Je obdivuhodné kolik tatínků, dědečků, strýců či jen přátel malých dětí se v první polovině minulého století, ve zlaté době rozkvětu rodinného loutkového divadla, rozhodlo věnovat svůj čas, své síly i prostředky loutkovému divadélku. Školních a spolkových loutkových divadel bylo koncem 20. let 20. století téměř tři tisíce, ale těch domácích, které unikly statistice, kde se hrálo v sobotu či v neděli na stole v pokoji uprostřed rodiny, bylo mnohem, mnohem více. Některá byla koupená, vystřižena a podlepena z vytištěných archů známých výtvarníků, jiná, a nebylo jich málo, vznikla právě z ochoty těch tatínků, dědečků, strýčků, ale také někdy i maminek, tetiček či babiček, kteří chtěli pobavit své děti, rozvinout jejich fantazii a mít potěšení z jejich rozzářených oči. Do této kategorie patří také dochovaná opona patřící k rodinnému loutkovému divadlu pana Josefa Koníčka (1912 – 1979) z Vrchlabí na okr. Trutnov, který si vyrobil celé divadélko i s loutkami, dekoracemi a oponou. Vzniklo asi v 40. letech a podle rozměrů opony (113 x 63 cm) patřilo spíše k těm větším divadlům. Na oponu použil autor výjev z oblíbené pohádky o perníkové chaloupce: les, chaloupka, vystrašený Jeníček a Mařenka i shrbená bába-čarodějnice. Není to žádné vynikající dílo, spíše jen průměrná amatérská malba, ale malému publiku se jistě líbila, a co bylo nejdůležitější, děti si uvědomovaly, že vše bylo vytvořeno právě pro jejich radost a pro jejich potěšení, a to vytvářelo krásné vědomí sounáležitosti mezi těmi před oponou i za oponou. Opona pana Josefa Koníčka je dnes uložena ve sbírkách Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.
(doc. Mgr. Alice Dubská, CSc., září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)