Osobnosti: NOVÁK, Ludvík (Ludva)

Datum narození: 6.6.1901
Místo narození: Újezd u Kladna
Datum úmrtí: 16.8.1967
Místo úmrtí: Plzeň

Byl synem lidového loutkáře Karla Nováka. Od dětství putoval s otcem po jeho loutkářských štacích a
postupně mu pomáhal při představeních.
Když v roce 1914 byl otec přijat do ochotnického Loutkového divadla Feriálních osad v Plzni jako placený správce, brzy se také L.N. zapojil do souboru a již v roce 1917 se stal jeho členem. Uplatňoval se zde jako loutkoherec, rekvizitář i inspicient. Pro svou vynikající marionetářskou techniku byl předurčen k vodění loutek a často zaučoval i další loutkářské amatéry.
Jeho loutkoherecký projev se vyznačoval smyslem pro pohybovou výraznost, tempo a citlivý vztah k mluvenému dialogu. Zvláště dobře si rozuměl s J. Skupou, který zpravidla mluvil za loutky, které L. Novák vodil. Jejich vzájemná souhra a Novákova schopnost reagovat na Skupovy improvizace umožňovala úspěšně překonat záludnosti rozdělené improvizace a vytvářet celistvě působící výkony loutek. Projevilo se to zejména v loutkoherecké interpretaci Spejbla, kterého vodil až do roku 1927 a v mnohém se zasloužil o typický pohybový rejstřík této figury.

Od roku 1927, kdy rodina Novákových opustila Loutkové divadlo Feriálních osad pro neshody s vedením divadla, se pokusil pod vedením otce obnovit putovní tradici Novákova loutkového divadla, avšak po několika měsících rodina vzdala tento pokus o návrat do praktik minulosti a vrátila se do Plzně, kde hrála pod patronaci Národní jednoty pošumavské za spolupráce místních ochotníků.

Po smrti otce K. Nováka převzal L. N. společně se svým bratrem Karlem Novákem ml. vedení divadla, avšak oba byli v roce 1944 gestapem uvězněni.

Po roce 1945 se snažili obnovit předválečnou činnost divadla, které se v roce 1951 se stalo součástí Závodního klubu Škodových závodů. Vedle členů rodiny Novákových s nimi spolupracovala řada ochotníků. Hrávali v sobotu a neděli pro děti, poměrně často se hrálo v sobotu večer pro dospělé.
Soubor v roce 1954 zvítězil na okresní přehlídce a dostal se na Loutkářskou Chrudim, jíž se zúčastnil inscenací Škroupovy opery Dráteník. Zde však neuspěl.
Poté se soubor se uchýlil pod patronát Závodního klubu KVSO pracovníků ve zdravotnictví. L. Novák se snažil vést divadélko v moderním duchu, avšak bez vhodných spolupracovníku se již nedokázal vypnout k výkonům z doby spolupráce s J. Skupou.
Jeho zásluhou zůstává, že společně s otcem dokázal využít pozitivní hodnoty loutkářské tradice a položit je do základů formujícího se moderního loutkářství

Bibliografie:
Autorské práce:
Kašpárek staví sněhuláka. Loutkář 1930/31, s. 122-124.
Osvětlení loutkového divadla elektřinou. Loutkářská čítanka, 1925, s. 66-74.
Z mých loutkářských vzpomínek. In Josef Skupa - Plzeň a loutky, 1967, s. 36.

Životopisné:
J. M.. Šestero jmen v černém rámečku. Československý loutkář 17, 1967, s. 165
MALÍK, J.: Úsměvy dřevěné Thalie. 1965, s. 69,
VAŠÍČEK, P., MALÍKOVÁ, N.: Plzeňské loutkářství. Plzeň 2000, s. 20, 41, 79n.

Obrázky:
J. Malík: Úsměvy dřevěné Thalie. Praha1965, obr. č. 16, 18.

Archivy:
Archiv města Plzně