HRDINOVÁ, Radmila. Od Maryši k Maryšce je blíž než z Těšan do Brna. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Maryška. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025
Soubor Frgál na nitkách mě loni nadchl nápaditou politickou aktualizací Havlíčkovy satirické poemy Křest svatého Vladimíra. O to víc jsem byla zvědavá, jak si poradí s Maryšou.
Už Jan Grossman ve své brilantní analýze Maryši z roku 1981 nazvané O výkladu jednoho textu přichází s konstatováním, že nad dramatem bratří Mrštíků obecně vítězí konvencionalizovaná ustálená představa Maryši vytvořená na základě množství interpretací. A vybízí potenciální tvůrce inscenace k nezaujatému přístupu k textu, tedy osobitému režijnímu výkladu.
Frgál na nitkách se rozhodně nenechal svázat textem bratří Mrštíků, natož pak jakoukoli inscenační konvencí. Jejich Maryška si z původního dramatu bere jen motiv škodolibé závisti a malosti okolí, jež se mstivě vymezuje vůči jinakosti spojené s představami o životě, které překračují horizont vesnického obzoru. Z vlastního dramatu bratří Mrštíků tu padne jen pár citací na úvod, aby se vzápětí tvůrci vydali cestou vlastního autorského textu. Ten se však točí kolem výše zmíněného tématu, jež s původním dramatem velmi dobře ladí a zároveň je obecně přenosné do dneška.
Postavy představují skleničky, kde nad všemi trčí Maryščina vinná sklenka té, která si žije „na vysoké noze“. A to se nepromíjí. Zvláště když o ní má zájem „pán z Brna“ představovaný bílým kávovým hrníčkem. Proto musí být skleněná Maryška důkladně vymáchána v lázni, jež je posléze ještě patřičně „rozjařena“. Soubor opakovaně prokazuje smysl pro jazykovou hravost a absurditu, stejně jako se tu pracuje s množstvím intertextových odkazů, od Gogolova Revizora přes Hamleta a řady dalších až k samotnému Grossmanovi. Neboť jejich věta „Není důležité, kam člověk utíká, ale před čím“ nápadně připomíná jeho „Nejde o to kam odejít, ale odkud“. Předpokládám, že soubor tuhle větu použil záměrně. Ostatně obě její verze velmi úzce krouží kolem tématu malosti striktně omezující jakékoli ambice a touhu po svobodě, kterou zde reprezentuje Maryščin plánovaný odchod do Brna.
Poněkud překvapivý je odskok do světa amatérského divadla, včetně Jiráskova Hronova, akustiky blackboxu anebo vzpomínky na profesora Jana Císaře, jež je motivovaná premiérou inscenace na letos nově zrozeném festivalu Císařovy nové šaty k poctě i v Hronově milovaného teatrologa a guru amatérského divadla. V závěru se ale inscenace vrátí na koleje původního příběhu. A i na to populární otrávení nakonec dojde, a to v příznačně formulované větě „Vyslechnout to, co ty, by mohlo člověka docela otrávit“. Což mě vrací do třetice k Janu Grossmanovi, který svou stať v programu k hradecké inscenaci Maryši končí slovy „Síla příběhu [Maryši] je v tom, jak dokáže zdůraznit vzájemné míjení a násobení nepochopení, což logicky vede k tragickým výsledkům. Jestliže se podaří tento proces zachytit, může drama působit na diváky bez ohledu na dobové souvislosti, protože negativním příkladem zdůrazňuje potřebu lidi spojovat a ne rozdělovat.“ A odhlédnuto od toho, že Grossman mluví o dramatu bratří Mrštíků, není konec konců tohle náhodou i téma frgálové Maryšky?
foto: Ivo Mičkal
HRDINOVÁ, Radmila. Od Maryši k Maryšce je blíž než z Těšan do Brna. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Maryška. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/od-marysi-k-marysce-je-bliz-nez-z-tesan-do-brna [cit. 2025-08-07]
Už Jan Grossman ve své brilantní analýze Maryši z roku 1981 nazvané O výkladu jednoho textu přichází s konstatováním, že nad dramatem bratří Mrštíků obecně vítězí konvencionalizovaná ustálená představa Maryši vytvořená na základě množství interpretací. A vybízí potenciální tvůrce inscenace k nezaujatému přístupu k textu, tedy osobitému režijnímu výkladu.
Frgál na nitkách se rozhodně nenechal svázat textem bratří Mrštíků, natož pak jakoukoli inscenační konvencí. Jejich Maryška si z původního dramatu bere jen motiv škodolibé závisti a malosti okolí, jež se mstivě vymezuje vůči jinakosti spojené s představami o životě, které překračují horizont vesnického obzoru. Z vlastního dramatu bratří Mrštíků tu padne jen pár citací na úvod, aby se vzápětí tvůrci vydali cestou vlastního autorského textu. Ten se však točí kolem výše zmíněného tématu, jež s původním dramatem velmi dobře ladí a zároveň je obecně přenosné do dneška.
Postavy představují skleničky, kde nad všemi trčí Maryščina vinná sklenka té, která si žije „na vysoké noze“. A to se nepromíjí. Zvláště když o ní má zájem „pán z Brna“ představovaný bílým kávovým hrníčkem. Proto musí být skleněná Maryška důkladně vymáchána v lázni, jež je posléze ještě patřičně „rozjařena“. Soubor opakovaně prokazuje smysl pro jazykovou hravost a absurditu, stejně jako se tu pracuje s množstvím intertextových odkazů, od Gogolova Revizora přes Hamleta a řady dalších až k samotnému Grossmanovi. Neboť jejich věta „Není důležité, kam člověk utíká, ale před čím“ nápadně připomíná jeho „Nejde o to kam odejít, ale odkud“. Předpokládám, že soubor tuhle větu použil záměrně. Ostatně obě její verze velmi úzce krouží kolem tématu malosti striktně omezující jakékoli ambice a touhu po svobodě, kterou zde reprezentuje Maryščin plánovaný odchod do Brna.
Poněkud překvapivý je odskok do světa amatérského divadla, včetně Jiráskova Hronova, akustiky blackboxu anebo vzpomínky na profesora Jana Císaře, jež je motivovaná premiérou inscenace na letos nově zrozeném festivalu Císařovy nové šaty k poctě i v Hronově milovaného teatrologa a guru amatérského divadla. V závěru se ale inscenace vrátí na koleje původního příběhu. A i na to populární otrávení nakonec dojde, a to v příznačně formulované větě „Vyslechnout to, co ty, by mohlo člověka docela otrávit“. Což mě vrací do třetice k Janu Grossmanovi, který svou stať v programu k hradecké inscenaci Maryši končí slovy „Síla příběhu [Maryši] je v tom, jak dokáže zdůraznit vzájemné míjení a násobení nepochopení, což logicky vede k tragickým výsledkům. Jestliže se podaří tento proces zachytit, může drama působit na diváky bez ohledu na dobové souvislosti, protože negativním příkladem zdůrazňuje potřebu lidi spojovat a ne rozdělovat.“ A odhlédnuto od toho, že Grossman mluví o dramatu bratří Mrštíků, není konec konců tohle náhodou i téma frgálové Maryšky?
foto: Ivo Mičkal
HRDINOVÁ, Radmila. Od Maryši k Maryšce je blíž než z Těšan do Brna. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Maryška. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/od-marysi-k-marysce-je-bliz-nez-z-tesan-do-brna [cit. 2025-08-07]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.