Texty: JOSEPHOVÁ-Luňáková, B.: 53. LCH - Popohane, Dr. Kraus, Epos. AS 2004, č. 4

V pozdějších hodinách nás ještě čekala recese souboru DNO z Hradce Králové Popohane. Vůdčí Jiří Jelínek nám vysvětlil, že tahle humorně oplzlá pornodrobnička na motivy indiánských legend, hraná s plošnými loutkami a s velkou nadsázkou, vznikla jako svatební dar. Po šest minut, to jest po celou dobu trvání představení, jsme se smáli. Já nejvíc plošnému dikobrazovi, který hopkal po stromech. Zručný loutkovodič při jeho otáčení totiž vždy bravurně otočil špejlí, ale dikobraz namalovaný na rubu hleděl stále stejným směrem. I přesto mělo Popohane možná zůstat jen u svatebního daru a vzdát se větších ambicí.

Pak na nás čekalo DNO z Hradce Králové se sérií kratších divadelních skečů (Stop, Splátky domů atd.), kterým vévodilo představení Dr. Kraus. Nechci opakovat už stokrát vyřčené, ale vhodnější výrok než „DNO není soubor, ale fenomén“ mě nenapadá. A jak přesně uvedla paní Peřinová v závěrečném slovu poroty – nechť jsou ostražití ti, kteří DNO chtějí napodobit, protože DNO nejsou jen určité výrazové prostředky, hra se slovy a předměty, nápady, muzika, styl, kartónové kulisy, nonsensové básničky... Je to především srdce skupiny lidí, které tluče ve stejném rytmu. DNO je specifický pohled na svět, ve kterém se rozpouštějí eventuální drobné divadelní omyly nebo nedostatky. Jen pozor, aby se někdy v budoucnu na toto rozpouštění nehřešilo, nebo aby naopak zaslepený divák nerozpouštěl víc než je přípustné a aby se DNO nestalo svým způsobem kultem. Zejména za skvělý dramaturgický nápad v představení Dr. Kraus, kdy se z Kašpara nakonec vyklube ďábel a dr. Kraus se stává nesmrtelným v televizní obrazovce, byl soubor, inspirovaný staroloutkářským Faustem, nominován na Jiráskův Hronov. A dostal ještě jednu souhrnnou cenu za všechno, co pro nás a vlastně i pro sebe dělá – cenu za inspirativní tvorbu.

V pondělí 5. července: jsme další ze série chytrých a zdravě provokujících produkcí DNA z Hradce Králové nazvanou Epos sledovali venku před divadlem MED. O souboru a jeho poetice jsem se rozepsala už výše a Epos všechno jen potvrdil. Ano, Dno se inspirovalo antickým schématem cesty za poznáním, na které se musí překonat nejedna překážka a inspirovalo se i známým dílem Paula Coelha Alchymista, ale přesto zůstalo originální v myšlence, kterou „pouze“ přetočilo o sto osmdesát stupňů. Nemusíme vždy zjistit, že poklad, který hledáme, byl už na samém počátku ukrytý v místech, odkud jsme za ním vyrazili. Někdy není od věci pustit se za svým snem, vytrvat a nevracet se. Jen je mnohdy těžké rozpoznat, o jaký z těchto dvou případů v dané situaci běží. Dno opět zvolilo prostředky sobě vlastní – používání předmětů, hraček, hry se slovíčky, zpěvů, honiček, žonglování, muzicírování, mluveného a mile špatně artikulovaného slova a desítky dalších divadelních dnovských výrazů. Představení bylo doporučeno na Jiráskův Hronov.

JOSEPHOVÁ-Luňáková, Blanka : 53. LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM. AS 2004, č. 4, s. 3–8