Texty: BURIANOVÁ, Zuzana: Přehlídka dětského divadla Louny, 22. 4. 2022. Deník Dětské scény, č. 0., str. 13-14, 10.6.2022.

Přehlídka dětského divadla
Louny, 22. 4. 2022

Letošním dějištěm přehlídky dětského divadla Ústeckého kraje bylo Vrchlické divadlo Louny. Pořádání události se ujala Městská knihovna Louny a 22. dubna se tak mohlo v hledišti divadla sejít celkem třináct divadelních a recitačních skupin v kategorii do patnácti let. Na začátku pro mne bylo zhlédnutí takového množství živé produkce v jediném dni téměř nepředstavitelné, večer jsem pak musela dát organizátorům za pravdu, že možné to je. Bohužel na samotný rozbor představení a setkání poroty a lektorů bylo vyčleněno průměrně patnáct minut, což nebylo mnoho vzhledem k tomu, že někteří pedagogové projevili živý zájem o zpětnou vazbu a samotné rozbory se ukázaly jako hlavní důvod, proč přehlídku se souborem navštívili. Přesto všechno byla atmosféra v divadle rodinná a radostná, přívětivá nálada panovala i na rozborech s porotou, kde, dle mého názoru, probíhal živý dialog za účelem dobrat se skutečně něčeho podstatného.
V porotě zasedli Jakub Hulák, Tomáš Hron a já.
Ten den jsme viděli vystoupit tři recitační skupiny, dvě z Bíliny a jednu z Novosedlic. První dvě patřily k nejmladší věkové kategorii a předvedly příjemný, sebevědomý přednes pohádky O vlkovi a kůzlátkách (soubor Prvňáčci Bílina) a básně Jiřího Žáčka, Jak šli bratři pro kládu (Sofi a Viki Bílina). U dvojice, jež přednesla druhý zmíněný text, porota ocenila funkční řešení u rozdělení jednotlivých veršů dle postav a přirozenost projevu. Na rozborech pak organizátorka přehlídky, Dagmar Kučerová, doporučila pedagogickému vedení v návaznosti na debatu o četnosti recitací právě Žáčkových textů další vhodnou poezii pro příští práci.
Vystoupení skupiny Lenoši z Novosedlic rozvířilo diskuzi, jakým způsobem pracovat s důrazy a střetem mezi obsahem básně a její formou. Text Ludvíka Středy, Svatba na zkoušku, se ukázal jako vhodný možná pro mladší recitátory, přesto však zvolený způsob přednesu à la voiceband nebo spíš a capella pomohl skupině udržet společnou energii a vystoupit jako jedna žena, přihlédnuto k čistě dámskému obsazení.
První divadelní představení bylo domácí Kouzelné divadlo s autorskou hrou Cihlovice. Skupina byla porotou oceněna za výběr současného tématu týkající se korupce na malém městě. Dle slov vedoucí souboru Oksany Kaplanové ze ZUŠ Louny vzešlo téma od samotných herců už v roce 2020, pak ale přišla covidová situace a celý proces vzniku zpomalila a ztížila. To mělo za následek, že se soubor teď více soustředí a těší na přípravu námětu nového, nezatíženého neustálými pauzami v procesu a on-line zkoušením, které je demotivující a úmorné. Podobným problémům čelilo letos a loňský rok mnoho dalších souborů, stejně tak i druhé zúčastněné divadlo Forbína Louny.
Na přehlídce se uvedlo work in progress ukázkou Tu es mort, které také vzniklo na základě autorského scénáře a nadšení skupiny pro zkoumání detektivní zápletky. Zde se porota shodla, že kvalitu inscenace nelze hodnotit, protože není z velké části dopracovaná.
Velké množství autorských textů a inscenací mě na přehlídce mile překvapilo. Vnímám to jako signál, že se vedoucí nebojí tvůrčího dialogu se souborem a společně s ním aktivně pátrají po tom, jaká témata na jevišti zkoumat. Vždy se vyskytne riziko, že se jim nepodaří proniknout v dané látce do hloubky či na žádné zajímavé téma nenarazí, ale členové souborů jsou vedeni jako autoři k aktivní tvůrčí práci od samého začátku procesu.
Jednu takovou inscenaci přivezl soubor Gorily pod šamponem ze ZUŠ F. L. Gassmanna Most. Představení Ema H. doprovázely jisté technické nedokonalosti, na jejichž základě doporučila porota vedoucí Leoně Houdkové zaměřit se na zvolené scénické prostředky a jejich využití, konkrétně na rekvizity a mizanscénu. Přesto byla inscenace oceněna za zpracování tématu šikany a outsiderství a bylo znát, že děti, které většinu času hrají stejně staré postavy, tématu rozumějí a je jim blízké. eona Houdková přivezla do Loun ještě jeden divadelní soubor, Děti v zrcadle (ZUŠ F. L. Gassmanna Most). Deset herců prvního stupně základní školy předvedlo divokou a zábavnou skicu inscenace Byl to jen sen. Příběh holčičky, jež usne nad domácími úkoly a zdá se jí o tom, že zapálí svoji školu a musí do polepšovny, porota ocenila za zřejmou týmovou práci celého souboru a nakažlivou radost ze společné hry.
Podobné ocenění, konkrétně za energickou hereckou souhru, získali vystupující ze souboru Malis Libochovice (inscenace Za prkennou ohradou). V dramatizaci a režii Ladislava Valeše na motivy knihy Pavla Čecha Tajemství ostrova za prkennou ohradou předvedla zmíněná trojice vyčerpávající výkon, který mě přiměl zamyslet se nad způsobem, jak původní komiksovou předlohu převést na jeviště tak, aby umožnila hercům uchopovat postavy autenticky a zároveň s humorem a lehkostí. Myslím, že zde platí, že čím méně textu, tím více jsou nuceni herci na jevišti jednat. I herci, kteří dobře ovládají text, se pod množstvím slov často nemohou soustředit na nic jiného, jen aby text řekli po smyslu, nezvládnou tedy často stihnout vnímat detaily, o které se jinak v hereckém jednání mohou opřít.
To bylo dobře znát v inscenaci Moje sny souboru Děti v kaši, kde se slovy výrazně šetřilo. Herci ze ZUŠ F. L. Gassmanna v Mostě předvedli minimalistickou inscenaci s autentickými hereckými výkony, která je jednoduchou obrazovou koláží na téma snu jako představy a touhy.
Ačkoli nepředkládá konkrétní děj, tvůrcům se daří vytvářet nebývale silné dramatické napětí a porota toto obrazivé a inspirativní dílko v režii Pavla Skály doporučila do širšího výběru na celostátní přehlídku.
Další inscenace, kde byla stejně jako u libochovického souboru využita literární předloha, byla inscenace Zvoník mosteckého divadla Surikaty v sámošce. Děj je inspirován povídkou Edgara Allana Poea Maska červené smrti a text stejně jako ostatní scénické složky slouží hlavně k budování tísnivé a až magnetizující atmosféry celého představení. Tomu výrazně pomáhá i jakási obřadnost, se kterou herci k jednotlivým akcím na jevišti přistupují, ať se jedná o dialog, o vytváření scénické hudby, či ovládání světelných zdrojů, nebo práci s rekvizitami. Hlavními předměty na jevišti je písek a kýble, symbolizující nakažlivou chorobu a smrt. I přes mírnou nepřehlednost a plochost děje, který vedoucí Barbora Gréeová se souborem dramaturgicky stále dopracovává, nás inscenace zaujala, a proto dostala ocenění poroty za vytvoření působivé atmosféry.
Podobný způsob práce se scénickými složkami zvolila vedoucí i v režii inscenace kulato.barevno dalšího mosteckého souboru Stonožka ve sprše, kdy se pokusila společně s herci zprostředkovat vnitřní svět autistického kluka skrze čistě divadelní prostředky. Za citlivost, nápaditost, odvahu a výjimečné herecké výkony získal soubor ocenění poroty za originální přístup k práci se scénickými prostředky s doporučením do širšího výběru na celostátní přehlídku.
Pavel Skála, již zmíněný pedagog ZUŠ F. L. Gassmanna, přivezl na lounskou přehlídku ještě další dvě inscenace, obě zcela rozdílné a obě divácky úspěšné. Jako neznalec mostecké amatérské scény pro mě byla jeho práce milým překvapením. Je znát, že se stejně jako Leona Houdková nebo Barbora Gréeová snaží hledat co nejkonkrétnější formu i obsah jednotlivých inscenací v závislosti na dané skupině herců a klade důraz na autentičnost jejich jevištního projevu. Jeho inscenace využívají formálních divadelních prostředků naplno – ať už v hereckém jednání nebo ve své estetice. Svojí upřímností a nenuceností mě zaujala scénická anekdota Je to trapný souboru Děti v ohni, která je variací na otázku, co ona titulní věta vlastně znamená. Přestože téma nejde nijak zvlášť do hloubky a celý tvar může na první pohled působit jako jednoduché divadelní cvičení, jsou herci přirození, osobití a s pomocí uspořádání jeviště a hlediště do arény udržují živý kontakt s diváky.
I tato hříčka dosáhla na doporučení do širšího výběru do Svitav, kam porota nakonec poslala Skálovu třetí inscenaci, uvedenou v kompletně dívčím obsazení souborem Nejmenší částice pod názvem Eva H.. Děj inscenace vychází z propojení dvou příběhových dokumentárních linií, první je příběh mostecké rodačky Evy H., který si herečky samy vybraly z archivu paměti národa a následně se s pamětnicí také osobně setkaly a natáčely s ní rozhovor. Druhá je nešťastná historie urbanismu města Most. Za hlavní přednost považuji výběr tématu, u kterého je znát, jak se hereček dotýká, a i díky tomu jej dokáží předávat dál za pomocí jednoduchých, ale funkčních scénografických nápadů využívajících loutky, špalky a ostré předměty. Schopnost zvolit si námět, který má pro soubor smysl zkoumat a interpretovat dál, který je zároveň osobní a nevyžaduje tak žádnou umělou hereckou či režijní manýru, je ve Skálově práci s amatérskými soubory klíčová.
Jsem ráda, že jsem se lounské přehlídky letos účastnila jako divák i jako porotce a doufám, že příští ročník nebude ovlivněn epidemiologickou situací a bude stejně inspirativní, jako ten letošní.
Zuzana Burianová