětství a nevinnosti. Děti jsou z domova vyhnány macechou a slabým otcem kvůli absurdnímu důvodu potenciálního nedostatku paliva na zimu, ocitnou se v lese, v místě, kde vládne chaos a kde číhá nebezpečí a kde se nalézá past, která vypadá lákavě a sladce, ale ve skutečnosti je smrtelně nebezpečná. Jeníček je obvykle zobrazován jako ten, kdo má nápad, jak se dostat z lesa ven, Mařenka bývá ta, která má v konečném důsledku rozhodující roli při poražení ježibaby – ani zdánlivě slabší postava není bezmocná a může být stejně, ne-li více hrdinská. A přes veškeré útrapy a zradu v rodině dokážou oba nalézt sílu a vynalézavost k boji a vrátit se domů se spoustou pokladů, které symbolizují jejich nově nabytou moudrost a sílu.
Zde bychom si ještě mohli jakž takž představit, že z tohoto příběhu si Lůca vezme obecné poučení, že vynalézavým způsobem se dá nějak vyřešit i chybějící karimatka a spacák, jenže to jsme trochu (spolu s inscenátory) opomněli, co vlastně znamená onen pokus ježibabstva o kanibalismus a následující dvojnásobnou vraždu, kterou v inscenaci překvapivě páchá Jeníček. V kavalkádě humoru se totiž oba tyhle silné a problematické momenty tak nějak stanou. A tak z toho vlastně Mařenka úplně dobře nevyjde a temná strana matky (postavy Lejča a Lůca v druhé půli příběhu ztělesňují právě ježibabu a ježidědka) nakonec guláš v kotli dovaří a výpravu nasytí.
Soubor pracuje s předměty pečlivě a kreativně, někdy sice až příliš úporně na loutky hledí, ale herecké přechody mezi postavami a loutkovodiči jsou přehledné a jasné. Snad jen to neustálé „jo“, kterým všichni pohádku neustále špikují, je na pováženou. Navzdory nebo možná díky mělčí interpretaci jde však celkově o představení oddychové, svižné a zábavné.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Jo, na penalty je perník nejlepší. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Perníkajda. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/jo-na-penalty-je-pernik-nejlepsi [cit. 2025-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.