1921 třemošenští učitelé zakoupili 25 cm vysoké Alšovy loutky.
Vznikl tak druhý nejstarší loutkářský soubor v západních Čechách.
Požádali Josefa Skupu o poradenství.
Od 1924 do konce 30. let působili jako Loutkové divadlo Sokola.
Pořídili větší loutky – 50 cm.
Rozvíjející se divadlo přerušila válka, divadlo i loutky byly zničeny.
1946 obnovili činnost znovu jako LD Sokola, do souboru přišel František Čečil.
První představení – Bohumil Schweigstilll: Krejčík, švec a Kašpárek.
Hrálo se s 25 centimetrovými loutkami.
1948 vedoucím a režisérem byl František Čečil.
Vyrobil novou sadu asi 15 loutek 50 cm, hlavy vymodeloval a namaloval učitel František Hrabák.
1950–1951 nejaktivnější sezona, uvedeno 29 představení.
1953 došlo v Třemošné ke sloučení tělovýchovy a vzdělávací činnosti do Závodního klubu Západočeských keramických závodů.
Loutkářský soubor od toho roku pracoval jako Loutkářský soubor Západočeských keramických závodů.
Došlo ale ke stagnaci činnosti (trvala do 1958), pravidelnost představení vymizela, často se ale hrálo na zájezdech.
V repertoáru byly hlavně hry Františka Čecha a Vojtěcha Cinybuka s vyššími nároky na výpravu, na nichž se podílel právě František Čečil. Pro LD v Třemošné vytvořil 50 marionet a kolem 60 spodových loutek pro 40 inscenací.
1956 oslavil loutkářský soubor deset let po válce obnovené činnosti, uvedeno – Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena.
1956 hráli loutkové (maňáskové?) divadlo také žáci Základní devítileté školy.
První představení – German Ivanovič Matvejev: Kouzelná galoše.
1958 Závodní klub Keramických závodů předal loutkové divadlo Tělovýchovné jednotě Tatran Třemošná.
Aktivita souboru se zvýšila.
1964 se principál František Čečil přestěhoval do Plzně a 3 roky se nehrálo.
1967 začal F. Čečil do Třemošné dojíždět, loutkové divadlo ožilo, do souboru přišli také žáci Základní devítileté školy Třemošná (před tím hráli ve škole s maňásky, vedla je Libuše Čechurová).
Soubor měl bohatou zájezdovou činnost, představení předvedl ve všech větších obcích okresu Plzeň-sever.
Z repertoáru v 70.–90. letech:
1972 – Josef Lamka: Král Abeceda; Milan Pavlík: Statečný koníček.
1979 – Adolf Wenig (event. úprava): Čert a Káča.
1979 – Josef Skupa a Frank Wenig: Adámek mezi broučky, účast na OP Horní Bříza.
1980 ze souboru odešel principál František Čečil. Vedoucím souboru se stal Rudolf Heckel.
Základem souboru byli v té době studenti.
1983 – Václav Čtvrtek: Honza, čert a Kašpárek, účast na Okresní loutkářské přehlídce v Horní Bříze, cena za roli chůvy L. Čechurové.
1986 se stal vedoucím Radek Koňařík.
TJ Tatran Třemošná už neměl zájem být zřizovatelem loutkového divadla.
Původní stálá scéna loutkového divadla v pavilonku TJ Tatran byla zbourána.
1988 přešla třemošenská loutková scéna k Okresnímu domu dětí a mládeže Plzeň-sever,
který se po 1989 jmenoval DDM (Dům dětí a mládeže) Kamarád Třemošná.
Zároveň se také začala hrát pravidelná představení v DDM Radovánek Kaznějov.
1989 – Pavel Grym: Prsten knížete Lucifera.
1996 – Vojtěška Baldessari Plumlovská: Krakonoš.
1997 – Adolf Wenig (event. úprava): Čert a Káča.
1998 – Josef Kaláb: Není nad Ferdu; German Ivanovič Matvejev: Kouzelná galoše (hráno v Domě dětí a mládeže Radovánek Kaznějov).
1999 – Vojtěch Cinybulk: Ostrov splněných přání; Karel Hacker: Štika patří na pekáč.
2000 – K. M. Walló: Chytrá princezna.
2001 město Třemošná poskytlo finance na zvelebení sálu v DDM. Soubor ušil a vyrobil svépomocí oponu a výkryty v sále v DDM Kamarád.
Na podzim t. r. proběhly oslavy 80. výročí založení loutkového divadla v Třemošné,
uvedeno – Libuše Tittelbachová: Jak Honza vyzrál na princeznu, hráno také v Jindřichovicích pod Smrkem.
2002 instalace a vernisáž výstavy v Brožíkově výstavní síni,
uvedena řada her:
– Ludmila Tesařová: Vodníkova Hanička; Miloslav Lesný: Pohádka o slunci. Účast na Boleveckých slavnostech Plzeň.
– Josef Kainar: Zlatovláska; Perníková chaloupka; Libuše Tittelbachová: O Smolíčkovi; podle Karla J. Erbena: Pták Ohnivák a liška Ryška; Josef Kaláb: Není nad Ferdu; Marja Kosnarová(?): Zvířátka a loupežníci (hráno v plzeňské Zoo; Čert a Káča (na letní scéně ve Stříbře).
2003 oslavy 25. výročí založení Domu dětí a mládeže v Třemošné,
uvedeno – Josef Lada: O statečné princezně Máně; Bohumil Schweigstilll: Honza u krále; Eduard Vavruška(?): Kašpárek v pekle; podle Karla J. Erbena: Pták Ohnivák a liška Ryška (v DDM Radovánek Kaznějov); Jan Drda: Hrátky s čertem.
2004–2008
– František Čech: Kašpárek vaří živou vodu;
– Vojtěch Cinybulk: O pyšné base;
– Čert a Káča (podle Josefa Kajetána Tyla, více autorů úprav), hráno v klášteře Kladruby, v Holýšově, na oslavách Halloweenu v Praze na Výstavišti, v Železné Rudě, v Mariánské Týnici během výstavy o ochotnictví, na statku Býkov;
– Libuše Tittelbachová: Jak Honza vyzrál na princeznu (hráno na zámku v Horšovském Týně);
– Vojtěška Baldessari Plumlovská: Krakonoš (účast na přehlídce Skupovy Strakonice);
– podle Karla J. Erbena: Pták Ohnivák a liška Ryška (na přehlídce v Hořovicích, v Plasích);
– Zlatovláska (hráno v klášteře Kladruby, účast na Boleveckých slavnostech Plzeň);
– podle Boženy Němcové: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku;
– German Ivanovič Matvejev: Kouzelná galoše;
– Josef Kaláb: Není nad Ferdu;
– Marja Kosnarová(?): Zvířátka a loupežníci.
2006 oslavy 85. výročí založení loutkového divadla v Třemošné.
2013 – O Popelce, účast na Divadelním víkendu s Osadou v Horní Bříze 28. 10.
Soubor vedla Šárka Krutská, hrálo se marionetami jednou za 14 dní, obvykle od ledna do dubna, léto bylo věnováno zájezdům a na podzim se připravovala nová sezona.
2016 – Čert a Káča (podle Josefa Kajetána Tyla, více autorů úprav), hráli na místním Festivalu U řeky.
2021 (20. listopadu) oslavil loutkářský soubor v Třemošné sto let od svého vzniku (viz Texty). K oslavě výročí uvedl tři představení:
– podle Boženy Němcové: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku;
– Vojtěška Baldessari Plumlovská: Krakonoš;
– Libuše Tittelbachová: Jak Honza vyzrál na princeznu.