KŘÍŽEK, Lukáš. Bojujeme se dvěma hlasy. Rozhovor s režisérkou Terezou Gvoždiákovou a hercem Jiřím Nebeským. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025
Monodrama není snadná záležitost. U vás ale nikterak nová – nutno vzpomenout Všechny báječné věci s Pavlem Volfem. Byl tohle impuls v tom pokračovat?
Tereza: Určitě ta radost z toho zkoušení a hraní v tom hrála roli. A i to, že to jde udělat. Pro mě to ale bylo náročné, protože jsem se bála sáhnout po stejném žánru. Bylo mi jasné, že to všichni budou srovnávat, ale jsou to dvě nesrovnatelné věci.
Postupovali jste ověřeným způsobem, nebo bylo zkoušení odlišné?
Jiří: Já jsem úplně jiný člověk a herec než Pavel. Občas jsme se toho dotkli, ale některé věci se mnou prostě nefungovaly tak jako s ním a myslím, že opačně by to bylo stejné.
Tereza: Stoprocentně. Já jsem se při některých věcech i zasekávala, což pak možná bylo na úkor toho procesu.
V čem je pro vás Stephensův text silný a čím by měl zaujmout? Scénografie je stejně jako prostředky minimalistická…
Tereza: To téma viny je natolik silné a dobře napsané, že jsme původně mysleli, že nebudeme mít vůbec žádnou rekvizitu ani scénu. A při zkoušení jsme pak došli k tomu, že se potřebujeme od něčeho odpíchnout, ačkoliv jsme stejně tak věděli, že potřebujeme, aby toho bylo co nejméně.
Jiří: Rekvizity pomohly. Zpětně vidím, že jsem se topil a Tereza mi tam hodila záchranný kruh. Ale myslím, že kdyby jich bylo víc, tak by to bylo ku neprospěchu. Už takto je těžké se orientovat, a kdybych diváky ještě mátl tím, že bych bral do rukou různé věci…
Máš někdy strach, že budeš mít výpadek a existují nějaké záchranné manévry?
Jiří: Ne. (smích) Já doufám, že něco naskočí. Skáču z tématu na téma, z času na čas a tak doufám, že když něco vypadne, tak to, co tam naběhne, se potom jako dohledá zpětně.
Vlnolam měl premiéru v roce 2023, poté Lounské divadlení a Divadelní piknik Volyně. Na letošní Hronov jste se ale dostali skrze přehlídku Divadla jednoho herce v Kaznějově. Co se za tu dobu změnilo? Přeci jen amatérské inscenace mají nějakou životnost a nějak se cizelují, v případě monodramatu je to trochu jiné…
Tereza: Cesta byla hodně trnitá. My si pořád nejsme jistí, což bylo na premiéře trochu vidět. Pak byly Louny, tak jsme se snažili, pak ve Volyni jsme dostali na p*del neskutečně a taky jsme se potom snažili s tím dál pracovat. Ale to, s čím bojujeme, jsou dva hlasy. Jeden říká, že to vlastně není divadlo, je to jakoby scénické čtení, a druhej říká, že je to jen jiný přístup k divadlu. Moje hlava se pohybuje mezi oběma světy a pochybnosti pořád jsou. A taky na tom bylo spoustu práce a každý pohyb má smysl. Takže cesta byla plná pochybností a bolavá a myslím, že to nekončí.
Co byste vzkázali tomu, kdo by chtěl dělat monodrama?
Jiří: Asi do toho jít. Mně to vyhovuje. Já jsem sólista. (smích)
Tereza: Najít si k sobě parťáka, se kterým budeš na stejný vlně. My jsme ji taky hledali. A byl i křik a bouchání dveřma a předčasný odchody ze zkoušek.
Jiří: Ale možná právě proto se nebojím, že bych tu nit ztratil. Protože Tereza do mě natloukla ty věci tak, že se to snad ani pokazit nedá.
Tereza: To je rouhání!
autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal
KŘÍŽEK, Lukáš. Bojujeme se dvěma hlasy. Rozhovor s režisérkou Terezou Gvoždiákovou a hercem Jiřím Nebeským. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/bojujeme-se-dvema-hlasy [cit. 2025-08-06]
Tereza: Určitě ta radost z toho zkoušení a hraní v tom hrála roli. A i to, že to jde udělat. Pro mě to ale bylo náročné, protože jsem se bála sáhnout po stejném žánru. Bylo mi jasné, že to všichni budou srovnávat, ale jsou to dvě nesrovnatelné věci.
Postupovali jste ověřeným způsobem, nebo bylo zkoušení odlišné?
Jiří: Já jsem úplně jiný člověk a herec než Pavel. Občas jsme se toho dotkli, ale některé věci se mnou prostě nefungovaly tak jako s ním a myslím, že opačně by to bylo stejné.
Tereza: Stoprocentně. Já jsem se při některých věcech i zasekávala, což pak možná bylo na úkor toho procesu.
V čem je pro vás Stephensův text silný a čím by měl zaujmout? Scénografie je stejně jako prostředky minimalistická…
Tereza: To téma viny je natolik silné a dobře napsané, že jsme původně mysleli, že nebudeme mít vůbec žádnou rekvizitu ani scénu. A při zkoušení jsme pak došli k tomu, že se potřebujeme od něčeho odpíchnout, ačkoliv jsme stejně tak věděli, že potřebujeme, aby toho bylo co nejméně.
Jiří: Rekvizity pomohly. Zpětně vidím, že jsem se topil a Tereza mi tam hodila záchranný kruh. Ale myslím, že kdyby jich bylo víc, tak by to bylo ku neprospěchu. Už takto je těžké se orientovat, a kdybych diváky ještě mátl tím, že bych bral do rukou různé věci…
Máš někdy strach, že budeš mít výpadek a existují nějaké záchranné manévry?
Jiří: Ne. (smích) Já doufám, že něco naskočí. Skáču z tématu na téma, z času na čas a tak doufám, že když něco vypadne, tak to, co tam naběhne, se potom jako dohledá zpětně.
Vlnolam měl premiéru v roce 2023, poté Lounské divadlení a Divadelní piknik Volyně. Na letošní Hronov jste se ale dostali skrze přehlídku Divadla jednoho herce v Kaznějově. Co se za tu dobu změnilo? Přeci jen amatérské inscenace mají nějakou životnost a nějak se cizelují, v případě monodramatu je to trochu jiné…
Tereza: Cesta byla hodně trnitá. My si pořád nejsme jistí, což bylo na premiéře trochu vidět. Pak byly Louny, tak jsme se snažili, pak ve Volyni jsme dostali na p*del neskutečně a taky jsme se potom snažili s tím dál pracovat. Ale to, s čím bojujeme, jsou dva hlasy. Jeden říká, že to vlastně není divadlo, je to jakoby scénické čtení, a druhej říká, že je to jen jiný přístup k divadlu. Moje hlava se pohybuje mezi oběma světy a pochybnosti pořád jsou. A taky na tom bylo spoustu práce a každý pohyb má smysl. Takže cesta byla plná pochybností a bolavá a myslím, že to nekončí.
Co byste vzkázali tomu, kdo by chtěl dělat monodrama?
Jiří: Asi do toho jít. Mně to vyhovuje. Já jsem sólista. (smích)
Tereza: Najít si k sobě parťáka, se kterým budeš na stejný vlně. My jsme ji taky hledali. A byl i křik a bouchání dveřma a předčasný odchody ze zkoušek.
Jiří: Ale možná právě proto se nebojím, že bych tu nit ztratil. Protože Tereza do mě natloukla ty věci tak, že se to snad ani pokazit nedá.
Tereza: To je rouhání!
autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal
KŘÍŽEK, Lukáš. Bojujeme se dvěma hlasy. Rozhovor s režisérkou Terezou Gvoždiákovou a hercem Jiřím Nebeským. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/bojujeme-se-dvema-hlasy [cit. 2025-08-06]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.