Texty: KERSTIN PLEWA-BRODAMOVÁ: Dětská scéna ´98 německýma očima, Spiel und Bühne, 1998, č. 2

Dětská scéna ´98 německýma očima

DĚTSKÁ SCÉNA - tak se jmenuje národní divadelní festival zcela zvláštního druhu, protože na něm děti hrají dětem. A místo konání tohoto očividně úžasného happeningu? Přirozeně Česká republika! Přesněji řečeno Ústí nad Orlicí, malé město, ležící 150 kilometrů východně od Prahy, které bylo v době od 13. do 18. června 1998 k dispozici zájemcům o divadlo - divákům i zúčastněným souborům - jako místo, kde není odnikud nikam daleko, ať již jdete do Domu kultury, do divadla Malá scéna, či do Roškotova divadla.
Festival má tradici, stejně jako divadlo pro děti a s dětmi v této zemi vůbec. Po dvacáté sedmé se zhruba 300 dětí ve věku od 6 do 16 let z celé České republiky setkalo, aby si předvedly svou práci. (Akci předcházelo devět regionálních festivalů, které nakonec nominovaly vybrané soubory a přihlásily je do Ústí nad Orlicí.)
Zmínku zasluhuje skutečnost, že takovým festivalem vzniká příkladné fórum pro scénickou práci dětí, čímž je zcela svébytným způsobem manifestován význam kreativního vzdělávání. Dobrá, až velmi dobrá kvalita celkem 19 představení mnohem lépe zprostředkovala velmi výrazný obraz o uměleckých kvalitách a pedagogických schopnostech učitelů, vychovatelů, vzdělavatelů, vedoucích souborů, režisérů atd. Přirozeně to má systém!
Drama in education je v Česku chápáno jako důležitá součást múzického vzdělávání a je na záklaních školách součástí učebních plánů. Nadto existují v mnoha městech tzv. základní umělecké školy, které - za malé pololetní kurzovné - lidem od 6 let nabízejí múzické tvořivě orientované mimoškolní vzdělávání. Kromě tance, zpěvu a hraní na hudební nástroje, kreslení a výroby loutek je "drama" na těchto školách jedním z hlavnch oborů.
Přitom se rozumí samo sebou, že během tohoto festivalu "dětí pro děti" nemají příležitost navštěvovat dílny pouze hrající děti, ale že byli k účasti na vzdělávací akci vyzváni, resp. pozváni i za vzdělávání zodpovědné osoby (vychovatelé, učitelé, divadelníci atd.). Čtyři z vypsaných kurzů byly zaplněny českými účastníky, jedna dílna se stejně jako v předchozích letech konala v angličtině pro zahraniční účastníky.
Pod vedením Hany Kasíkové (přednášející na katedře výchovné dramatiky Divadelní fakulty AMU v Praze) a Radky Svobodové (přednášející na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze) mohli účastníci z Lotyšska, Irska, Belgie, Rakouska, Islandu, Švédska, Česka a Německa nahlédnout do toho, jak se v Česku chápe "drama in education". Mezi tímto pojmem a divadlem se tu metodicky a didakticky vědomě dělá rozdíl; v "drama in education" se hledá rozhodnutí pomoci improvizace, hravé zachází se situací, staví se do popředí radost z tvořivého procesu a možnost emocionálně distancované reflexe. S pomocí citlivého a vysoce kvalifikovaného vedení seminářů vytvořili účastníci (přes rozdílná očekávání, různé životní dráhy, jazyky, kulturní kořeny, zkušenostní hodnoty atd.) v krátkém čase homogenní pracovní skupinu, která se sama navzájem inspirovala.
Rozmanitá představení, nadšené děti, zaujaté diskuse ustavičné tiskové konference, příkladné festivalové noviny, stále plný "drama bar" - zkrátka bylo zde všechno, co si divadelní srdce žádá. Uvolněná, částečně rodinně působící atmosféra během festivalu, srdečná pohostinnost, stálá, ale nevtíravá přítomnost odpovědných pracovníků a citlivost i kompetence lektorů udělaly z týdne v Ústí nad Orlicí mimořádný zážitek!



Vyšlo v časopise Spiel und Bühne, 1998, č. 2

Z němčiny přeložil Karel Tomas