Texty: MŰLLER, Václav: Pohádkový mlejnek 2004 Žďár nad Sázavou. AS 2004, č. 3, s. 54 - 55.

Pohádkový mlejnek 2004 Žďár nad Sázavou

Složení odborné poroty: Předseda: Václav Müller. Členové: Rudolf Felzmann, Růžena Köttnerová, Mgr. Jaroslava Chalupová. Ředitelka přehlídky: Ing. Radka Šanderová. Pořadatel přehlídky: Dům kultury Žďár nad Sázavou.

Soubor divadelního spolku Hanácké obce z Prostějova sáhl k inscenování staršího textu Jiřího Čapouna, známého zvláště mezi jihomoravskými amatéry. Ten si za základ své Strakaté komedie vzal modelové situace italské commedie dell´arte, použil pro své figury i tradiční jména. Nicméně text nedává příliš mnoho příležitosti k dramatickým situacím, je mnohomluvný a bez překvapivých zvratů. Bylo na režisérce Haně Lužné, aby se pokusila slabosti předlohy překonat jevištní akcí. Před nařaseným závěsem umožňujícím jakýkoli výklad dějiště, se zkušeným souborem dobře ovládajícím jevištní řeč, se rozvíjel příběh o lásce Pierota a Kolombíny, které brání kapitán Matamoro, jemuž byla Kolombína otcem Pantalonem přislíbena. V klasické komedii je osnovatelem a hybatelem Harlekýn. Přes všechnu snahu a pohyblivost herce se nepodařilo tento úkol naplnit. Na tradiční „harašení“ se služkou Fanteskou rezignoval úplně. Takže z hereckého souboru se nejlépe dařilo držení charakteru postav dvěma mužům: Milanu Urbanovskému jako otci Pantalonovi a Liboru Suchánkovi v roli napáleného a přihlouplého kapitána Matamora.
Pohádka Vladimíra Čorta O líných strašidlech má ideové zakotvení poplatné době svého vzniku, kdy muselo být stále zdůrazňováno, že bez práce nejsou koláče. Přes tento fakt je stále oblíbenou komedií ochotnických souborů. O tom svědčí i Pohádkový mlejnek, kde se tento text stal základem dvou soutěžních inscenací. Domníváme se, že hlavním důvodem, proč si Líná strašidla zvolil i soubor Rotunda ze Znojma byla skutečnost, že pohádka dává příležitost především herečkám. Zkušený režisér Václav Beran vsadil na komediální herectví Drahy Juračkové v roli Ježibaby, Jany Ondrovčákové coby Hastrmanky, jímž sekunduje hubatá selka Evy Vlasákové. Z jiného hereckého těsta je pracovitá Anička Ivety Urbánkové. Přes snahu všech účinkujících se nepodařilo slabinu nedramatického a mnohomluvného textu překonat. Na tom se shodla i dětská porota, která navíc neporozuměla některým nepochopitelnostem (zmizení Hastrmanky a Ježibaby ve skříni), ale i charakterovým proměnám líných strašidel v pracovité.
Režisérka z divadelního souboru Karla Čapka v Třešti Anna Fenclíková si pro svůj ansámbl provedla vlastní úpravu známé pohádky Vlastimila Nováka a Stanislava Oubrama Strašidlo bublifuk. Navíc se pokusila vytvořit z inscenace muzikál. Původní text je opět poplatný době svého vzniku a bez úpravy se neobešel. Přes snahu upravovatelky se nepodařilo překonat množství dějových motivů, sjednotit je a tak nalézt tu hlavní červenou nit. Jako příklad lze uvést hned začátek, v němž se královna pokouší přimět svého lenivého syna, prince Vladimíra k tomu, aby si z přítomných princezen vybral jednu za ženu. Když se jí záměr nepodaří, princezny odcházejí z jeviště, ale i z dalšího děje. Ve druhém dějství vstupuje do hry strašidlo Bublifuk. Straší, ale bez efektu i bez scénických nápadů. Královna by se ho ráda zbavila, ale nedaří se jí to. Jak říká jedna z postav: „V této pohádce je všechno naruby“. Stejně jako kouzelné polidštění Bublifuka, nemotivovaná vdavekchtivost královny i proměna lenivého prince v pracovitého chasníka, což se mimo pozornost diváků a za scénou povedlo dívce Aničce. Smyslem této poznámky však není popisovat děj pohádky, ale zhodnocení výsledné inscenace. Slabá textová předloha byla velkou překážkou dobrému výsledku. Herecké výkony naznačily, že jde o solidní soubor. Připomeňme si Renatu Matějkovou v roli královny. Pěvecké výkony utrpěly nevhodně umístěnými reproduktory, hudba přehlušovala jejich obsah. Hrálo se na pěkné, čisté scéně s malovanou revuálkou, umožňující rychlé změny dějišť.
Pohádka Myší kožíšek je dětským muzikálem, který na Pohádkový mlejnek, přivezl početný soubor Uměleckého centra dětí a mládeže z Havlíčkova Brodu. Děj inspirovaný předlohou K.M. Walló Princezna se zlatou hvězdou na čele se stal podkladem pro mladičkou patnáctiletou scénáristku Marcelu Puldovou a jejího sedmnáctiletého bratra Jaromíra. Ten sestřin text zpracoval hudebně. Na jevištním výsledku se podepsala režisérka Květa Kimová. Svůj úkol měla ztížen nejen tím, že i Myší kožíšek má své dramatické slabiny vyplývající z nezkušenosti svých autorů, ale i potřebou jevištně uplatnit početný dětský soubor s různou mírou zkušeností i talentů. Navíc bylo třeba dbát i pedagogických aspektů při veřejném vystoupení doslova dětí od mateřské školy až po gymnazisty. Možná by přítomnost choreografa pomohla všechny ty kuchtíky v kuchyni i princezny na plese pohybově zorganizovat. Pevnější vedení by prospělo roli Rádce, kterého si s chutí, ale i jistou hereckou anarchií zahrál Aleš Kohout alias Jaromír Pulda, autor hudby. Hlavní postavu princezny Lady si pro sebe napsala a sehrála autorka libreta Marcela Puldová. Použití playbacku umožnilo nejenom hudbu vnímat, ale rozumět i jejímu textu. Výsledná inscenace byla diváky přijata a odměněna potleskem. S ohledem na mládí autorů je výsledek překvapivě dobrý. Nicméně míru jejich talentu prověří teprve budoucnost a k ní přejeme: „Zlomte vaz“.
Také další pohádka Kouzelný štětec je autorským dílem člena souboru MKS v Moravském Krumlově Bořivoje Švédy. Režie se ujal Marek Ostrovský. Oba jmenovaní si s chutí zahráli i prince. Kulisová výprava namalovaná Jurajem Kováčem tentokrát spoluutvářela slohovou jednotu mezi textem, dějem i herectvím, jako by zněla z dálky ozvěna poetiky divadla cimrmanovského. Ačkoli jde dějově o pohádkový příběh s mnoha překvapivými zvraty, zaujal i diváka dospělého. Nicméně i tomuto textu by posloužilo proškrtání opakujících se informací, o nichž už divák ví. Tím by představení získalo na svěžejším rytmu, zvláště v závěrečném dějství, kdy už diváci vědí, že vše dobře dopadne a budou tři svatby. Soubor má bezesporu vyrovnané herecké obsazení a prospělo by spíše sjednocení stylu v míře nadsázky.
Divadelní spolek (a)MAŤÁK z Pardubic přivezl již šedesátou reprízu Pohádky o líných strašidlech. Pro porotu bylo zajímavé, jak se s touto předlohou vyrovnal tento soubor. Bylo patrné, že i když v průběhu čtyř let od premiéry se v roli Hastrmanky vystřídalo několik hereček, je inscenace jevištně zažitá, herečky vědí, co hrají a předpokládají reakce malých diváků. Režisérka Ivana Nováková si je plně vědoma toho, že nedramatické situace musí nahradit akcí na jevišti. Takže herečky hýbou lavicí, tahají se o stůl, tlučou se peřinami. A také s playbackem zpívají, takže diváci i na balkóně textu, který bohužel často jen opakuje to, co každý už ví, dobře rozumí. Tím je v některých částech představení písnička nadbytečná a zdržuje. Role pohádkových postav se hrají snadněji. Proto si ceníme výkonu Lenky Burešové v roli Andulky, která svou přirozeností byla sympatická i dětské porotě.
Pohádkový mlejnek 2004 uzavřela premiéra Čertovské pohádky Svatopluka Kouřila a Rostislava Haluzy. Autoři ji napsali na tělo souboru MKS Moravský Krumlov. Dětským divákům se představení, v němž jde o svár mezi lidským a pekelným světem, v podstatě líbilo. Odborná porota v plodné diskusi upozornila oba autory na možnost dopracování textu. Jde mimo jiné o motivaci polidštění dvou čertů Mulisáka a Bulisáka, vzdáleně a zřejmě i situačně inspirované drdovskou poetikou. Zjednodušené hudební lince by prospěla nápaditější choreografie, za zvážení by stálo i zestručnění úvodní sekvence, včetně písně a upřesnění závěrečné děkovačky. Herecké výkony vycházely z typologie postav, zatímco dětskému diváku se líbila princezna, dramatický konflikt nesl a ztvárnil představitel Lucifera, Rostislav Haluza.
Letošní ročník Pohádkového mlejnku můžeme považovat za jistý menší krok ke kvalitě. Naději vzbuzují pokusy o vlastní tvorbu, kde sice prozatím chybí zkušenost ve stavbě dramatických situací, ale vždy se jednalo o nesrovnatelně zajímavější a bohatší předlohy v porovnání se zastaralými a účelově vyráběnými texty. Budeme-li náročněji vybírat dramatické předlohy, může se nám nepoměrně lépe dařit v práci režijní i herecké.

Odborná porota udělila tyto ceny:
Milanu Urbanovskému za roli Pantalona v inscenaci Strakatá komedie, Liboru Suchánkovi za roli kapitána Matamoro v inscenaci Strakatá komedie, Draze Juračkové za roli Ježibaby v inscenaci O líných strašidlech, Renatě Matějové za roli Královny v inscenaci Strašidlo bublifuk, Marcele Puldové autorce scénáře muzikálu Myší kožíšek, Aleši Kohoutovi autoru hudby v muzikálu Myší kožíšek, Bořivoji Švédovi za scénickou hudbu v inscenaci Kouzelný štětec, Radku Strakovi za roli Rádce v inscenaci Kouzelný štětec, Bořivoji Švédovi za roli prince Radoslava v inscenaci Kouzelný štětec,
Marku Ostrovskému za roli prince Dobroslava v inscenaci Kouzelný štětec, Ludmile Holátkové za roli Hejkalky v inscenaci Kouzelný štětec, Lence Burešové za roli Andulky v inscenaci O líných strašidlech, souboru Dráček za kostýmy v inscenaci Čertovská pohádka, Rostislavu Haluzovi za roli Lucifera v inscenaci Čertovská pohádka.
Na národní přehlídku „Rakovnická Popelka“ byl nominován ochotnický soubor při MKS Moravský Krumlov s inscenací „Kouzelný štětec aneb Najdi dneska ženicha“.
Doporučen byl ochotnický soubor Divadlo Hanácké obce Prostějov s inscenací „Strakatá komedie“.
Dětská porota ocenila Cenou dětského diváka Václava Ostrovského ml. v roli malíře Ondřeje v inscenaci „Kouzelný štětec aneb Najdi dneska ženicha“ MKS Moravský Krumlov a Zinu Hoškovou za roli Princezny Meruňky v inscenaci „Čertovská pohádka“ divadla Dráček.
Václav Müller