SOPROVÁ, Jana. Detektivka chce svoje. Rozhovor s režisérkou a herečkou Náchodské divadelní scény Ludmilou Šmídovou. Online. Web Jiráskův Hronov 2. 8. 2025
V jaké kondici je dnes Náchodská divadelní scéna? Kolik máte členů?
Máme momentálně asi 18–20 členů. Jsme v souboru dva režiséři, jedním je vedoucí souboru Petr Dudáček, který si vybírá své hry, a druhou jsem já. Pan Dudáček udělal nedávno konkurz, vybral si mladé herce, které do souboru promíchal. A já pracuju se skupinou, kterou jste mohli vidět, a taky si vybírám hry podle svého.
Jak jste přišli na tenhle titul? Detektivka je samozřejmě vždycky lákavá výzva…
My už jsme hráli od stejného autora Osm žen a hráli jsme i Past na myši od Agathy Christie… Já jsme kdysi viděla Stalo se v Chamonix v Městských divadlech pražských s Františkem Němcem a Alenou Vránovou a moc se mi hra líbila. Teď jsem si ji znovu přečetla a zjistila jsem, že jsou tam dost velké role pro všechny, kdo v tom hrají. Což je samozřejmě pro soubor příjemné.
Jak dlouho jste zkoušeli, narazili jste na nějaký problém?
Zkoušeli jsme to asi tři čtvrtě roku. Samozřejmě, detektivka chce svoje, nestačí přijít na jeviště, zasmát se, odpovídat partnerovi. Chce to víc. Je to takový zvláštní žánr, který je těžký, ale zajímavý, taková výzva. A myslím, že i pro nás to výzva byla. Ale zkoušelo se nám dobře. Pro režiséra je úžasná věc, když mu herci věří. Tak jsme si vlastně pomáhali navzájem. Když jsme jim řekla svou představu, oni mi ji opravdu naplnili.
To je ideální situace…
Já mám tyhle lidi hrozně ráda, chtějí hrát a na výsledku je vidět, že to neberou jako postranní věc, ale že to berou vážně.
Připravujete v tomto složení nějakou novou věc?
V tomhle složení úplně ne, protože už mám určitý věk a nevím, jak dlouho mi ten mozek bude fungovat – takže jsem si vybrala hru, která se mi hrozně líbí a v které bych si ještě chtěla zahrát. Je to Drahá Matylda, autorem je Israel Horovitz. Je to pro tři lidi, takže budeme hrát společně s představiteli Corbana a Elizabeth ze Chamonix. Začali jsme číst a paní ředitelka už nás tlačí, abychom stihli premiéru do ledna. Těším se na to, hlavně na práci těch mých kolegů, protože se mi s nimi pracuje velice dobře.
Vy režírujete a zároveň hrajete. Je to dvojnásobně obtížné, anebo vám vyhovuje mix herečky a režisérky?
Já jsem původně chtěla jenom hrát. Ale v roce 1979 mi pan profesor Štěpánek, tehdejší režisér Divadla na Vinohradech, řekl: „Lído, v Náchodě musí být divadlo, vy musíte režírovat!“ Já jsem oponovala, že se nejprve musím naučit hrát. Ale on mě stále povzbuzoval. Tehdy jsem chodila na lidovou konzervatoř k profesoru Císařovi, kde pan Štěpánek učil režii.
To byl tedy ten osudový impuls…
Vybrala jsem si tehdy hru Jitřní paní, byli jsme s ní na Hronově a měli docela úspěch. Takže od té doby, s jeho povzbuzením („Musíte jít dál, v Náchodě musí být divadlo!“), režíruju. Kdysi tu byl ještě režisér Hrdík, který byl ovšem už starý. Chtěl si ještě splnit poslední sen, Věc Makropulos, a umožnil mi zahrát si Emilii Marty, za což jsem mu byla velmi vděčná. Ale pak už bylo všecko na mně, zůstala jsem v Náchodě sama, takže nezbylo než dál režírovat. Pan profesor Císař tehdy s nadsázkou říkal: „Lída, aby si zahrála, tak si to musí zrežírovat.“ Takže já hrozně ráda hraju, přiznám, se, že je to pro mě takové prožívání mnoha různých životů… To mě velice láká, můžu se tam projevit podle charakteru, jak je napsaný. Samozřejmě, vždycky zůstává určitá obava, zda to zvládnu. Vždycky je to velký otazník. Nikdy není jistota, že to dobře dopadne. V každém případě je to vždycky výzva, jak v hraní, tak i režírování. Ten hoch, který hraje v Chamonix tuláka, s námi hraje poprvé. Přišel a od počátku byl tak vnímavý, všechno bral, že se s ním dalo krásně pracovat. Je to pro mě nádhera, když se sejdou takoví lidé, s nimiž je potěšení pracovat.
autorka: Jana Soprová / foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Detektivka chce svoje. Rozhovor s režisérkou a herečkou Náchodské divadelní scény Ludmilou Šmídovou. Online. Web Jiráskův Hronov 2. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/detektivka-chce-svoje [cit. 2025-08-04]
Máme momentálně asi 18–20 členů. Jsme v souboru dva režiséři, jedním je vedoucí souboru Petr Dudáček, který si vybírá své hry, a druhou jsem já. Pan Dudáček udělal nedávno konkurz, vybral si mladé herce, které do souboru promíchal. A já pracuju se skupinou, kterou jste mohli vidět, a taky si vybírám hry podle svého.
Jak jste přišli na tenhle titul? Detektivka je samozřejmě vždycky lákavá výzva…
My už jsme hráli od stejného autora Osm žen a hráli jsme i Past na myši od Agathy Christie… Já jsme kdysi viděla Stalo se v Chamonix v Městských divadlech pražských s Františkem Němcem a Alenou Vránovou a moc se mi hra líbila. Teď jsem si ji znovu přečetla a zjistila jsem, že jsou tam dost velké role pro všechny, kdo v tom hrají. Což je samozřejmě pro soubor příjemné.
Jak dlouho jste zkoušeli, narazili jste na nějaký problém?
Zkoušeli jsme to asi tři čtvrtě roku. Samozřejmě, detektivka chce svoje, nestačí přijít na jeviště, zasmát se, odpovídat partnerovi. Chce to víc. Je to takový zvláštní žánr, který je těžký, ale zajímavý, taková výzva. A myslím, že i pro nás to výzva byla. Ale zkoušelo se nám dobře. Pro režiséra je úžasná věc, když mu herci věří. Tak jsme si vlastně pomáhali navzájem. Když jsme jim řekla svou představu, oni mi ji opravdu naplnili.
To je ideální situace…
Já mám tyhle lidi hrozně ráda, chtějí hrát a na výsledku je vidět, že to neberou jako postranní věc, ale že to berou vážně.
Připravujete v tomto složení nějakou novou věc?
V tomhle složení úplně ne, protože už mám určitý věk a nevím, jak dlouho mi ten mozek bude fungovat – takže jsem si vybrala hru, která se mi hrozně líbí a v které bych si ještě chtěla zahrát. Je to Drahá Matylda, autorem je Israel Horovitz. Je to pro tři lidi, takže budeme hrát společně s představiteli Corbana a Elizabeth ze Chamonix. Začali jsme číst a paní ředitelka už nás tlačí, abychom stihli premiéru do ledna. Těším se na to, hlavně na práci těch mých kolegů, protože se mi s nimi pracuje velice dobře.
Vy režírujete a zároveň hrajete. Je to dvojnásobně obtížné, anebo vám vyhovuje mix herečky a režisérky?
Já jsem původně chtěla jenom hrát. Ale v roce 1979 mi pan profesor Štěpánek, tehdejší režisér Divadla na Vinohradech, řekl: „Lído, v Náchodě musí být divadlo, vy musíte režírovat!“ Já jsem oponovala, že se nejprve musím naučit hrát. Ale on mě stále povzbuzoval. Tehdy jsem chodila na lidovou konzervatoř k profesoru Císařovi, kde pan Štěpánek učil režii.
To byl tedy ten osudový impuls…
Vybrala jsem si tehdy hru Jitřní paní, byli jsme s ní na Hronově a měli docela úspěch. Takže od té doby, s jeho povzbuzením („Musíte jít dál, v Náchodě musí být divadlo!“), režíruju. Kdysi tu byl ještě režisér Hrdík, který byl ovšem už starý. Chtěl si ještě splnit poslední sen, Věc Makropulos, a umožnil mi zahrát si Emilii Marty, za což jsem mu byla velmi vděčná. Ale pak už bylo všecko na mně, zůstala jsem v Náchodě sama, takže nezbylo než dál režírovat. Pan profesor Císař tehdy s nadsázkou říkal: „Lída, aby si zahrála, tak si to musí zrežírovat.“ Takže já hrozně ráda hraju, přiznám, se, že je to pro mě takové prožívání mnoha různých životů… To mě velice láká, můžu se tam projevit podle charakteru, jak je napsaný. Samozřejmě, vždycky zůstává určitá obava, zda to zvládnu. Vždycky je to velký otazník. Nikdy není jistota, že to dobře dopadne. V každém případě je to vždycky výzva, jak v hraní, tak i režírování. Ten hoch, který hraje v Chamonix tuláka, s námi hraje poprvé. Přišel a od počátku byl tak vnímavý, všechno bral, že se s ním dalo krásně pracovat. Je to pro mě nádhera, když se sejdou takoví lidé, s nimiž je potěšení pracovat.
autorka: Jana Soprová / foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Detektivka chce svoje. Rozhovor s režisérkou a herečkou Náchodské divadelní scény Ludmilou Šmídovou. Online. Web Jiráskův Hronov 2. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/detektivka-chce-svoje [cit. 2025-08-04]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.