Texty: Hodnocení inscenací

HORAŽĎOVICE
Porota západočeské přehlídky ocenila u plzeňského SPOlku DIvadelních Nadšenců.jako objevnou dramaturgii nastudování takového titulu, jakým je hra Na dotek anglického současného dramatika Patricka Marbera. Komorní hra velice otevřeným způsobem a mnohdy až brutálně líčí vnější i nejintimnější proměny milostného čtyřúhelníku, na jejichž začátku vlastně stojí zdánlivě nevinná – i když neskrývaně sexuálně otevřená - hra na internetu. Láska i náhodná propojení mileneckých párů, vášeň či chladný kalkul se rozvíjí v rovině ironie i jako sebezraňování. Tuto chvílemi groteskní a jindy až krvavě zraňující výpověď ještě režisér Jakub Zindulka umocňuje inscenováním v netradičním prostoru. Publikum sedí po stranách “ulice”, v níž se setkává čtveřice protagonistů, což herce nutí k co nejpřesvědčivější opravdovosti a civilnosti. Jenže obava, aby herci nepřekročili hranici únosnosti v citové naléhavosti, vedla režiséra k ztišení a utlumení jejich výkonu natolik, až erotické scény vyznívají do jednostrunného lyrizmu, aniž by v nich byla vášeň, bolestné zraňování či ironický nadhled rozehraných partnerských výměn. Přesnější vybudování situací s důrazem na mechanizmus oné “hry citů” by prospělo celkovému temporytmu. Pro kvalitu herecké práce i možnost dotvoření inscenace bylo toto představení doporučeno pro národní přehlídku.

Inscenování proslulé Ionescovy Plešaté zpěvačky v prostoru poloarény mohlo vyznít téměř jako riskantní pokus. Nutno však podotknout že sázka na těsný kontakt s publikem se Divadlu Bez Zákulisí ze Sokolova vyplatil. Režisér Martin Vokoun tento základní titul absurdního divadla inscenuje jako ostře črtaný obraz pospolitosti lidí, kde všechno perfektně funguje, avšak nikdo nikomu nenaslouchá a dialog se tudíž může rozvíjet zcela mimo hranice běžné logiky. Obě manželské dvojice, pokud je lze vůbec považovat za manželské(!), fungují v odosobněném, až matematickém řádu, kde vůbec nejde o významy vět, ani slov. V této logice pak snadno může dojít k bezmyšlenkovitému roztrhání slabik i hlásek a vlastně celý odehraný kousek lze třeba opakovat do nekonečna. Zdařilá charakteristika postav, přičemž není problém přijmout služebnou Máry hranou mužem, má však zásadní trhlinu v postavě Velitele hasičů. Zde ženská představitelka působí pouze jako vnější komický efekt, který však oslabuje závěrečné vyvrcholení celé hry. Inscenace by mohla ještě dozrát v přesnosti charakteristiky postav a v důsledné střihové práci při změnách atmosféry včetně prokládání hraných částí s hudebními klipy. Protože důležitým prostředkem ke sdělení o neschopnosti komunikace je absurdní výstavba dialogu, prospělo by také pročištění artikulace jednotlivých replik. Pro myšlenkovou sdělnost, umocněnou svébytným humorem a opírající se o solidní hereckou práci byla tato inscenace byla nominována pro postup do národní přehlídky.