Texty: KŘÍŽEK, Lukáš. My jsme ti blázni... PřeMostění - Žurnál 2019, č. 3, s. 7

Zdá se být čirým bláznovstvím pokoušet se inscenovat, nebo lépe řečeno pokoušet se vlastnoručně vymodelovanou kopií adaptovat vyskočilovské principy a jeho nedivadlení. Obzvláště, je-li částečně improvizační forma přetavena v přísnou, ale zato řemeslně poměrně dobře zvládnutou (ačkoliv místy přehrávanou) činohru. Potřebná bezprostřednost je smazána přemírou „důmyslného“ hraní, lacinými vtípky, aktualizacemi, pokusy o předem naplánovanou komiku v interakci s divákem.

Tento divadelně pseudochytrej tyjátr (nejen co do naplňování pra-původních významů), který si libuje v nesnesitelně a opakovaně akcentované popisnosti, tetelení se z každé chytřejší větičky a těšení se na každej příchozí fórek, však dokázal vytvořit prapodivnou atmosféru plnou čiré energie, kterou doposud neměli ani některé výrazně mladší soubory. Tím však má pozitiva končí, protože přemíra herecké stylizace a snaha být setsakramentsky divadelní na úkor neuvědomělé trapnosti znemožňuje jinak pochvalný náhled. Mrzí a sere mě (jak říkával Voskovec), že mne rozesmívala spíše ona trapnost (komičná--tragičnost) herecké karikatury, než skutečnost, gag, pointa. Cením si nasazení a již zmíněné energie, ale posmutněle dodávám, že se bohužel nepotkal záměr s účinkem. A co hůře, chvílemi jsem si připadal jako školáček, kterého tvůrci považují za totálního blbečka, který není schopen vlastního uvažování a potřebuje mít každé hamletovské uprdnutí nastokrát vysvětlené.

KŘÍŽEK, Lukáš. My jsme ti blázni... Online. PřeMostění - Žurnál 2019, č. 3, s. 7