Ing. Zdeněk Chudý je výraznou postavou slavné poválečné generace orlickoústeckého amatérského divadla. V té době zde byly uváděny čtyři premiéry ročně.
Ocenění Zdeňka Chudého je i poctou této generaci.
Zdeněk se narodil v Rimavské Sobotě, kde otec do 30. let působil jako přednosta pošty. Reálné gymnázium vystudoval v Třebíči (první divadelní začátky) a byl přijat na Fakultu lékařskou UK. Po uzavření vysokých škol nastoupil
1941 jako výpravčí v Ústí nad Orlicí.
K divadlu ho natrvalo přivedl Ladislav Cihlář, který šířil výzvu mít na paměti národní myšlenku, a proto pověřil nezkušeného Zdeňka režií německých her, které tvořily protiváhu pro uvádění her českých či antických, burcujících národní sebeuvědomění.
Po válce vystudoval ČVUT - VŠ železniční.
Nadále působil v ochotnickém divadle v Ústí n. Orl. (DS Vicena), vytvořil dalších sedm inscenací jako režisér (mj. slavná Jeho urozenost pan měšťák, která měla tehdy neuvěřitelných 30 repríz) a v dalších devatenácti hrál. Jeho první hlavní rolí, do které ho obsadil L. Cihlář.
Byl Špína ve Filosofské historii, poslední pak v Ostrovského hře Vlci a ovce, kterou režírovala jeho manželka Ludmila. Hostoval také v mnoha souborech po okolí, především v České Třebové a Poličce.
Zdeněk Chudý se v 60. letech stal komisařem Evropské unie železniční, přesídlil do Paříže a tam jeho aktivní působení v ochotnickém divadle končí.
2010 udělen Zlatý odznak J. K. Tyla - navržen Občanským sdružením divadelních ochotníků za dlouholetý přínos ochotnickému divadlu v Ústí nad Orlicí a regionu východních Čech.
