Texty: FILCÍK, Štěpán: Loutkářská nadílka 2007 aneb Co přinesly krajské přehlídky - Festival pražských amatérských loutkářů. AS 2007, č. 3, s. 61.

32. FESTIVAL PRAŽSKÝCH AMATÉRSKÝCH LOUTKÁŘŮ • 23.–25. 3. 2007
9 soutěžních a 1 nesoutěžní inscenace
Porota: Jan Klos, Jarmila Dvorská, Vlasta Polednová, Miroslav Langášek a Štěpán Filcík
Jiskra (maňáskářský soubor) Praha, Jan Drda, Pavel Voborník: Hloupá Barka
Inscenace uvedená a doporučená na LCH již v loňském roce se, vzhledem k tomu, že nebyla do programu zařazena, pokusila o postup znovu a uspěla. Je ješ-tě o chloupek vyzrálejší a díky výměně v osobě představitelky titulní role i herecky zajímavější. Inscenace kombinuje živé herce s maňásky; sice ne vždy zcela srozumi-telně, ale určitě nápaditě. Zpracování Drdovy pohádky je přehledné, vtipné a diva-delní – má jednoduchou, ale efektivní stavbu, je vypointované. Režijně je ještě cítit jistá nezkušenost, ale na druhé straně značné ambice. Porota tuto inscenaci nomino-vala na 56. Loutkářskou Chrudim.
Další dvě inscenace byly do Chrudimi doporučeny do širšího výběru.
TLD Zvoneček Praha, Ondřej Sekora, Zdeněk Sloboda: Ferda mravenec a kamarádi
Klasické marionetové divadlo v rozdělené interpretaci, navíc s nahraným mlu-vičským partem. Ale velmi kvalitně nahraným, technicky i výrazově (spolupráce s profesionálními herci) a s velmi dobrým tajmováním, takže ti v porotě, kdo nevěděli, jak soubor pracuje, byli přesvědčeni, že jde o živé herectví. Milá výprava, slušné loutkovodičské výkony, a hlavně dobře zpracovaný text. Příběh je solidně vystavěn, má spád a přitom respektuje dětského diváka předškolního a mladšího školního vě-ku.
Říše loutek Praha, Věra Provazníková: O potrhlé koze Róze
Dvě slepené pohádky – o plivníkovi, který pošťuchuje a ponouká, a pak ta o potrhlé koze. Bohužel se nepodařilo v inscenaci zcela odstranit šev mezi oběma pří-běhy. Přesto se souboru (pod vedením Františka Veleny) povedlo vytvořit velkou a výtvarně zajímavou inscenaci, pokus o velký příběh. Je pravda, že loutky jsou možná až moc velké (tyčové loutky na paravánu, vlastně spíš spodové marionety či javajky), možná je jich někdy na scéně až příliš plno. Zvlášť ve scénách, kde se putuje najed-nou, není moc kam putovat. Ale na druhou stranu je zřejmé, že autor (režisér) loutek si je užil, že se na nich vyřádil, a tato chutnost je i divácky oslovující. Inscenace má docela svižné tempo, dobrý rytmus a pěkné písničky. Trochu problematická je posta-va hospodáře, který občas vypráví (ač by nemusel), občas je trochu navíc a jeho umístění vzhledem k paravánu (často zády) není zcela šikovné.