Texty: AS 2000, č. 3. Dědek, Vladimír

JOSEFOVSKÉ DIVADELNÍ JARO
Oblastní přehlídka amatérských divadelních souborů severovýchodních Čech

Za krásného skoro letního počasí, v konkurenci mistrovství světa v hokeji a derby Sparta-Slavia, se na scéně josefodolského divadla ve dnech 5. až 7. května, představilo pět soutěžních představení a vložená pohádka pro děti.
D.S.J.K. Tyl Josefův Důl se představil v úvodu přehlídky hrou Wolfganga Kohlhasseho a Rity Zimmerové: "Ryba ve čtyřech". Hrálo se na jevišti, kde seděli i diváci. Scéna byla uprostřed rozdělena třemi různými postelemi, charakterizujícími pokoje tří sester a uprostřed prostor haly. Režisér představení upustil od morytátu, kterým je text v podtitulku předznamenán a uvádí hru jako skoro horor ve stylizovaném dramatickém příběhu. Ve šťastném, typově dobře obsazeném představení, režisér domýšlí vazby a vztahy v nově vzniklých situacích, a i když postavy jsou tím poněkud zjednodušené, v situacích jednají, jsou nabité energií a pravdivým cítěním. Výborný výkon představitele sluhy Roberta překoná i poněkud stejný temporytmus v první polovině představení. Je možné se zamyslet nad využitím postelí (pokojů) ve druhé polovině představení. Představení Josefodolského Tyla bylo velmi příjemným úvodem přehlídky.
D.S.J.J.Kolár Poniklá přivezl hru svého autora a zároveň režiséra Jaroslava Urika ml.: "Volba Petersova". Hra prý vznikla ztvárněním pravdivé události v Poniklé (vyhoření hospody). Je sympatické, že se soubor pokusil o vlastní text, který ale čerpá z různých motivů jiných her. (Revizor, Sen noci svatojánské.) Přestože aktéři hru zřejmě dobře přijali a s chutí si ji zahráli, jednoduchý námět oscilující mezi satirou, fraškou a dokonce klauniádou, postavil před soubor otázku najít správný odpovídající herecký styl. Stylizace jednotlivých postav byla značně nesourodá a bez situací. A tak nejlépe vyšly komentáře dvou zpěváků, provádějících celou hru.
D.S.Krakonoš Vysoké nad Jizerou - Václav Kliment Klicpera: "Potopa světa". Základní přednosti inscenátorů je dramaturgická úprava textu. Je vedena citlivě, zbavila hru upovídanosti a dala jí rychlý spád, aniž by směrovala proti autorovi a poetice jeho veseloher. Možná, že právě ona soustředěná snaha uhrát celý příběh ve svižném tempu způsobila, že nejsou dohrávány situace a vztahy jednajících postav, zvláště u představitelky Dorotky. Vhodné typové obsazení a herecké schopnosti protagonistů jsou příslibem, že po dotažení a rytmickém členění jednotlivých situací může být inscenace příkladem, jak vracet dramaturgické texty otce české veselohry na jeviště.
D.S.Havlíček Zákupy - Jiří Voskovec a Jan Werich: Gorila ex machina. Méně známý text z počátků působení V W znamená určitý dramaturgický objev. V W hra parodovala pokleslé texty tehdy oblíbených rodokapsů. Zákupští pochopili, že nemohou parodovat dnes už neaktuální rodokapsový styl a sehráli Gorilu jako uhozenou detektivku. Snad jen naše zkušenost s mafiánstvím, by poněkud mohla aktualizovat převzatý text. To však předpokládá nadhled a určitou stylizaci postav. V představení postrádáme pseudotajemné situace. Repliky zůstávají v rovině odříkání textu bez vzájemných vztahů a napětí. Ani scéna neprokázala potřebnou péči charakterizující prostředí. A tak do "mírného" zklamání zasáhne Gorila opravdu ex machina.
D.S.Libochovice - Claude Magnier: "Malované milování aneb Věno slečny Laury". Řemeslně napsaná fraška navazující na vzájemné autory Labische, Feydeana, přináší veliké herecké příležitosti pro dámskou část souboru. Řemeslně řazené situace, zápletky a komplikace ve stylu frašky, přináší mnoho úskalí, které se díky nepřesnému výkladu a pochopení žánru u hlavního představitele Blaise d'Abriex nepodařilo překonat. I přes velmi dobré herecké výkony tří dam v rolích Marie, Pepity a paní Carlierové, nepřineslo představení očekávaný výsledek.
Vložené nesoutěžní představení pro děti D.S.Brčál Jablonec nad Nisou: Václav Čtvrtek - "Jak se stal Rumcajs loupežníkem". Přes zřejmou snahu protagonistů bohužel nepřineslo nic překvapivého. Zůstalo jen na interpretaci textu bez vytvoření a uhrání situací.
Pořadatelé desátého ročníku oblastní přehlídky se rozhodli udělit na návrh odborné poroty tyto ceny: Josefu Bartákovi za roli sluhy ve hře "Ryba ve čtyřech", Markétě Fejfarové za postavu Karolíny ve hře "Ryba ve čtyřech", Jiřímu Řeřichovi za režii hry "Ryba ve čtyřech", všem z D.S.J.K.Tyl Josefův Důl, Václavu Hájkovi za roli sluhy ve hře "Volba Petersova" z D.S.J.J.Kolár Poniklá, Robertu Nesvatbovi za postavu Vošousta ze hry "Potopa světa", Josefu Hejralovi za roli učitele ve hře "Potopa světa". Oba z D.S.Krakonoš Vysoké nad Jizerou, Evě Frkové za postavu Marie, Lucii Bauerové za postavu Pepity a Liběně Štěpánové za postavu paní Carleierové ve hře "Malované milování aneb věno slečny Laury", všem z D.S.Scéna Libochovice.
Na návrh poroty doporučil štáb přehlídky k postupu na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou D.S.Krakonoš Vysoké nad Jizerou a nominoval na tuto přehlídku D.S.J.K.Tyl Josefův Důl.
Celkově lze říci o Josefodolském divadelním jaru 2000, že pořadatelé, zvláště členové D.S.J.K.Tyl vytvořili pro soubory velmi příjemné podmínky a atmosféru. Umožnili souborům pobyt na celé přehlídce, vzájemnou konfrontaci, možnost shlédnout i ostatní představení a zahrát si i před jiným než domácím publikem. Problémem většiny inscenací je v nedostatečné pozornosti věnované dramaturgické přípravě inscenací. I když chápu, že u většiny souborů určuje výběr repertoáru typové složení souboru, přesto a právě proto je nutné při výběru hry rozpoznat kvalitu textové předlohy, jejího žánru a volby vyjadřovacích prostředků od čehož se odvíjí cílevědomá režijní práce, budování jednotlivých dramatických situací a inscenací jako celku. Dalším problémem je práce režiséra s hercem. V inscenacích se prokázalo, že v mnoha souborech jsou jedinci zasluhující ocenění a právě tady jde o to, aby režisér vedl herce k jednání slovem i mimoslovními prostředky, k uvědomění si řídícího úkolu a jeho plnění v průběžném jednacím celku inscenace. Inscenace ukázaly na malou poučenost režisérů, která se dá získat v různých praktických školeních a v nemalé míře i na rozborových seminářích v jednotlivých přehlídkách. Soubory by neměly brát porotu jako sbor soudců vynášejících rozsudky, ale jako lidi, kteří jsou stejně jako oni poznamenáni divadlem (snad více poučení) a snaží se pojmenovat problémy související s danou inscenací a snahou pomoci je odstranit. Pořadatelům a všem souborům patří dík s přáním odvahy a chuti do další práce.
Vladimír Dědek