SOPROVÁ, Jana. Pohádka, jako by to bylo doopravdy. Recenze Jany Soprové na inscenaci Perníkajda. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025
Recenze Jany Soprové na inscenaci Perníkajda
Perníkajda je pohádka podle notoricky známého vzoru, ale také velmi osobní příběh party mladých lidí, kteří se přes mnohé rozdíly mají rádi, jeden druhého berou. A hlavně – chtějí spolu trávit čas, i když je taková doba mnohdy dozdobena i bizarními okamžiky (jako když si Lůca vezme na čundr do lesa šaty a kufr) a nedorozuměními. Když se pak taková situace stane východiskem, záminkou či rámováním pohrávání si s notoricky známými pohádkovými motivy, to vše promícháno s realistickou čundr party ovoněnou kotlíkovým gulášem (který je na konci představení k ochutnání i divákům), je na úspěch zaděláno.
Téma a prostředí samo o sobě nabídne mnoho dalších vhodných artefaktů, včetně jídla (vášeň pro ně naznačuje už název skupiny Brambůrky). A s ním spojená scénická překvapení – ať už jde o transformaci salámu v tatínka, či dvou bochníků chleba v muppety Jeníčka a Mařenku. Dobrým gagem je i plný kufr perníčků, které Pavel/Jeníček srdnatě pořádá (raději si nechci představovat, jak mu je po třetím představení!).
Mostecká parta Divadlo Brambůrky už mnohokrát prokázala, jak je sehraná a jak si v podstatě beze slov rozumí, a využívá tuto vlnu porozumění ke komunikaci s divákem, který se tam stává nejen svědkem, ale zároveň účastníkem jejich výletů do fantazijních světů.
Každý vám bezpochyby potvrdí, že taková spřízněnost se nedá uměle vytvořit, vyžaduje to, aby ti lidé nejen společně tvořili ve vyhrazených hodinách, ale aby jaksi samozřejmě počítali s těmi ostatními ve svých životech. Třeba ve chvílích, kdy k tomu není úplně příznivá situace (podle anotace vznikl soubor za druhé covidové karantény).
I když v principu využívá soubor velmi jednoduché prostředky a často holou scénu s pár artefakty, je to, jako by postupně rozvíjeli klubko nápadů a pod vrstvou známého nacházeli vždy něco nového. V tomto případě vydolovali z pohádkového námětu mnohá stále aktuální témata, ať jde o vztahy mezi kamarády, mezi dětmi a rodiči (i nevlastními), boj za uplatnění vlastní identity, či reálnou a zároveň symbolickou cestu k dospělosti. A toto propojení výborně funguje!
I když mostecké kamarádstvo už dávno překročilo hranice dětství a puberty, ukazuje se, že jejich vyprávění je natolik univerzální, že dokáže pobavit jak děti, tak dospělé.
foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Pohádka, jako by to bylo doopravdy. Recenze Jany Soprové na inscenaci Perníkajda. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/pohadka-jako-by-to-bylo-doopravdy [it. 2025-08-05]
Perníkajda je pohádka podle notoricky známého vzoru, ale také velmi osobní příběh party mladých lidí, kteří se přes mnohé rozdíly mají rádi, jeden druhého berou. A hlavně – chtějí spolu trávit čas, i když je taková doba mnohdy dozdobena i bizarními okamžiky (jako když si Lůca vezme na čundr do lesa šaty a kufr) a nedorozuměními. Když se pak taková situace stane východiskem, záminkou či rámováním pohrávání si s notoricky známými pohádkovými motivy, to vše promícháno s realistickou čundr party ovoněnou kotlíkovým gulášem (který je na konci představení k ochutnání i divákům), je na úspěch zaděláno.
Téma a prostředí samo o sobě nabídne mnoho dalších vhodných artefaktů, včetně jídla (vášeň pro ně naznačuje už název skupiny Brambůrky). A s ním spojená scénická překvapení – ať už jde o transformaci salámu v tatínka, či dvou bochníků chleba v muppety Jeníčka a Mařenku. Dobrým gagem je i plný kufr perníčků, které Pavel/Jeníček srdnatě pořádá (raději si nechci představovat, jak mu je po třetím představení!).
Mostecká parta Divadlo Brambůrky už mnohokrát prokázala, jak je sehraná a jak si v podstatě beze slov rozumí, a využívá tuto vlnu porozumění ke komunikaci s divákem, který se tam stává nejen svědkem, ale zároveň účastníkem jejich výletů do fantazijních světů.
Každý vám bezpochyby potvrdí, že taková spřízněnost se nedá uměle vytvořit, vyžaduje to, aby ti lidé nejen společně tvořili ve vyhrazených hodinách, ale aby jaksi samozřejmě počítali s těmi ostatními ve svých životech. Třeba ve chvílích, kdy k tomu není úplně příznivá situace (podle anotace vznikl soubor za druhé covidové karantény).
I když v principu využívá soubor velmi jednoduché prostředky a často holou scénu s pár artefakty, je to, jako by postupně rozvíjeli klubko nápadů a pod vrstvou známého nacházeli vždy něco nového. V tomto případě vydolovali z pohádkového námětu mnohá stále aktuální témata, ať jde o vztahy mezi kamarády, mezi dětmi a rodiči (i nevlastními), boj za uplatnění vlastní identity, či reálnou a zároveň symbolickou cestu k dospělosti. A toto propojení výborně funguje!
I když mostecké kamarádstvo už dávno překročilo hranice dětství a puberty, ukazuje se, že jejich vyprávění je natolik univerzální, že dokáže pobavit jak děti, tak dospělé.
foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Pohádka, jako by to bylo doopravdy. Recenze Jany Soprové na inscenaci Perníkajda. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/pohadka-jako-by-to-bylo-doopravdy [it. 2025-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.