Hadřík, ZŠ Havlíčkova, Jihlava: Jak si pejsek s kočičkou dělali dort
Parta holek se střetne s partou kluků: ta prvá bojovně prosazuje kočky, druhá psy. To dává naději, že soubor dobře ví, na čem je Čapkova pohádka založena a že našel klíč k prezentaci holčičího a klučičího pohledu na pečení společného dortu. Šestnáct dětí hraje na prázdné scéně především kolektivní hrou – hraním si na situace, které přináší děj pohádky.
Jenže sotva se (po trochu zbytném úvodu, kdy děti uplácají dort z písku) dostanou k samotné Čapkově pohádce, začnou pohybem ilustrovat věci nepodstatné (přidávání ingrediencí, míchání těsta, jeho bublání a pečení…), zatímco to podstatné zůstává stranou pozornosti nezobrazeno a neakcentováno. Série Čapkových pohádek stojí na škádlivé prezentaci rozporů mezi pohledem mužsko-klučičím čili pejskovským a žensko-holčičím neboli kočičkovským; ta o dortu pak je vypointována do poznání, že „stokrát dobrý dort“ vytvoří nejspíš něco, z čeho zatraceně bolí břicho. Jenže klukovsko-dívčí polarita i pomýlená nenasytnost v inscenaci zaniká ve všemožném míchání, bublání a jiných hrách, které jsou pro děj i téma podružné.
Inscenace začínajícího kroužku při základní škole je sympatická jak ničím nezatíženým inscenačním přístupem vedoucí, tak oddaností, s níž děti nacvičené akce předvádějí. A i když se tentokrát netrefila do sdělení, které předloha nabízí, je sympatickým příslibem do budoucna.