Texty: POUZA, Ludvík: Klatovy bývaly častou zastávkou kočujících divadel. Klatovský deník, 5. 2. 2010

Klatovy žily kulturním a společenským životem od nepaměti. Škoda jen, že se o této době nedochovalo mnoho záznamů a fotografií. Naštěstí mnoho cenných informací zachovali ve svých pracích Zajímavosti z historie Klatov od založení do konce roku 1939“ autor JUDr. Jiří Weinmann a Databáze českého ochotnického divadla, ze kterých vybíráme následující údaje:

Kde se hrávalo divadlo v Klatovech?

Prvním sálem, kde probíhala vystoupení ochotníků již od 18. století, byl již zmíněný velký sál radnice, kde asi bylo menší podium. Dalším nejstarším stánkem kultury ve městě byl divadelní sál, který si zřídili již v 18. století Klatovští po zrušení jezuitské koleje a semináře v I. patře. Tam nejen probíhala první představení ochotníků a kočovných divadelních společností, ale i plesy. Třetím významným divadelním sálem v Klatovech byl divadelní sál v hotelu Menšík, dnes kinosál, kde probíhala téměř všechna ochotnická představení ochotníků z Klatov, ale pravidelně tam vystupovaly i kočovné divadelní společnosti. Klatovy byly totiž proslulé u kočujících společností jako výborná štace divadlamilovného publika.

Významným kulturním stánkem v Klatovech byl od druhé poloviny 19. století sál hotelu Střelnice, kde bylo pouze pódium. Byl centrem kulturní spolkové činnosti od vystoupení souborů hudebních, pěveckých, tanečních a dalších.

Hojně využíván byl i sál restaurace Villa v Klatovech. Menší sál byl také v restauraci Živnostenská beseda, později nazývané podle kulturního spolku, který tam prováděl svou činnost, Měšťanská beseda.

Po otevření sokolovny v roce 1907 se převážná část kulturní a společenské činnosti v Klatovech přenesla do velkého a krásného sálu, kde bylo vybavené jeviště.

Nesmíme zapomenout tani na již zapomenutý menší, ale krásný sál v hostinci U Koule, v zadním traktu hotelu Bílá růže.

V roce 1918 vyhořely zděné masné krámy na místě, kde dnes stojí divadlo. Dne 3. prosince 1918 bylo ustanoveno družstvo pro zřízení divadelního domu v Klatovech. Rozhodnutím městské správy bylo postaveno krásné divadlo dostavěné a uvedené do provozu 8. září 1920. Od té doby byly divadlo a jeho sál centrem veškeré hlavní kulturní činnosti ve městě. Jelikož měl krásné jeviště, odehrávala se tam všechna divadelní představení jak profesionálních, tak ochotnických souborů. Nedostatkem byl ale malý prostor pro divadelní zázemí. Bylo proto ustaveno Družstvo občanů pro dostavbu divadla, které si vytklo za cíl vybudovat v prostorách mezi divadlem a hlavní školou budovu pro pomocné složky divadla. Pod hlavičkou tohoto družstva provozoval v Klatovech činnost nejznámější a nejvýznamnější ochotnický soubor DODD, který sehrál v divadle bezpočet činoher pro dospělé a mládež. Dosud v paměti starších občanů zůstávají nejznámější protagonisté tohoto kdysi slavého souboru:

Jan Škarda, Dr. Švarc, Ludmila Svátková, Karel Průcha, Oldřich a Helena Smolovi, Vladimír Bořánek, Antonín Šplíchal, Felix Černý, Antonín Průcha, Karel Adámek a další. K nim zákonitě patří i František Vavřinec jako herec a hudebník a známý klatovský zpěvák Jan Matějíček a další.

Často v divadle hostoval i známý profesor Skupa se svým Spejblem a Hurvínkem.

Kromě DODD působilo v Klatovech několik dalších ochotnických spolků. Pro ilustraci si jmenujme některé z nich dramatický soubor DTJ, jehož vedoucím byl Jan Kroupa a který hrál v malém sále s pódiem v hostinci na Nové Hospodě. Mimo to soubor měl i kroužek loutkového divadla.

V Klatovech provozovali ochotnická představení i studenti gymnázia, obdivovatelé Osvobozeného divadla. Hráli hry Voskovce a Wericha v sále u Menšíků, například Baladu z hadrů, Rub a líc s nadšenými protagonisty Rudolfem Novým a Jaroslavem Štěpanovským.

V září 1936 bylo v Klatovech založeno nové dramatické sdružení Nová scéna.

I další kulturní události a aktivity obohatily v době první republiky kulturní život města. Pro zajímavost stojí za zmínku například to, že ve dnech 15. května 1923 a 16. listopadu 1926 vystoupila v Klatovech dvakrát světoznámá pěvkyně Emma Destinová.

Ve dnech 21., 22., 24. a 25. září 1929 byla v Klatovech v přírodním prostředí na sokolském stadionu provedena operetními herci Národního divadla za součinnosti ochotnických herců DODD a dalších opera Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Režii měl Roman Císař, orchestr měl 28 členů a pěvecký soubor čítal 38 členů. Podíleli se na něm členové souborů Sokol, Šumavan a Osvěta, baletní soubor měl 12 členů (členové Sokola pod vedením baletního mistra O. Stočese a primabaleriny Mil. Skřivanové, kteří tančili sóla). Představení mělo šest repríz a v představení jako hosté hráli i členové Městského divadla v Plzni.

Některé další divadelní soubory v Klatovech

1898 – Zábavní a divadelní spolek Barák. Na repertoáru měl hry: 1903 Paní Marjánka, matka pluku, 1906 Charleyova teta, Čest, 1908 Tvrdohlavá žena. Pořádal výlety do okolí, zahradní slavnosti, koncerty, taneční večery. Repertoár od klasických českých her po současné autory. Ve 30. letech 20. století pořádal týdenní vzdělávací čtvrtky, přednášky o divadle, recitace sólové a sborové. Od roku 1938 byl spolek členem ÚMDOČ. V letech 1939–1945 se řada členů zúčastnila odboje a zahynula.

1900 – Dělnický pěvecký a divadelní spolek Osvěta. Na repertoáru v roce 1901 měl Zlaté péro, 1904 Maryšu (režie K. Hostaš) a další.

Zábavní a dramatický odbor Sokola uvedl například roku 1902 hru Otec, 1906 Lucerna, 1910 Z české domácnosti. Hrál i ženský odbor Sokola.

Divadlo hrál také Čtenářsko-ochotnický spolek, Merkur, Spolek obchodních příručích, Zábavní a vzdělávací spolek Klatovan, Sbor dobrovolných hasičů, Okresní sdružení republikánského dorostu, dramatický odbor Živnostenské strany a další.

V letech 1948–1957 působí v Klatovech Pošumavské oblastní divadlo (profesionální soubor existoval do roku 1963).

Klatovští ochotníci dále uvádí například v roce 1946 Královnu Dagmar, žákyně dívčí školy hru O matce vlasti.

V letech 1948–1957 působil ve městě i dramatický koužek Vyšší rolnické školy, který vedl Antonín Chobot a Antonín Průcha. Na repertoáru byly hry: Prapor, Otec, Vesnice Mladá, Lakomec, Psohlavci, Zvoník u Matky boží, Kolébka, Sláva, Hadrián z Římsů, Hrátky s čertem, Srdce a kordy a další.

Od roku 1963 působí v Klatovech Stálá divadelní scéna s vlastním souborem, který byl činný do sedmdesátých let.

V 60. letech 20. století zde působil Vojenský divadelní spolek Jaslo. Na repertoáru měl například hry: 1960 Taková láska, Chtěl bych se vrátit, Moje teta, tvoje teta, Bílá krev.

1962 Divadelní spolek ZK Klatovan – Je libo cigaretu, 1965 Neočekávaný host a další.

1968 vzniká DDT (Divadlo Dřímajících Telentů) které uvedlo například hry Krajina pod Řípem, Ze škamen. Hráli vlastní tvorbu a soubor vedl P. Bosák.
Divadlo hrály i základní a střední školy ve městě.