Texty: KŘÍŽEK, Lukáš. V bludišti. PřeMostění - Žurnál 2019, č. 2, s. 4

Chce-li inscenace klást jakékoliv otázky a získávat si jimi divákovu aktivní pozornost, je to bezpochyby dobře. Problém nastává v okamžiku, kdy tyto otázky vyplývají z formy a nikoliv obsahu. Obzvláště pak není-li překážkou ani potenciál a šikovnost protagonistů. Příběh mladičké Hanako nabízí poměrně přímočarý děj, který by klidně mohl být zpracován minimalističtěji, ale zato podobně vynalézavým (převážně výtvarným) jazykem.

Na nejvzdálenějším výběžku jednoho z japonských ostrovů stojí vesnička, žijící chtě nechtě v souladu s přírodou, jejíž obživou a současně hrozbou je oceán. Příběh o statečnosti a zbabělosti, strachu i obětavosti. Chvílemi spíše o otcích, po nichž tu zůstávají děti, jakožto jejich odkaz. Tématem může být víra, naděje, ale i (u)smíření. Pohádkově líbivá prostoduchost děje se komplikuje s turnovským převodem na jeviště, kde vzniká útržkovité situační bludiště, utopené ve všemožných divadelních manýrech.

Otázkou zůstává, kdo by měl být cílovým publikem, neboť jeho prizmatem je potřeba věc vnímat. Smysl mi dává publikum dětské, protože to o dětech tak trochu je, a navíc je to tak trochu „tradiční“ vyprávěnka právě pro ně. Jenže co když se v inscenaci sám špatně orientuju a nedokážu v ní jasně číst? Neujasněnost mizanscény, dramaturgicky/koncepčně (nevhodné škrtněte) komplikovaný klíč k výstavbě narativu a přemíra prostředků. Průběžně jsem nucen rozeznávat části rozehrávané vypravěči, postavami, postavami v maskách, posléze a souběžně loutkami a ještě jednou dokola, v různých variacích. Zvraty jsou nadbytečně rekapitulovány, namísto aby podpořily hůře pochopitelnější motivy. Jeden rámec proniká do druhého a komplikuje jinak dobře nastavenou myšlenku. Veškerá stylizace, která se významově a chaoticky neustále proměňuje, mě odvádí od toho hlavního – sdělení. Nesourodost většiny složek dovršuje malá preciznost v práci s loutkou, natož pak maskou, která spíše mate, než dává jednoznačné odpovědi na význam nebo pojetí postav (a vůbec jejich rozlišení).

Zřejmě dokážu rozšifrovat, co mělo být záměrem, ale bohužel to nenacházím na jevišti, protože se prázdně deklamuje, ale málo jedná. Postrádám dílčí motivace a jsem otravován otázkami jako: pro koho se tedy hraje, o čem se primárně hraje a proč zrovna takto? Zatěžkanost inscenace nápady a vzájemně kontraproduktivními prostředky bohužel nezachrání ani kvality hudební a výtvarné. Možná, že právě tohle by byla cesta… méně trnitější.

KŘÍŽEK, Lukáš. V bludišti. PřeMostění - Žurnál 2019, č. 2, s. 4. Dostupné z: https://premosteni.eu/wp-content/uploads/2019/04/Zpravodaj_2_tisk_s.pdf [cit. 2024-08-14]